Projev rektora prof. Hampla u příležitosti oslav 663. výročí založení Univerzity K ****************************************************************************************** * Projev rektora prof. Hampla u příležitosti oslav 663. výročí založení Univerzity Karlovy ****************************************************************************************** Spectabiles, Honorabiles (Excelence, Eminence,), Profesores et doctores, Cives academici, Je tomu letos 100 let, co filozofická fakulta německé větve pražské univerzity povolala na teoretické fyziky Alberta Einsteina. Fakulta si tehdy dvaatřicetiletého soukromého docenta světově proslulého učence, musila důrazně prosadit – vídeňské ministerstvo školství totiž jiného, značně konzervativnějšího fyzika, který mj. odmítal uznat existenci atomů a moleku byla Einsteinova prvá univerzitní profesura. Mnoho se tu však neohřál: jeho manželka se tu česko-německých napětí a sporů necítila dobře. Rychle rostoucí věhlas umožnil prudce stoup fyzikálních teorií po pouhých třech semestrech přechod na univerzitu v Curychu a krátce na prestižní Humboldtovu univerzitu v Berlíně. Einsteinovo působení v Praze ovšem zdaleka neb nevýznamnou epizodou: shromáždil tu kolem sebe a na dlouho inspiroval skupinu nadaných něm žáků a přičinil se také o to, aby katedru po něm převzal a až do svého útěku na Harvard v vedl Philipp Frank, další velká postava středoevropské fyziky a matematiky (a mimochodem - Máme ale dnes jen vzpomínat světově slavných velikánů pražské univerzity minulých epoch ne osobnosti nabízejí inspiraci pro dnešek? Univerzita Karlova si musí být v předvečer očekáv rozčleňování českých vysokých škol na „research universities“ a na jiné typy institucí dob nároky jsou trvale spojeny s dosažením a udržením statutu excelence ve vědě a s ní souvise Pohled do historie může přitom řadu problémů vykreslit v jasnějších konturách, než jaké tu chaotickým děním naší přítomnosti. Praha byla již v Einsteinově době školským a vědeckým centrem s celou řadou vysokých škol. staré Karlo-Ferdinandovy univerzity na jazykově českou a německou větev v roce 1882 si tu strukturou i ambicemi rovnocenné, ale nespolupracující sesterské univerzity. Česká větev p rostla už v Einsteinově době daleko vyšším tempem než její německá konkurentka. Česká univ podstatně stabilnější společenské zázemí a hrála patrně také o dost významnější politickou modernizační roli pro společnost českých zemí. Pro český národ, nejen pro relativně úzkou skupinu akademických odborníků, mělo historicky že se tu o řadě podstatných vědeckých témat přednášelo a diskutovalo česky a že česká věde dokázala zvládnout formulování náročných teoretických problémů v národním jazyce. Pro moti vědeckého dorostu stejně jako pro prestiž, zpřístupnění a zatraktivnění vědy v očích širok i odtažitá témata se zajímající české veřejnosti to bylo nedocenitelné. Taková národní fixace měla ale i své zápory: Čeští univerzitní profesoři – mnohdy odborně osobnosti - postrádali v celé řadě oborů ono bezpečné zázemí, ale stejně tak i nemilosrdno hranice neznajících sítí vědeckého světa. Anebo čeští, se sousedskou německou konkurencí m vědci museli tyto badatelské i publikační nebo také reprezentační vazby navazovat s ohlede politická napětí přes německá akademická teritoria do dálky - např. do Francie či Velké Br Jejich účast v mezinárodním vědeckém publikačním rozhovoru tak nejednou byla méně výrazná odpovídalo jejich odborné kompetenci a výkonům. Tyto problémy menší, německo-židovská pražská Německá univerzita neměla. Naopak: byla vypj tisíci pouty živě provázaná s vídeňským vědeckým centrem i s ostatními rakouskými a německ ale – jak nasvědčují studijní a badatelské cesty německého badatelského dorostu – velmi pe s francouzskými, italskými, britskými a americkými univerzitami. Podíváme-li se na životop klíčových vědeckých osobností z tohoto – tehdy Einsteinova – pražského prostředí, vidíme, I. světovou válkou bylo pokládáno za nutné, aby adepti profesur prošli řadu slavných evrop i amerických laboratoří a výzkumných pracovišť. Tyto zkušenosti a po celý život pak pilně badatelsky i publikačně vyživované, v mládí založené kontakty otevíraly vědcům dveře do ne vědeckých kruhů tehdejšího světa. Na české straně hrála od počátku 20. století svoji roli i skutečnost, že na profesury UK b prakticky jen její vlastní pražští absolventi. Oproti tomu univerzity větších národů prefe uchazečů, kteří se již osvědčili někde jinde. To také umožňovalo nastavovat laťku vědeckýc podstatně výše a podstatně to rozšiřovalo i okruh možných kandidátů na profesorské posty. symptomatické, že skutečně světové osobnosti se pak na UK objevovaly zejména v oněch obore intenzivní účast v mezinárodním výzkumném prostředí byla v podstatě nutnou podmínkou odbor Platí to o egyptologovi Františku Lexovi, o klínopisci Bedřichu Hrozném stejně jako o fyzi Jaroslavu Hejrovském, našem prvním nositeli Nobelovy ceny. Vynikající české osobnosti se již tehdy dokázaly světově prosadit: Tomáš Masaryk, ostatně Praha přelomu 19. a 20. století přece jen malá, nezískal proslulost až svým politickým ang podstatě naopak: mohl se za světové války úspěšně politicky uplatnit, protože byl obecně r vědeckou osobností, mezinárodně proslulým, celé spektrum věd propojujícím odborníkem na so problémy minulosti i současnosti střední a východní Evropy. Nobelova cena se za to ovšem n Na druhé straně stojí příklad geniálního fyziologa a neurologa prof. Viléma Laufbergera, t vzruchů a průkopníka molekulární biologie. Toho je možno vnímat nejen jako chloubu lékařsk almae mater, ale i jako varování: přesto, že byl za objev ferritinu z roku 1935 navržen v Nobelovu cenu, zůstal nakonec přece pouze hvězdou českého a nikoliv mezinárodního nebe. Ve ovlivňujících politických napětí časů Studené války se mu vymstilo, že své, pro mnoho obor publikoval pouze česky a že překlady jeho knih do světových jazyků začaly vycházet teprve Univerzita Karlova má za cíl etablovat se v nadnárodním měřítku jako uznávaná research uni Klademe na sebe nárok, že navzdory všem domácím problémům s financováním, s neustálými změ se správními reformami chceme - a to jako univerzita, nejen jako jednotlivci - proniknout klubu té absolutní špičky světové excelence. Musíme tedy také nastolit takové - kvalitou a špičkově mezinárodní - prostředí právě tady doma, na našich fakultách. Jen tak si můžeme o opětovnému dosažení na Nobelovu cenu nebo na vědecká ocenění podobné hodnoty, udělovaná v vědách. Devadesát let po udělení Nobelovy ceny profesoru Einsteinovi je možná na čase na t pomýšlet. Je samozřejmě nutno říci, že Univerzita Karlova, univerzální dědička tradic jak Alberta Ei pražských židovských kolegů, tak vědeckých škol Masarykova zázemí, patří již dnes svými vě širší světové špičce. Naší ambicí je však – těmi nejlepšími z našich výkonů – proniknout a výmluva a omluvenka, proč se nám to zatím nedaří, nemůže platit skutečnost, že nemalou čás spotřebuje boj s ministerskou byrokracií a že nikoliv nepodstatný díl naší vynalézavosti i musíme upřít vědě a věnovat na to, jak kompenzovat stále hlubší vládní zářezy do našeho ro podmínky ale neměli ani velikáni minulých dob – a přece se prosadili. Jak? Nad tím je třeb Jaké tedy jsou parametry dosažení světovosti? Především jistě pevné začlenění do mezinárod a vědecké sítě. UK má na 200 fungujících partnerství, to znamená snad na tisíc společných výzkumných programů s našimi kolegy po celé zeměkouli. Taková síť je mimořádná báze pro ex bychom ale uvážit, zda ji také dokážeme relevantně využívat – pro výzkum, pro uplatnění na výsledků a ovšem i pro vědeckou výchovu mladé generace. V letošním roce odcestoval desetitisící student, resp. studentka UK na zahraniční pobyt v každý rok vysílá více než pětinu všech českých stipendistů, který vyjíždějí v tomto progra přijímá třetinu všech evropských studentů, kteří v jeho rámci přijedou do naší republiky. zjištění. Erasmus je ale jen počátkem nutného studentského vandru. A přiznejme si, že 10 0 jakkoliv to jako cifra vypadá impresivně - není za 13 let pro univerzitu s více než 50 000 tak mnoho. Jsme sice nejlepší v rámci českého zápecnictví, měli bychom ale být ještě lepší A hlavně: vědecká excelence se pomocí Erasmu dosáhnout nedá. Zde je třeba rozhýbat daleko postdoků i mladých docentů než dnes. A nejde jen o semestr, ale o delší a koncepčnější pob na zahraničních výzkumných projektech. Jistě, nemáme k tomu právě komfortní finanční bázi, takové výměny a delší pobytová stipendia podstatné části naší mladé vědecké generace mohli Přesto je třeba něco takového v našem nejvlastnějším zájmu nárokovat a pokusit se o to.  A co více: bylo by potřeba, aby pro takovéto delší a nákladnější, koncepčně založené výměn zhruba mezi 25 a 35 lety vznikl národní fond, z nějž by bylo možno financovat nebo spolufi reciproční pobyty mladých zahraničních vědců u nás. Ti jsou přece pro naše pracoviště obdo Přinejmenším jako etalon našich vlastních kvalit. Kolik toho vlastně víme o invenčnosti ml badatelů z našich partnerských univerzit?  Jsou lepší než náš dorost? Jsou jiní? Jak a v č podstatné otázky a měli bychom se jimi vážně zabývat, jestli chceme uspět v jejich konkure Vědu ale nereprezentují a nevytvářejí jen vědci mladé generace – i když „first book“ a „se jak ekvivalent disertací a habilitací v humanitních oborech nazývají Američané, nejednou b nejobjevnějším, nejoriginálnějším a nejsamostatnějším dílem, které vědec předloží za svoji snižujícím se, ale stále ještě relativně vysokém - věkovém průměru naší univerzity musíme že tíhu vědecké, stejně jako pedagogické a organizační či byrokratické práce nadále nesou střední a starší generace. Tvůrčí zenit je v odlišných oborech situován různě – od třetí p života. Liší se podle toho, zda jsou nové horizonty poznání nacházeny spíše mladicky odváž hranice představitelného a nebo zúročením nakumulované vědecké zkušenosti a léty nastřádan kterou je starší vědec schopen promyslet s potřebným metodickým nadhledem. Jak ale pomoci starším, etablovaným, ale kamenem byrokratické, organizační, ale i masou uč drceným kolegům, kteří na dobu habilitačního svého úsilí již jen s úsměvem vzpomínají?  Ji století platilo, že mnozí badatelé, kteří se s ohledem na vynikající výsledky dopracovali zbytek produktivního života takřka bez kontaktu s výzkumem jako akademičtí úředníci, organ stovek komisí a lidé k smrti vyčerpaní objemem nutné výukové a zkušební dřiny. Ale právě t si nemůžeme dovolit. Zkusme kreativně zapřemýšlet, jak ho eliminovat nebo alespoň jak ten každodennosti omezit na nejnutnější minimum. Promyslet bude nutno i způsob, jak čelit nárokům na vládním finančním mechanismem  vyžadov nivelizaci výkonu ale svádějící, soustředěnost na kvantitu publikací a jak dokázat soustře síly na projekty, které budou opravdu domyšleně vyzrálé, kompletní a konkluzivní, jedinečn průlomové. Univerzitní hledání a odměňování nejlepších monografií a rektorská cena pro mim práce – jejímuž předání se budeme věnovat za malou chvíli - jsou tu jen jedním, byť snad v nástrojem. Za významné ale považuji i to, abychom se více zajímali o vědecké dění na naší univerzitě, výkonům dopřáli kolegiální zájem a uznání a přátelsky jim pomáhali otevírat cestu do světa kolegiální duch je jedna z významných hodnot akademické obce, která sice tak úplně nesouzn Čechách panujícím extrémním individualismem a pragmatickým egoismem, ale za to má v sobě c univerzity. Jsme obec těch, kdo se zajímají o moudrost, kdo spolu hovoří o věcech podstatn někdy i trochu odtažitých. Chceme-li uspět, musíme o ten co nejhlubší náhled do moudrosti – v naší i v mezinárodní akademické obci. Q.B.F.F.F.E.