Ruská ruleta českého vysokého školství ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Setkání s následnou besedou na téma Kam jde naše školství,? kterou na včerejší podvečer zo studentská akademická organizace Právnické fakulty UK Juristi ve spolupráci s iniciativou demokracie, bylo v lecčems příznačné, bohužel. Stejně jako nezajímá stav našeho školství v politiky, protože neprobíhá žádná veřejná a kvalifikovaná debata, natož skutečná reforma, odborníci za předsednickým stolem, stejně tak asi zřejmě nezajímá ani samotné studenty; by Amfiteatru fakulty ani ne třicet. „Studenti se ozvou většinou jen v případě, kdy se řeší o zápisného,“ zamířil do vlastních řad Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vys Program besedy, nadhozený tématickými okruhy, byl ambiciózní: Státní maturita – pomáhá neb pro všechny?, UK vs. Harvard, Klesají nároky na studenty? Studenti – kvalita vs. kvantita. „Téma jsme nevybrali náhodně,“ řekl na úvod setkání jeden z organizátorů. „O nejisté úrovni vzdělání v Česku i v Evropě se už mluví několik let, v posledních dnech dvě události – široce medializovaná generálka státních maturit a Cena Nadace Vize 97 Václa Havlových, kterou letos získal rakouský filozof Konrad Paul Liessmann. V knize Teorie nevz kritizuje současné tendence v evropském školství. Podle Liessmanna se školy snaží nabrat c studentů a co nejrychleji jim zajistit tituly bez ohledu na kvalitu, z vědění se stává jak které lze rychle dosáhnout, rychle osvojit a rychle zase zapomenout. Vzdělání je redukován profesní vyučení. Podle údajů MŠMT ČR počet vysokoškoláků rok od roku roste. Je to znak st vzdělanosti nebo naopak poklesu kvality? U generálky státních maturit neprošlo až překvapi procento studentů. Je chyba v testech, ve školách nebo v samotných studentech? Měla by být přednáškách povinná nebo by se přednášky měly změnit tak, aby na ně studenti radši chodili Má se zvýšit objem zkouškových otázek nebo se má ve zkouškách klást větší důraz na hloubku jednomu z témat? Odpovědi nejsou jednoznačné. Snad k jejich nalezení přispěje i tato disku Nejprve na vymezené okruhy přednesli své názory pozvaní hosté: Dr. Lukáš Sedláček, prezide Cambridge Alumni Society CR, dr. Oldřich Štefl, ředitel společnosti Scio, Mgr. Ondřej Lišk školství, a Mgr. Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol. A přímo pětiminutovém limitu, který jim byl vyhrazen, už bylo vidět, jak je téma školství, vzdělán také receptů, „jak na to,“ aby se situace zlepšila, složité a nejednoznačné; jejich názory doplňovaly a také se přirozeně lišily v důrazu na priority a doporučené postupy vedoucí ke směrem. Ondřej Štefl v působivém podobenství „cargo efekt“ zmínil, že české školství pouze „mává“ po způsobu divochů na letadlo vezoucí vzdělanost a prosperitu, protože si myslí, že mávání a rituální obřady k jeho přivolání stačí, a ve své prostoduchosti nechápou, že sami musí letadlo naložit (vizemi, myšlenkami, projekty, materiálem, financemi, efektivní koncepcí atd. a také vůlí je prosadit) a připravit mu vzletovou a přistávací dráhu. Na rozdíl od ostatních kolegů také nepovažuje finance a jejich objem ve školství za ten nejdůležitější a rozhodující faktor cesty vpřed, peníze podle něj samy o sobě nic nevyřeší. O úrovni českého školství se vyjádřil v tom smyslu, že je neustále odvozováno z už zastaralých konceptů vzdělání z doby průmyslové revoluce. „Pořád vychováváme dělníky,“ řekl, „v poměru výkon/cena je naše školství neobyčejně levné výkonné, jako ekonom bych mohl jásat. Ale je to skutečně to, co chceme?“ Státní maturity o hloupost a nesmysl, což je od šéfa společnosti Scio poněkud překvapivé. „To, že ministr šk konstatuje, že státní maturity prostě neudělá 20 procent studentů, je katastrofa, to jen d jejich myšlení. Co bude s těmi 20 procenty studentů bez maturity? 20 procent dalších nezam Čím více testů a srovnávání mezi žáky a školami, tím méně skutečných znalostí. Finské škol označováno za snad nejpokročilejší na světě, srovnávací testy a zkoušky jednoznačně zrušil Porovnávání znalostí českých studentů se zahraničními na tabulek označil Lukáš Sedláček za „McDonaldizaci českého grafy vypovídají? Umíme je vůbec správně přečíst? Máme v srovnávacím metodám co nejvíce vyhovělo, nebo tak, aby v auditoria. „Problém je ve struktuře a nastavení jiných p Moderní pedagogika ve světě se dnes orientuje výhradně n pomohli ve vědění a vědních oblastech se vyznat, chápat byli podnětem pro jeho myšlení, proto se studentovi věnu Finsku vysoce prestižní a excelentně placený post, je ta K vytvoření široké aliance studentů, učitelů, vědeckých zástupců průmyslové sféry a zejména veřejnosti na podpor a školství důrazně vyzval bývalý ministr školství Ondřej úlohou by měla být trvalá veřejná diskuse a důsledný tla aby se školství a důležitosti vzdělání konečně začali vě současná politická reprezentace řídí stát zejména v obla se dá přirovnat k ruské ruletě,“ emotivně prohlásil Lišk české školství nezaslouží. Ze všeho nejvíc jim chybí viz chtějí ve vzdělávání dosáhnout, a nemají ani snahu o tom Jeho kritika stavu škol a školské politiky byla natolik silná, že dokonce vyzval k nátlaku rodičů, pedagogů a veřejnosti na politiky, k projevům občanské neposlušnosti vedoucím až k protestům včetně obsazení škol. „Je třeba veřejné debaty o těchto věcech, je třeba bušit n hájit své zájmy.“ Jeho proslov místy oscilující na hraně politické kampaně nepřímo odmítl Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol s poukazem na politiku, kterou Ondřej Liška prosazoval ve funkci ministra školství. „Jsem docela rád, že vámi ustavené týmy, které připravily velké projekty pro reformu vysokého školství financované z Evropské unie, se rozpadly, protože si troufnu říct, že po nich by se vysoké školství nacházelo v situaci horší. Reformy vysokého školství probíhají po celém světě, nenajdete zemi, která by někde neměla napsáno, že nereformuje své vysoké školství. Dokonce i ve Spojených státech, jejichž vysoké školy se umísťují v čele všech žebříčků hodnocení kvality, i tam se reformuje vysoké školství." Co vůbec znamená pojem reforma? „Znamená," pokračoval Miroslav Jašurek, „že od vysokých šk něco, co podle názorů mnohých vysoké školy nedělají? Měly by být efektivnější, otevřenější přestat být zkostnatělé, měly by dokázat vzdělat co nejvíc studentů za co nejmíň peněz a s kvalitně. Spousta zemí zavádí reformy, od kterých si slibují právě to, že vysoké školy bud budou efektivnější, budou lépe vycházet vstříc požadavkům společnosti, požadavkům trhu prá konkurenceschopné. Co ale tyto reformy dělají? Dělají většinou to, že vysokým školám seber jejich zásadní úlohu, které se někdy říká třetí role vysokých škol - přenášení kulturního humanistických tradic, přispívání k fungování demokratického režimu a k rozvoji demokratic Toto se jim bere a jediné, co se jim nechává, je důraz na efektivitu, nějakou kvalitu, kte způsobem změříme. Slovo reforma dnes v podstatě jiný obsah nemá. Já neznám jinou reformu n rušila pravomoci samosprávných akademických orgánů, která by zaváděla školné, která by ved zvyšují platy akademického managementu a zároveň se propouštějí učitelé a ruší se celé kat nevydělávají,“ řekl Jašurek. „Vyzval bych tedy k tomu, abychom se přestali bavit o reformě bavili o změnách, které vysoké školství potřebuje, aby fungovalo lépe. To musíme nejprve d je nejlepší prostor ve veřejné debatě. Nebude to jednoduché, protože sami vidíte, že ani t není samotnými studenty zaplněná.“ Přes počáteční pomlku, když organizátoři vyzvali přítomné studenty k diskusi, se přece jen rozproudila. V odpovědích na otázky studentů se pozvaní odborníci nakonec v zásadě shodli že největším problémem je asi to, že zavedený systém, jak dnes funguje, vlastně většině – veřejnosti, rodičům, akademickým pracovníkům i politikům - vyhovuje. A v závěru setkání se už jen o tom, zda-li by zásah pro změnu měl přijít zevnitř škol nebo silou zvenčí. V něčem nedostála deklarovanému programu, protože se na některá témata vůbec nedostalo, v něčem ho když otevřela nová pole v živelné diskusi, která se odvíjela ve správném poměru souhlasu i jednotlivců i celku. (Marie Kohoutová)