Sbírka šťastných momentů Jana Valenty ****************************************************************************************** * Sbírka šťastných momentů Jana Valenty ****************************************************************************************** Malá galerie vědeckého obrazu v budově Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy má nejobyčejnější prostor, jaký galerie vůbec může mít. Přesto jsou stěny školní chodby míste prezentují pozoruhodné výstavy, jaké návštěvníci jiných galerií nevidí. Přinášejí nevšední viděnou okem toho, kdo je schopen rozpoznat její estetickou, výtvarnou stránku. Malou gale obrazu vede už sedm let jako své velké hobby Doc. RNDr. Jan Valenta, PhD., z Katedry chemi optiky MFF UK, který zde až do 7. března vystavuje své interferenční makrofotografie uspoř „... ergo dubito.“ Doc. RNDr. Jan Valenta, PhPrvní propagační fotografie uvádějící výstavu se jmenuje Sbírka Katedra chemické fyziky a šťastných momentů. Kdy u vás nastanou při práci na výtvarném kon MFF UK nano makrofotografií? Musí to být opravdu kratinké stavy štěstí, máte k dispozici jen zlomek sekundy, abyste kapalný obraz na mem vůbec mohl vyfotit. Je to spíš stav soustředění, při vlastním fotografování na nějak radování není čas. Nejradostnější chvilka z celého procesu nastá když prohlížím výsledky práce. Vyberu pár fotografií z mnoha, se kterými stojí za to dál pracovat, uvidím novou strukturu nebo za efekt, snažím se najít správný výřez a kompozici. Jinak je to pr relaxace stejně jako celý děj od přípravy k výsledku. Řekl jste, že struktury jsou styčným polem jak pro vědu, tak pro umění. Liší se ale proces Tvůrce, umělec, sám struktury vytváří, iniciuje jejich vznik, určí jejich podobu a konečno nebo struktury. Vy je pouze pozorujete a zobrazujete pomocí fotografie. Stačí vám to? Mě to stačí. Každé přirovnání mezi vědeckou a uměleckou tvorbou samozřejmě pokulhává. Jen najít v těchto procesech určité podobnosti, protože si myslím, že radost, jakou může mít u jakou má vědec, když objeví novou zákonitost. A možná mohou být podobné i jejich motivace, tvůrčí proces se podstatně liší. Další odlišnost je i v době trvání díla. To vaše je umění okamžiku zachyceného formou foto založeného ve vašem archivu, ale ambicí většiny umělců je vytvořit něco trvalého. To u vás není možné, obraz na membráně kapaliny nemůže přežít zlomek sekundy. Nebo může? Sám o sobě přežít nemůže, ale věřím, že výsledný obrázek, tedy fotografie, nějakou dobu an originály jako každé umělecké dílo, nikdy se nedá zopakovat stejná situace. Dvakrát do ste nedá vstoupit. Jak se rodí výstavní plán tak zvláštní galerie jako je tahle v budově Matematicko-fyzikáln pro velmi speciální publikum? Vyžaduje toto unikátní prostředí speciální výstavní projekty Plán se tvoří na základě možností a nabídek, které dostanu, když někdo projeví zájem a cht vystavovat. Většinou je akceptuji, protože zas takový převis nabídky není, ale v zásadě vy která mají nějaký vztah k naší fakultě - může to být v použité technice, někdy jenom v oso například fotograf Roman Sejkot je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty, takže jsem m jeho výstavu tady představit. Většinou to ale nejsou umělci, kteří by byli známí, jejich d vedlejším produktem vědecké práce. Musel jste nějakou výstavu odmítnout, protože by se sem nehodila a nezapadla do koncepce g obrazu? Některé umělecké disciplíny by se sem asi nehodily, ale takové nabídky většinou ani nejsou tvorba, která je prohlašovaná za umění, nelíbí, ani bych ji zde neukazoval. Problém této g podstatě ten, že zpětná vazba s publikem není příliš silná. Lidé, které znám a kteří si vý mi většinou řeknou, že je to oživení prostoru, líbí se jim to, ale kritika to není, ohlasů jednotky, možná desítky. Těžko říct, co se místním studentům a pracovníkům skutečně líbí. V čem spočívá krása vědy? To je velice těžké téma. Definice krásy v zásadě neexistuje, nemůžeme jí zvážit ani změřit v tom, když ji někdo cítí. Z různých životopisných knih, článků i vyjádření významných fyz cítí krásu i třeba v matematických rovnicích, cítí určitý soulad a harmonii. Například pro když nás učil matematickou fyziku, říkal, že rovnice musí být krásná, pokud není krásná, n Prostě to cítil. Někteří cítí krásu ve věcech, kde by normální společnost vůbec žádnou krá Takže bych řekl, že krása spočívá v tom, když ji někdo cítí, dokáže ji vidět a má z ní rad subjektivní. To ano, ale přece jen se odborníci i obyčejný lidský cit aspoň v základních kritériích sho je krásné nebo není. Takže objektivní definice krásy neexistuje? Svého času jsem se pokoušel najít nějakou obecně přijatelnou definici krásy, ale ta, pokud Existuje spousta definic, ale každá postihuje jen část, možná. Mě spíš zajímala otázka, kd krása vědeckého obrazu. Téměř vždy, když použijeme nějakou vědeckou zobrazovací techniku, výpočtovou techniku, a zobrazíme výsledek, většinou je krásný nebo esteticky působivý. Pří dělat ošklivé věci, když je něco ošklivého, je to lidský výtvor. Vztahy v přírodě, struktu dané nějakými silami a které v nich působí, vedou k estetickému nebo esteticky působivému mi zdá neobyčejně zajímavé, ale víc nedokážu říct, nejsem filozof nebo estetik. Čím může krása vědu obohatit? Myslíte krásu, kterou cítí vědci, když říkají, že rovnice je krásná? Myslím, že krása může Do jisté míry je to hybná síla, která umožňuje najít nové cesty řešení určitých vědeckých ve fyzice je hledání nových částic vedeno tím, že se badatel snaží uzavřít symetrii, aby b působivá,a skutečně se ukáže, že v ní chybí objev té nebo jiné částice. Takže krása může u bádání cesty a někdy může postup i urychlovat, pokud se člověk dokáže do těchto vztahů vcí být samozřejmě i zavádějící. Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)