Michal Svatoš - projev, Statut UK, 20. výr. ****************************************************************************************** * Statut UK zakládá principy akademického života i důvody existence univerzity - projev Ph Svatoše, CSc. ****************************************************************************************** Vaše magnificence, pane rektore, spectabiles, pane předsedo Akademického senátu, vážené kolegyně a kolegové, vážení hosté, aní a pánové, vracím-li se do doby před dvaceti lety, musím na prvém místě zmínit tehdy dominující fakto radosti a nadšení z nově nabyté svobody po listopadu roku 1989 a s tím spojený až neskuteč dnešního pohledu možná poněkud naivní, pocit zodpovědnosti za vše nové, co se vytváří a kl společnosti. To je po mém soudu to nejpodstatnější, co stálo na počátku cesty k nové podobě Univerzity že musí dojít ke změnám i na akademické půdě, o tom nebylo nejmenších pochyb. Jednou z nej součástí proklamované změny bylo odstranění neblahého dědictví předchozího režimu, znovuna práv a vytvoření pevného právního rámce pro budoucí existenci univerzity, který by znemožn minimalizoval jakékoliv zásahy zvnější. Nešlo tedy o nic menšího, než o pojetí akademické postavení univerzity ve společnosti. Že úloha Univerzity Karlova byla v tomto ohledu rozho nejen z historické tradice a vědeckého potenciálu v rámci celé země, ale řečeno dobovým sl pocitu dluhu k pražským vysokoškolákům, jejichž vystoupení bylo prvotním impulsem oné radi proměny v roce 1989“. Mám-li mluvit o prvních právních úpravách naší univerzity po listopadu ´89, nemohu začít j nového zákona o vysokých školách, na jehož přípravě se podílel také Akademický senát Unive vytvořený počátkem roku 1990. Zákon o vysokých školách (č. 172/1990 Sb.), který vstoupil v července 1990 měl bez nadsázky „zakladatelský ráz“, protože po dlouhých čtyřiceti letech o zákona o vysokých školách z roku 1950 vracel vysokým školám v Československu jejich bývalé odstraňoval vazbu na vševládnou komunistickou ideologii, rušil dosavadní nadvládu jediné p strany na akademické půdě a zaručoval vysokým školám akademické svobody a vlastní samosprá ostatní ponechával na vůli vysokých škol samotných, především tedy vnitřní podobu škol, je neposlední řadě i výuku. Každý, kdo se mohl seznámil s vysokými školami svobodného světa, zmíněné funkce vysoké školy upravuje její statut, normativ, který musí být vytvořen akadem školy na základě širokého konsensu. Musí být také přijat demokratickým způsobem, aby nebyl svobodná a demokratická vůle celé akademické obce. Jestliže na tomto místě po více než dva života ve svobodné společnosti vypočítávám dnes samozřejmé premisy univerzitní autonomie, na paměti, že roku 1990 šlo o myšlenky, jejichž prosazení nebylo samozřejmou věcí. Odmyslí „dirigismus“ komunistické strany a vševládnost panující marxistické doktríny, plné akademi stály v cestě i navyklé stereotypy „řízení“ vysokých škol ze strany vládních úředníků, obe vědomí společenské hierarchie, v níž inteligence zaujímala místo až na pověstném chvostu, představa, že univerzity slouží k výuce a badatelská práce je věcí akademie věd a v neposl zaniklá kontinuita nezávislé akademické korporace. To vše stálo před příslovečnou závorkou, když se nově ustanovená pracovní skupina legislat Akademického senátu Univerzity Karlovy pustila do práce na vytvoření prvního polistopadové UK. Než přejdu k meritu, měl bych podat alespoň základní chronologický rámec: pracovní sku shromažďovat potřebné materiály a formulovat zásady budoucího statutu od června 1990, v zá jeho pracovní verzi k veřejné diskusi akademické obci univerzity a na základě došlých přip nové znění statutárního předpisu, které bylo přijatého plénem Akademického senátu UK dne 1 Statut byl poté předložen Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které ho regist vyžadoval zákon, 23. dubna následujícího roku. Předtím však ještě předsednictvo univerzitního senátu svolalo schůzku zástupců českých vys takže od října 1990 byly práce na vysokoškolských statutech v českých zemích vzájemně koor bez jisté pýchy dodávám, že návrh statutu naší univerzity se stal vzorem pro ostatní české které vypracovaly základní právní normativy pod „silným vlivem“ našeho statutu. Ještě běhe k vytvoření fakultních statutů a byla provedena i první úprava univerzitního statutu, kter především organizačního řádu. Obsahově tvoří statut Univerzity Karlovy šest základních částí s úvodní preambulí, vycháze vysokoškolského zákona, který ostatně ovlivnil i podobu základních ustanovení o Univerzitě Druhá část byla ve své době naprostou novinkou, když kodifikovala základy akademické samos že akademická obec je ztělesněním univerzity a od ní se odvíjí reprezentace školy, že akad je nositelem všech práv a výsad školy, že je volitelem představitelů univerzity, nejvyšším místem a partnerem vedení školy, byly principy, které univerzitu vracely do obvyklých kole vývoje. Skutečnou novinkou bylo paritní zastoupení učitelů a studentů, o níž byla svedena „bitva“ již při vzniku nového vysokoškolského zákona. V tomto ustanovení slyšíme snad nejv představu, že studenti v akademických senátech budou zárukou demokratického vývoje školy. i ohlasem sociálních a politických otřesů na akademické půdě především na francouzských a univerzitách šedesátých let minulého století. Především však je uplatněním nesporného náro zastoupení obou základních částí akademické obce. Nakolik však je nosným principem každode univerzity i do budoucna, si netroufám posoudit. Třetí část statutu je věnována organizační struktuře školy, přičemž byla uplatněna zásada, organizační části univerzity si určí svou podobu samy. Univerzita Karlova prohlásila za sv součásti fakulty (v roce 1990 měla naše univerzita po inkorporaci teologických studií celk dále vědecká a vědeckopedagogická pracoviště s celouniverzitní působností (v roce 1990 to Univerzity Karlovy a Archiv Univerzity Karlovy, Ústav výpočetní techniky, Centrum pro teor Dokumentační a informační středisko Evropských společenství, Ústav jazykové a odborné příp základů vzdělanosti) a účelová zařízení jako „Vydavatelství Karolinum, Správa budov a zaří Karlovy“ a další. Jediná agenda, která zůstala společná, bylo hospodaření univerzity, vych konstruktu jediné právnické osoby Univerzity Karlovy, když ponechává na státu hlavní díl f školy, který je doplňován z vlastních zdrojů. Čtvrtá část statutu UK určuje postavení stud postavení učitelů, vědeckých pracovníků a zaměstnanců Univerzity Karlovy. Šestá část defin znaky univerzitní korporace, tj. tradiční insignie, znak Univerzity Karlovy, taláry a akad jako jsou imatrikulace nebo promoce. Součástí statutu je pět příloh, které tvoří Organizač UK, seznam studijních oborů, disciplinární řád pro studenty UK a konkurzní řád UK. Měl-li bych vypočítat desiderata, chyby a omyly prvního polistopadového statutu naší školy jím, z pohledu uplynulých dvaceti let, neschopnost vypořádat se s protiprávním jednáním čl obce a s neoprávněně získanými akademickými tituly.Největší pochybnosti mám však nad dobov že financování vysokých škol musí zůstat v rukou státu, přičemž je ponecháno jen na jeho l jakých proporcích se tak stane. Otazníkem je i fakt, zda volená akademická reprezentace a nejlepší formou řízení univerzity 21. století a tím nejlepším správcem jejího majetku. Na druhé straně, hledám-li vysvětlení faktu, že základní dokument naší univerzity byl vytv a v takové podobě, že se jím univerzita s určitými obměnami řídí dodnes, a že sloužil jako vysokým školám v republice, nacházím ho v tom, že šlo o společnou práci nejen legislativní pracovní skupiny, ale celého akademického senátu, vedení školy a do značné míry i díky ohr celé akademické obce a tehdejších představitelů univerzity. Základ byl již ve složení prac níž dělně spolupracoval budoucí vrcholný legislativec s právničkou rektorátu univerzity, p se specialistou na univerzitní dějiny, filolog s lékařem, teolog s fyzikem, učitel se stud vložil do činnosti komise své odborné znalosti a osobní zkušenosti, všichni pak společně s svobodné a demokratické univerzity. A v této chvíli, dovolíte-li, musím být osobní, protož povědět i několik slov o premisách, které mě přivedly do pracovní skupiny pro vytvoření un statutu. Má profese a odborná specializace mě totiž umožnila seznámit se s podobou naší un minulosti, ale také se zásadními proměnami evropských univerzit po roce 1968, což je temat badatelským polem, a přiznávám, i „koníčkem“ dodnes. Navíc jsem mohl využit výsledků práce z Archivu UK, kteří bezprostředně po 17. listopadu 1989 zpracovali materiál o vývoji Karlo studentského hnutí v Československu v posledních dvou staletích. Využít jsem mohl i kontak komisi pro dějiny univerzit, odkud jsme získávali podkladový materiál z jednotlivých evrop A co víc: jako historik univerzity jsem mohl zažívat tu šťastnou chvíli, že jsem o její mi nejen bez omezení psát, přinášet z minulosti náležité „poučení“, ale být i u toho, když se budoucnost. Při tom ale bylo nutné mít stále na paměti, že prostý návrat ke stavu před rok 1950, není možný, přinejmenším proto, že „reálie“ jsou jiné, stejně tak jako nebylo možné přijetí právních norem ze zahraničí, protože každá země si upravuje vnitřní podobu vysokýc svých konkrétních podmínek a historických tradic, nehledě na to, že jsme se západní Evropo zkušenost poválečného vývoje univerzit, který jim přinesl pronikavé změny. Paní a pánové, kdybych se měl pokusil shrnout výklad o prvním polistopadovém statutu Unive nenacházím nic výstižnějšího, než dobovou parolu o „návratu do Evropy“. Statut z roku 1990 návratem do minulosti, nebyl ani objevováním něčeho nového nebo hledáním „třetí cesty“. Se hledal návrat tam, kam tato univerzita staletí patřila. Byl návratem k tomu, co bylo u nás co šťastnější země nikdy neztratily, byl zkrátka návratem k „normálnímu životu“.