Karel Škréta ožil v podání studentů a absolventů PedF UK ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Divadelní spolek při Pedagogické fakultě UK letos slaví 10. výročí své existence. Z prvotn didaktické ozvláštnění výuky se studentský divadelní soubor stále více přibližuje tomu, co termínem „ochotnické divadlo“. První březnový den uvedl spolek Temus Lamus v Salesiánském představení Karel Škréta, malíř, kterému se dostalo cti být zařazeno do oficiálního doprov k výstavě Karel Škréta (1610 – 1674): Doba a dílo. Hru upravil a nastudoval Mgr. Tomáš Hav katedry české literatury PedF UK. Reprízy představení proběhnou 21. 3 od 19.00, 30. 3. od také od 20.00 hod. Představení Karel Škréta, malíř není prvním, které jste připravil. Můžete zavzpomínat i na Náš divadelní soubor, či asi lépe spolek, vznikl někdy na přelomu let 2000 a 2001. Zprvu š o didaktické ozvláštnění výuky starší české literatury na Pedagogické fakultě v Praze v rá seminářů – provozovat divadlo je bezpochyby nejlepší způsob, jak se o samotné dobové produ více. Tento nápad nás mělo paradoxně nezávisle na sobě víc, a tak pod hlavičkou katedry če provozovaly či provozují divadelní představení také kolegové Věra Brožová a Miloš Sládek. Já osobně jsem zprvu nevěděl, jak budou student uzavřeném prostředí semináře. Nicméně už od poč následujícím semestru avizoval veřejné vystoupe autora poloviny 17. století, Václava Františka humor mě nesmírně zajímala i jako badatelský pr Poprvé jsme veřejně vystoupili ve zcela dívčím obsazení (kromě mne, ovšem) v hospodě Na Sl 2002. Už od tohoto představení se vytvořilo jádro, jehož někteří členové se mnou hrají dod Škrétovi je to Šárka Hribová). S kolegy jsme se snažili dohodnout na jisté dramaturgii, abychom se tematicky nebo herecky nevyčerpávali: vytvořili jsme dvě divadelní „sekce“, spojené pod hlavičkou Vlastenského sp učitelství „Budeč“, v jehož rámci jsem já se svou produkcí tvořil druhou, vlastně nezávisl jsem v letech 2002–2008 připravil pobělohorské hry Zrcadlo masopustu z roku 1690, podkrkon o sedmi čertových osidlách, Labyrint světa, Komedii o panně Jenovefě, dvakrát jsme tyto vě komponovaným představením sestaveným z dalších Kocmánkových intermedií. V roce 2007 jsem e s „kvazidramaty“ a pokusil se inscenovat několik dobových textů o manželství. Pravidelně j prezentovali na festivalu Theatrum Kuks. Od roku 2004 vystupujeme pod názvem Temus Lamus, vypůjčili z podkrkonošské hry Komedie o sedmi čertových osidlách, v ní se tímto spojením n sedlák snaží popsat jméno hymnu Te Deum laudamus. I my podobně krkolomně spějeme za svými ideály. Podoba souboru se s léty měnila, jádro zůstávalo, do něj průběžně zasahovali noví herci, p z řad studentů. Postupně jsem opouštěl seminářový princip a divadlo se stalo mimoškolní zá nedílně ovšem stále spojenou s prostředím pedagogické fakulty. Teď už je soubor ve zcela j stále tvoří absolventi pedagogické fakulty a současní studenti, ale přátelské nebo rodinné přivedly i herce, kteří na pedagogické fakultě nestudovali: hráli či hrají s námi také prá truhlář atd. Možná se tak začínáme blížit tomu, co se označuje termínem „ochotnické divadl nevím. Proč právě Karel Škréta? Vzniklo představení účelně k právě probíhající výstavě, nebo nezá Já jsem hodlal na rok 2011 připravit hru z Kravařska Žena hašteřivá a zoufánlivý manžel, a jara 2010 mě oslovil lektor Národní galerie a jeden čas i můj spolupracovník v Akademii vě s nabídkou, nechceme-li se ujmout inscenování hry o Škrétovi a připravit ji jako součást d programu probíhající výstavy. Odložil jsem proto moravskou hru a věnoval se hře Václava Al Karel Škréta, malíř z roku 1842. Představení organizujeme ve spolupráci s Lektorským odděl galerie v Praze. Můžete prozradit něco z příprav představení – jak dlouho a kde jste zkoušeli, kdo připravi zajímavosti ze zákulisí? Přes léto jsem hru četl a přemýšlel, jak na ni. Je velmi výjimečná: Svoboda ji napsal v úž vlasteneckém duchu, tak typickém pro 40. léta 19. století, ve verších – to samozřejmě není naopak, v předobrozenecké době v podstatě neexistovaly neveršované hry – jenže Svobodova h dvanáctislabičným metrem alexandrinu. A to není verš, který by rytmicky odpovídal češtině; kvůli dodržení rytmických zásad měnil nelogicky slovosled a navíc protkal text novotářským nejpůvabnějším pasážím patři verše „A šemný zlolajec pozdě honívá býcha“, „Vy práva štít s předsudu snad k vůli dceři své se ztrápit ve trudu nedáte?“, „Nechejte děvčete milého ku p něžně linout, jak břečtan o něho své lokty tulně vinout“, nebo „Tedy mám touhou jesutnou n mi zdálo, že s takovým textem se dá zacházet jen těžce; nicméně záhy jsem odvrhl představu od Svobody půjčil jen syžet a napsal hru novou: nesmírně zásadním plánem této hry je vlast nahradit novými slovy dle mého nelze; navíc jsem si uvědomoval, že Svobodův jazyk je nejen úžasným kladem, na kterém lze hru postavit (a to se po premiéře potvrdilo). A tak jsem tex odstranil některé monology, celkem bez výčitek zrušil i jednu postavu, staršího malířského Pallinga (kterého Svoboda zasadil do textu, aby byl Škréta uznán za malíře i institucionál mého mínění díky těmto zásahům až překvapivě svižný. Když jsme konečně slyšeli text při ne zkouškách, uvědomili jsme si nečekaný fakt, že Svobodův jazyk je ve skutečnosti krásný a ž jakási škrétovská báseň: Vlast a láska jsou dvě hlavní témata hry i název jedné z doprovod Výrazným dějotvorným tématem hry jsou tři Škrétovy obrazy: portrét dcery primátora Elišky Rožmitálu (neznámý, zřejmě Svobodova fabulace) a dvě verze obrazu Svatý Lukáš maluje Pannu Marii (Svoboda využil znalosti obrazu malovaného Škrétou pro Týnský chrám v Praze, v souča době je v majetku Muzea hlavního města Prahy). Odvrhl jsem představu, že bychom ilustrativ použili reprodukci, a zadal jsem tento úkol svým dcerám, dvanáctileté Aničce a desetileté Marušce. Ty vytvořily svou interpretaci Škrétova obrazu, bylo to vlastně jejich prvé setká malbou na plátno a já jsem rád, že výsledek působí věru divadelně. Zkoušeli jsme od podzimu 2010 ve školních prostorách Pedagogické fakulty, udělali jsme si soustředění; nezávisle na tom jsem organizoval hudbu, které se myslím skvěle zhostili Mari absolventka Pedagogické fakulty v Praze, a Egli Prifti, doktorand katedry hudební výchovy společně tři písničky z dobové tvorby Václava Jaromíra Picka v půvabné recitálové klavírní jsme dali na kostýmy, chtěli jsme, aby v tomto směru bylo představení reprezentativní; pod velké radosti zajistit dobové kostýmy z fondu Národního divadla v Praze, a tak přinejmenší je naše představení profesionální. Koho můžeme vidět v hereckém obsazení? V představení hraje celkem osm postav. Jádro vytvořili herci, kteří se mnou ztvárnili už ř služebně „nejstarší“ je Šárka Hribová, která zažila začátky našeho divadelničení (hraje El Rožmitálu), podobně i mimořádně herecky vybavená Lucie Peisertová (hrající Lidmilu) hrála divadelničení na Pedagogické fakultě, ovšem se sekcí Věry Brožové a Miloše Sládka; také Pe který ve Škrétovi hraje nenávistného Němce Waldorfa z Hubenšteina, se mnou vystupuje už od Honza Hradec dokonce od roku 2003. Mezi starší členy souboru patří i Václav Veselý (Škréta zapojili současné studenty Jan Prucka (ten myslím úžasně využil svých jazykových znalostí vlastensky zjitřelého Itala Girolama Marchettiho) a Ondřeje Hánu (sluha). Fotografie: Tomáš Havelka (Lucie Kettnerová)