Interdisciplinární dialog provází historiky umění celý život. O rozmanitosti rolí s Rich ****************************************************************************************** * Interdisciplinární dialog provází historiky umění celý život. O rozmanitosti rolí s Rich ****************************************************************************************** „Program Inovace bakalářského oboru Dějiny výtvarného umění je tak trochu odpověď na to, j změnit, aby v podstatě naplnil očekávání proměny na několikastupňové studium s tím, že po být hotovým odborníkem,“ říká garant projektu PhDr. Richard Biegel, PhD., tajemník Ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. A i když zároveň dodává, že být historikem umění z je více než problematické, inovační program vidí jako přínosný a obohacující. Inovace bakalářského programu oboru Dějiny výtvarného umění je dvouletý projekt, v jaké fá V jedné čtvrtině, zatím proběhl jeden semestr ze čtyř. Proč jste se k inovačnímu projektu pro posluchače dějin umění rozhodli? Jednak má člověk zkusit všechno... (smích)..., ale hlavně jde o to, že několika stupňový s teď jsme rozděleni na bakaláře a magistry. Upřímně řečeno, podle mě je to nešťastné a nemě že obor je skutečně hlavně zaměřen na dějiny umění a vědeckou práci, ale počítat s tím, že hlediska byl mnohem smysluplnější. Řekli jsme si, že by nebylo špatné studentům přiblížit činnost institucí, ve kterých mohou pracovat, což je většinou památkový ústav, různá muzea, archivy, instituce zabývající se r památek a další, aby věděli, do čeho jdou. Já sám jsem při škole pracoval v památkovém úst pro mě druhá škola, protože tam si člověk uvědomí, co a jak je. Takže tohle byla naše moti i peníze z Evropské unie a pražského magistrátu, které program financují, nám umožňují rea exkurze, které z finančního hlediska dříve možné nebyly. Je to tedy zčásti rozšíření progr praxi, ale zčásti také na prohloubení kvality studia jako takového. Co na absolventa bakalářského nebo magisterského studia dějin umění v praxi čeká a jak tak Záleží na tom, kde konkrétně bude pracovat. U památkářů ho mohou čekat konkrétní památkové často průzkumy památek a dokumentace, v případě restaurování ho jako historika umění bude s odborníky a musí jim terminologicky rozumět, v archivu je logické, že ho čeká práce s ko historickým materiálem. Takže inovační program znamená naťuknutí té které oblasti a dá stu praktickou gramotnost. Pootvírají se jim dvířka do oboru, který třeba nemusejí plnohodnotn samozřejmě nikdo z kunsthistoriků nebude restaurovat památky, ale musí restaurátorům dobře je to ale velmi individuální. My nejsme obor, který by měl nějakou šablonu. I v rámci jedn památkového, je každá práce jiná a vyžaduje tvůrčí přístup. Je dobré, když člověk vyjde šk s tím, že praxe je vždycky trochu něco jiného a nemusel se učit úplně za pochodu, aby byl že praxe může zahrnovat určitou rozmanitost rolí a i na něm je, když bude například dozoro nějaké památky, aby zhodnotil, co je lepší, co je horší, které části památkové péče, třeba nejlépe rozumí, jestli spíš krovům nebo jestli je to archeolog, a koho přizvat jako odborn to nám jde. Kdo jsou přednášející těchto praktických výukových programů? V rámci inovovaných předmětů a cvičení zveme odborníky z jednotlivých institucí a ti vysvě jejich činnost spočívá. Mimochodem i pro ně samotné jako pro odborníky je to asi docela za mají zvláštní backround právě budoucích historiků umění a mají publikum, které by jinde ne má pro ně význam i diskuse se studenty a to, jakým způsobem musí pro nás sylabus zpracovat strany a zejména studenty je to snad i příprava na interdisciplinární dialog, který pak hi provází celý život. Možnost, jak nahlédnout do praxe před tím, než do ní sami vstoupí, studenti dějin umění dř pokud to tedy nebyli dálkaři a už nepracovali, a také to zvládli. Nestačilo by, že se s pr nastoupí? Já nevím, co myslíte vy? Myslím, jestli jim to například neukrajuje energii, kterou by teď mohli věnovat studiu... ... tak to rozhodně ne. Porozumění praktické aplikaci teoretického oboru je přece jednozna studia.  Předměty se tím rozšiřují a prohlubuje se jejich odbornost, ale ne na úkor něčeho na praxi je důležitá – na první pohled je zřejmé, že ze 45 studentů v ročníku nebudete mít pracovníků. Samozřejmě bychom byli nejradši, kdyby se většině podařilo udělat magisterský nejlepším i stupeň doktorský, nejlépe částečně v zahraničí, ale ne vždycky to je možně. Zá zdůraznit, v tradici oboru samotného už od poloviny 19. století je intenzivní zájem o to, děje. Většina velkých historiků umění byli zároveň památkáři, protože jim šlo o umělecký m vás něco zajímá, něco zkoumáte, protože to máte rádi – sochy, knihy –, tak i primárně chce zachováno a musíte se o to starat. Kdyby se historikové umění zavírali do slonovinové věže kolem zachování památek nebo předmětů, o které jim jde, to probíhá tak a tak a že to stojí kdyby se odřízli od této vazby, byla by to katastrofa pro obor jako takový. Představa, že někdo, kdo pendluje mezi knihovnou či archivem a tu a tam zajde do zkoumaného kostela, je Když tento obor děláte, musíte se zajímat právě i o technologické podrobnosti jednotlivých dialog probíhal vždycky, ale připravit studenty na praxi takhle systematicky jsme nikdy ne inovačnímu programu, můžeme. Kolik přednášek za semestr nebo za rok program nabízí? Jednou za semestr se inovuje jedno cvičení, které souvisí právě s praxí. Minulý semestr to historický průzkum a práce v archivu, teď to bude restaurování, památková péče a muzeologi také přehledové přednášky z dějin umění v Čechách a v Evropě, kde jsme díky tomuto grantu sylaby pro jednotlivé přednášky, což zase pomůže tomu, aby se studenti dokázali rychleji z záplavě uměleckých děl, které musejí znát. Smyslem toho všeho je snaha vyjít studentům vst mnohem odpovědněji zvládnout, co se po nich chce, protože ona vědeckost našeho oboru spočí se předpokládá velká míra samostudia. Čili naše sylaby nenahrazují skripta nebo knihy, ale pomocnou ruku, takže tímto způsobem probíhá inovace cvičení a inovace jednotlivých předmět Jak se proměnil samotný studijní obor dějin umění v posledních deseti patnácti letech? Já doufám, že moc ne, že to kvalitní zachováváme, prohlubujeme a rozšiřujeme. Systém studi hlediska šíře záběru i metod snaží pokrývat všechny oblasti dějin umění od středověku po s každou časovou oblast nebo kategorii zajistit i vlastní seminář a individualizované předná že každý pedagog má každý rok něco, co ho zrovna odborně zajímá, a poskytuje studentům vhl uměleckohistorického bádání s tím, že se neopakuje, takže studium má, doufám, jakousi atra závěrečných zkouškách, stejně jako v celém průběhu studia, se klade důraz na to, aby všich aby se nespecializovali příliš brzy a nestali se z nich v uvozovkách fachidioti, takže při jakkoliv jste třeba dělala diplomovou práci na 20. století, můžete pochopitelně dostat otá malířství. Řekl jste že rozdělení studia na bakalářské a magisterské nebylo úplně nejlepší řešení. Ja charakter studia dějin umění? To, co se teď děje se studiem, je negativní v tom, že se ne úplně promyšleně zvyšovaly poč My jsme si to ještě relativně uhlídali; v 90. letech nás v ročníku bylo 18, teď jich je 45 dvojnásobek, ale pořád to není 80 jako na některých jiných oborech. Charakter studia u nás stále je velmi individuální. Od prvního ročníku se snažíme pracovat se studenty tak, že ná je zajímá. Ne že bychom slevovali z toho, co mají umět, ale snažíme se jim připravit podmí aby jejich konkrétní zájem v rámci seminářů, cvičení a přednášek mohl být co nejlépe uplat i to, že u nás nejsou ročníky od sebe odděleny a v rámci seminářů jsou studenti ze všech r obrovský význam v tom, že obor je koncentrovaný na kvalitu, nikoliv na to, aby si, jak se ročník a jede se dál. Doufám, že zůstanou i další aspekty našeho systému studia, čili šíře zároveň snaha, aby se všichni dokázali zorientovat tak trošku ve všem, samozřejmě při urči hlavně v magisterském studiu. Dále individuální přístup a koneckonců i otevřenost k různým které přicházejí, a ty mohou být jednak teoretické, jak se na umění dívat, ale také prakti zacházet, jak ho zachraňovat nebo jak ve finále vysvětlovat veřejnosti, že má svůj význam zachovávat. Takže program inovace bakalářského oboru je tak trochu odpověď na to, jak by s aby naplnil očekávání proměny na několikastupňové studium s tím, že po třech letech bude s částečně připraveni na praktické uplatnění v oboru. Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová) Projekt Inovace bakalářského oboru "Dějiny umění" pro potřeby praxe, čísla projektu CZ2.17 Praha & EU: Investujeme do Vaší budoucnosti