Poučení z dějin komunizmu: Mlaťte je, vždyť je to reakce! ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Ke střetu došlo tam, kde je dnes pamětní deska. „Zazněl povel, abychom se rozešli. My jsme hymnu a postupovali krok za krokem. Po záměrně zinscenované scéně zazněl výstřel, jehož st zmrzačily kolegu Řehounka. A pak už to zfanatizovaná komunistická policie nevydržela – Mla je to reakce! Začali nás bít pažbami a opasky s kovovými sponami; krve teklo dost. Tato kr krví komunistické diktatury, tímto pochodem studenti zachránili čest českého národa před s zahájili 3. protikomunistický odboj.“ K událostem tehdejších dnů se vzpomínkou vrátil přímý účastník studentského pochodu na Pra Boháč, předseda Pražského akademického klubu 48. Byl jedním z řečníků, kteří svými projevy 63. výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad 25. února 1948. Pietní u pamětní desky umístěné v Nerudově ulici každoročně pořádá Senát PČR a Pražský akademický Vzpomínková slavnost je součástí mezinárodního projektu proti totalitě a násilí Mene Tekel Květinovými dary, státní hymnou a minutou ticha uctili statečnost tehdejších studentů pamě událostí, členové 3. odboje, zástupci Konfederace politických vězňů ČR, Ústavu pro studium režimů, Armády ČR, společenských organizací Skaut a Junák a reprezentanti pražských vysoký Studentské komory Rady vysokých škol. Zdeněk Boháč, předseda Pražského akademického klubu 48 Podle Zdeňka Boháče se tehdy pochodu zúčastnilo 7000 vysokoškoláků. „Když jsme se doslechl přinutili prezidenta Beneše, aby přistoupil na všechny jejich požadavky, rozhodli jsme se, protestovat. Byli jsme sledováni komunistickou policií, která nám chtěla zabránit v pochod cestu na nádvoří. Věděli jsme, že se nesmíme dát vyprovokovat, aby zfanatizovaná policie n Vlajku nesli posluchači České zemědělské univerzity a Vysoké školy ekonomické, tehdejší ČV to nakonec dopadlo. Komunisté hned po válce pracovali už jen na tom, aby se připravili k p naší zemi. Policii i rozhlas měli pod kontrolou, vytvořili stranickou armádu Lidových mili kteří se přihlásili dobrovolně, a byli ochotni na rozkaz povraždit své politické odpůrce.“ Květiny k pamětní desce položili Přemysl Sobotka, 1. místopředseda Senátu PČR, Zdeněk Bohá Pražského akademického klubu 48, Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických v František Šedivý, místopředseda Konfederace politických vězňů ČR, Václav Havlíček, rektor prorektor UK pro vnější vztahy, Jakub Fischer, prorektor VŠE pro strategii, Daniel Herman, pro studium totalitních režimů a Radovan Igliar, místopředseda Studentské komory Rady vyso O spojitosti minulých i přítomných činů a postojů české společnosti hovořil 1. místopředse Přemysl Sobotka „Sešli jsme se zde v den, kterému komunisté ve svém nestydatém cynizmu říkají vítězství pr abychom si připomněli památku těch, pro které slova čest, morálka, slušnost a demokracie n pojmy. Za to, že se na rozdíl od jiné části mládeže nedali opít marxistickými frázemi o so beztřídní společnosti, většinou krutě zaplatili a zaslouží naši vzpomínku a úctu. Připomín totality před zapomněním je nutné zvláště v dnešní době, kdy jsme opět svědky ostudných pr a pohrdání účastníky 3. odboje. Nepřekvapuje to jen u komunistů, kteří k ostudě naší země parlamentním jazýčkem na vahách a kteří jsou tiše tolerováni naší největší opoziční parlam bez ohledu na to, že i její mnozí členové byli v minulosti komunisty zavíráni, popravováni práce a ze škol či vyháněni do exilu. Poučení z dějin komunizmu by mělo být dnes jasné kaž přemýšlejícímu člověku spolu se štítivým pohrdáním dnešními Leninovými vyznavači, ale bohu stále u mnoha lidí není. Přesto chci zůstat optimistou a věřím, že zde bude stále dostatek již nebudou mít sklony k opakování našich chyb z minulosti, a nebudou slyšet na žádné nové populistické lži.“ (Marie Kohoutová)