Delta Orionis. Unikátní vlastnosti hvězdy odhalil kolektiv badatelů z Astronomického ú ****************************************************************************************** * Delta Orionis. Unikátní vlastnosti hvězdy odhalil kolektiv badatelů z Astronomického úst ****************************************************************************************** Kolektiv badatelů z Astronomického ústavu MFF UK v Praze odhalil unikátní vlastnosti hvězd jedné z nejjasnějších hvězd v souhvězdí Orion a jedné ze tří hvězd známého Orionova pásu v zimní obloze. Studie, na které spolupracovali i kolegové z AsU AV ČR a Univerzity v Zagreb ukázala, že tento objekt je ve skutečnosti trojný, gravitačně vázaný systém velmi žhavých hvězd. Hlavni složka této soustavy patří k nejhmotnějším hvězdám v naší Galaxii o hmotnost hmot Sluncí. Práce byla publikována koncem letošního roku v prestižním evropském časopise Astrophysics. Hlavním autorem práce je RNDr. Pavel Mayer, DrSc. z Astronomického ústavu UK oslavil 78. narozeniny. Práce vznikla s podporou grantu GAČR P209/10/0715. DELTA ORIONIS je nejzápadnější z trojice hvězd Orionova pásu. Už před koncem 19. století se vědělo, že j rychlost se mění (Vogel & Scheiner 1892), a byla i jednou z prvních fotoelektricky objeven proměnných (Stebbins 1911). V roce 1980 se pak i zjistilo, že má visuálního průvodce ve vz úhlové vteřiny. Souhvězdí Orion s vyznačenou hvězdou delta Orionis Světelné křivky delta Ori pozorované během století. Dráha je excentrická, její orientace s se fáze minim posouvají. Oběžná perioda dvojhvězdy je 5,732 dne, perioda změny orientace d roků. Zákrytové dvojhvězdy dovolují určit hmotnosti a rozměry složek, poskytují tak základ hvězdách. To ale musí být ve spektru zřetelné spektrální čáry obou složek, primární i seku Ori zatím sekundární čáry prokázány nebyly a hmotnosti a rozměr dráhy tak zatím nelze urči spektrálního typu O s vysokou svítivostí – je to veleobr. Parametry takových hvězd jsou zn případech, delta Ori by proto mohla být důležitým příspěvkem. Proto je snaha ony sekundární čáry nalézt. Nedávno skupina amerických astronomů oznámila j tak se mohla spočítat hmotnost složek. Ty ale vyšly překvapivě nízké – poloviční proti oče jsme proto jejich výsledek podpořit nebo vyvrátit a získali spektra s dvoumetrovým dalekoh i novou fotometrii na observatoři Hvar v Chorvatsku. Bohužel, sekundární čáry jsme nenašli dokázat, že údajné americké čáry byl omyl. Zmíněná visuální složka přispívá nezanedbatelně čáry jsou velmi široké v důsledku její rotace, a to, co američtí kolegové pokládali za čár složky, patří nedokonale odstraněnému příspěvku oné visuální složky. Hmotnost primární slo odpovídat očekávání a být kolem 25-ti násobku hmotnosti Slunce. Není se tak třeba domnívat vymyká z dosavadních představ o parametrech takových velmi hmotných hvězd. Problém ale zůstává: protože světelná křivka vykazuje sekundární minimum, sekundární složk ke světlu dvojhvězdy, a její světlo by se mělo projevit v podobě spektrálních čar. Delta O jediná, kdy sekundární čáry nejsou pozorovány, ač by pozorovány být měly. Pravděpodobně js hmotou v okolí sekundárních složek, ta je asi v podobě disku. V budoucnu by mělo pomoci zj systému interferometrickým měřením. K našemu výsledku nám dr. N. Walborn, významný odborník na hvězdy typu O, napsal: „Blahopř závažnému a dobře formulovanému výsledku. Nikdy jsem nevěřil podivným hmotám zjištěným kol RNDr. Pavel Mayer, DrSc. z Astronomického ústavu UK Orionův pás je také na vítězné fotografii ČAM za říjen 2010. Hvězdu Orionis naleznete na s Za pořízením tohoto snímku putoval jeho autor Pavel Pech (30 let) až do daleké Chile, ráje přírodně tmavou oblohou. fotografie převzaty z www.astro.cz