Jede se pořád ve starých kolejích

Kritiku si z akademických kruhů vysloužila představa Národní ekonomické rady vlády o změnách ve vzdělávání. „Není vůbec žádný důvod pro obavy. Je potřeba naopak konfliktních záležitostech začít hovořit. A to, že jsme sepsali své náměty a předali je vládě, je jen začátek diskuse,“ říká Daniel Münich, akademický ekonom vyučující v CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy a spoluautor kapitoly Vzdělávání Rámce konkurenceschopnosti NERVu.

Had se drží za ocas

Proč jsou u nás reformy tak často polovičaté, selhávají a lidé jsou k dalším reformám skeptičtí?

To je složitá otázka, ale je to mimo jiné dáno i vzděláváním v oblasti společenských a humanitních vědách, které v celku není v Čechách dostatečně kvalitní. Vyšší vrstva státní správy a politiky se má rekrutovat právě z těchto oborů. Ideální by bylo, kdyby to byli lidé s dostatečně širokým rozhledem v humanitních a společenských vědách, kteří dokáží promyslet důsledky věcí tak, aby nedocházelo k selhání v reformách.

Daniel Münich

To se ale nestalo. Po pár letech se věci obrací zase zpět.

V Čechách došlo k rychlému otevření vysokého školství, aniž by stát alespoň trochu usměrňoval další vývoj. Nevzdělanost souvisí s vysokými školami, a to včetně Univerzity Karlovy, protože se tam často učí memorováním a studentům se potom nedostává rozhledu a schopností řešit složité problémy reálného světa. Pokud se před nimi objeví, pak k nim přistupují velmi zjednodušeně. Souvisí to i s absencí monitorovacího systému, který by nám dokázal říci, kde je u nás ve vzdělávaní a výzkumu na VŠ kvalita a kde ne. Máme spoustu dat, ale abychom se z dozvěděli na které katedře, fakultě, univerzitě se dělá kvalitní výzkum – to v Čechách nemáme. Všichni se potom bez věrohodných informací o kvalitě dohadují, jak si rozdělí každoroční balík peněz od státu, pochválí se, jak jsou dobří, ale žádná solidní čísla k tomu neexistují. Když si člověk sežene nějaké údaje sám tak zjistí, že to není žádná sláva a že někde je to zoufalé, ale peníze dál tečou a všichni jsou více méně spokojení.

Také ovšem nejste první, kdo to říká. Nikdo však neříká jak tuto situaci napravit.

Zlepšení nenastane mávnutím kouzelného proutku. Pro zlepšení vysokého školství existuje celá plejáda kroků, které je nutné ve správném pořadí učinit: od zavedení školného po způsob řízení škol, vnější vztah mezi státem a školami a způsob financování vysokého školství a již zmíněnou transparentnost výsledků.

To se dostáváte do začarovaného kruhu. Všichni odkazují na tyto obecná tvrzení bez jakýchkoliv argumentů.

Mezinárodní žebříčky hodnocení vysokých škol jsou založeny hlavně na indikátorech vědeckých výstupů. To je do značné míry pohodlné, protože jsou snadněji hodnotitelné než výstupy vzdělávací činnosti. Jenomže kvalita výsledků výzkumu úzce skrze lidi souvisí s kvalitou výsledků vzdělávání, takže se dá předpokládat, že ani po stránce vzdělávání na tom nebudeme lépe. Máme sice ostrovy excelence, ale celorepublikově jsme daleko od kvalitního evropského výzkumu, což výrazným způsobem snižuje naši úspěšnost v mezinárodních žebříčcích.

Ale určité hodnocení vědeckých výzkumů tu existuje.

Tzv. “kafemlejnek“ je zásadně nevhodný a plným právem ho všichni kritizují. Jenomže ani renomovaná Univerzita Karlova, která “kafemlejnek“ často oprávněné kritizuje, nemá svůj vlastní systém hodnocení. Takže v důsledku ani ona neví, kde má svá místa excelence. Takže nelze ani čekat, že by se to mohlo nějak odrazit v jejím vnitřním financování.

Ale UK má své hodnocení.

Ale v zásadě je to jen trochu upravený „kafemlejnek“. Naše univerzita se tak podílela na bezhlavé masifikaci. Já sice rozumím tomu, že je k tomuto chování tlačena vnějším systémem financování, ale kdo jiný by už měl vystoupit proti nesystémovým krokům? Ostatně naše pracoviště je exemplární příklad toho, jak to nefunguje – jsme zdaleka nejexcelentnější vědecké pracoviště v České republice v oboru ekonomického základního výzkumu, ale v toku financí se to neprojevuje, spíše naopak.

Doporučení angličtiny jako jediného povinného cizího jazyka na základních školách vzbudilo velký mediální ohlas. Jak pojímáte výuku v angličtině na vysokých školách?

Jazyk je klasickou bariérou malých států. Pokud by v Čechách bylo na VŠ více anglických vzdělávacích programů, jako je tomu například v Nizozemí, tak by se situace mohla zlepšit. Výuka by mohla přilákat kvalitní zahraniční profesory, a to by univerzitám více otevřelo světu. Přišla by i jiná skupina zahraničních studentů a ne jen ti, kteří chtějí prožít příjemně pár let života.

Jede se pořád ve starých kolejích

Učitel bakalář se nesetkal u pedagogů s velkým úspěchem…

Překvapivě z padesáti stran textu zaujaly veřejnost díky novinářům dvě věci - jedna se týká tohoto a druhá se týká angličtiny. Mám pocit, že se jede pořád ve starých kolejích – dělali jsme to tak vždycky, tak proč to měnit. Pak se ovšem lidé ptají, proč se nelepší výsledky českých žáků, spíše naopak.

Nicméně vám přijde, že učitel – bakalář je dostačující?

V zákoně je napsáno, že magisterské studium je zaměřeno na získání teoretických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje. Naším doporučením pro učitelskou profesi je jinak strukturovaný bakalář a mnohem silnější praktická část v terénu, tedy ve školách. Já neříkám, že pak někteří studenti nemohou pokračovat dál na magistra a následovně třeba nepovedou praktickou výuku bakalářů. Ale magisterský diplom sám o sobě přece vůbec nezaručuje, že absolvent je lepší učitel. Studie ukazují, že to, co dělá učitele dobrým učitelem, je věc téměř nezachytitelná v datech, tedy ani diplomem. Představa mnoha zástupců pedagogických a učitelských oborů je založena na ideji, že existuje úzká kauzální souvislost mezi délkou vzdělávání učitele a kvalitou jeho výuky. Hledal jsem v Čechách výzkumy na toto téma a k svému překvapení jsem zjistil, že se o tom vůbec nic neví. Kladu si otázku, co dělají všichni doktorandi na pedagogických fakultách, co dělají docenti a profesoři, za co mají tituly ve výzkumu, když nikdo neprovedl ten nejzásadnější výzkum - „výrobního faktoru“ ve školství, což je učitel před tabulí. Co dělá dobrého absolventa pedagogické fakulty?

Jenomže pedagogická fakulta byla podle Vás vždy taková záchrana v nouzi pro všechny, kteří chtěli jít studovat…

Uchazeči o studium na pedagogické fakultě se za posledních 15 výrazně proměnili. V současné době se na pedagogické fakulty hlásí úplně jiná skupina populace, tedy úplně jiný typ studentů s výrazně nižšími studijními dispozicemi. Tato skupina v průměru nemá studijní dispozice pro náročné magisterské studium a pokud ho absolvují, tak často jen pro forma. Takže je to často jen hra na magistra kde se lidé rychle nazpaměť naučí a stejně rychle zapomenou historii řady vědních oborů. Přidaná hodnota ke kvalitě učitele je ale často nízká. Zkuste se poptat u ředitelů škol, kam absolventi nastupují.

Více jeslí a školek, aby ženy mohly pracovat? Nezní to jako heslo z doby předlistopadové?

Řada lidí říká: „vy ženete ty nebohé maminky do práce a děti do jeslí“. Ne, my doporučujeme, že pro maminky, které chtějí, by měly být dostupná předškolní zařízení, kde mají děti zajištěnou kvalitu nejen materiální, ale i výchovnou. Ve školkách se dnes dobře zajišťují hygienické a stravovací standardy, ale chybí akcent na kvalitu vzdělávání. Nikdo moc nemonitoruje proces vzdělávací činnosti, nikdo moc nesleduje jak výchova probíhá. A přitom základní dispozice k dalšímu vzdělávání vznikají právě v předškolním věku. Pokud je dítě, zvláště pocházející ze sociálně slabších rodin, nezíská, škola s tím potom jen těžko něco udělá. Výzkumy potvrzují, že pokud nejsou děti dobře motivovány na začátku, je později nákladné to dohnat. Pokud nepřipravený člověk projde tak tak základní školou a potom skončí jako ztracená existence, vyjde to stát velice draho. Náklady špatně vzdělávatelných dětí nese stát – nikoli obec, kde dítě v důsledku nedostatku míst ve školce nebo v důsledku špatné výchovy ve školce zaostalo. Přitom dnešní místní radní a zastupitelé často neberou při rozhodování v úvahu delší horizont a raději investují do fotbalového stadionu než do školky. Za deset let a více se to projeví, ale to se vracíme na začátek rozhovoru.

Děkuji

P.K.