Čas fysiky a čas etiky. Konference FHS UK ****************************************************************************************** * Čas fysiky a čas etiky. Konference FHS UK ****************************************************************************************** 6. 5. 2011; autor: Jaroslav Novotný; rubrika: Projekty a týmy UK Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.DFakulta humanitních studií UK v Praze pořádá na konci května (2 vedoucí Filosofického modulfysiky a čas etiky“, jejímž klíčovým motivem jsou rozdílné filo jejich hlubší jednoty. Tato konference navazuje na kontext předešlých filosofických ko pořádá souběžně vedle řady antropologických, sociologických a d filosofické konference poskytují prostor k diskusi nad vytyčený případně slovenské) odborné veřejnosti. Snažíme se, aby byly ot přístupům k daným tématům, tak také aby zahrnovaly i celou škál proslulých odborníků a profesorů na jedné straně až po doktoran druhé. La scuola di Atene Kontext těchto filosofických konferencí na FHS UK sahá do roku 2005 a čítá doposud celkem - Nietzsche a člověk. Kořeny filosofické antropologie v myšlení Friedricha Nietzscheho (20 - Emannuel Lévinas: Filosofie a výchova (2006); - Místo fenomenologie ducha v současném myšlení. K dvoustému výročí Hegelovy Fenomenologie - Otevřenost světa a světatvornost člověka (2008); - Filosofické reflexe uměleckého díla (2009). Některé z těchto konferencí vznikaly za spolupráce s dalšími institucemi, především s Filo AV ČR, Ústavem filosofie a religionistiky FF UK a Universitou J. E. Purkyně v Ústí n. Labe Z každé z těchto konferencí se nám též doposud podařilo vydat sborník nebo kolektivní mono ­- J. Kružík (ed.), Nietzsche a člověk, Praha: UK FHS, 2005; - J. Kružík, K. Novotný (eds.), Emmanuel Lévinas – Filosofie a výchova. Ke stému výročí na Lévinase, Praha: UK FHS, 2006; - J. Kuneš, M. Vrabec (eds.), Místo fenomenologie ducha v současném myšlení. K dvoustému v Fenomenologie ducha, Praha: Argo, 2007; - J. Kuneš, M. Vrabec et al., Člověk a jeho svět, Praha: Filosofia, 2008; - M. Vrabec et al., Filosofické reflexe umění, Praha: TOGGA, 2010. Po roční pauze v roce 2010 obnovujeme nyní opět tento kontext filosofických konferencí zmí času fysiky a času etiky. Mottem vytyčení tématu je rozdíl v chápání času mezi Aristotelov Etikou Nikomachovou. Tím chceme pro zadání a rozvržení tématu konference odkázat k začátku němž hraje jednu z klíčových rolí rozlišení dvou stránek času – pomíjení a trvání, jež zár rozdílné ontologické zvýznamnění – sféra vznikání a zanikání pomíjejících a proměnlivých j věčných se sebou identických jsoucen (Platón). V tomto rozlišení se pak sama stabilita set stává kritériem jsoucnosti vůbec a je pro následnou metafysickou tradici předurčujícím výz se v počátku novověku koncentruje v pojmu substance (viz např. Descartes), přičemž se témě bytostná souvislost se stránkou pomíjení, aby se v završujících fázích novověku znovu jeji objevila v představě a pojmu procesu (viz např. pojem života a času u Hegela). Na počátku metafysiky ovšem můžeme také ještě najít tematizaci takto odlišené stránky pomí stálosti v určité jednotě, a to v Aristotelově pojetí času jako počítání pohybu ohledně „p ve vztahu k přítomnému „nyní“, které přitom nabývá dvojznačného významu, jednou jako pokaž zároveň však jako stále totéž přítomné nyní. U téhož myslitele navíc najdeme i zcela jiné je spojené s jednáním, se schopností rozhodovat se v situacích a s vedením dobrého života takto zohledněný čas nejde převést na čas sféry fysis, který pojímáme v kategoriích pouhéh čistému trvání. Tento čas jednání se v následné metafysické tradici nedostal ke slovu jako samostatné onto téma, ačkoli s ním souvisejí základní určení lidského bytí, jako je situovanost v tradici dějinnost, porozumění sobě ve vztahu k druhým, konečnost ad. Naopak se zdá, že tato určení byla podrobována vůdčí metafysické ideji substance a spolu s ní i komplementární stránce p se přesto čas lidské existence v této tradiční metafysické perspektivě tématem, tak jako p jak sjednotit vědomí rozdílné zkušenosti uplývání a trvání, a zároveň, jak se tato naše vn časem vztahuje k předpokládanému času celé sféry fysis, stvoření či přírody (viz např. Aug aj.). I fenomenologie 20. st. řeší zpočátku tyto problémy předurčené metafysickou tradicí (tak z Husserla), nicméně postupně se propracovává k odkrytí původnějšího času existence (Heidegg konstituován jinak než kategoriemi pomíjení a trvání. Vzhledem k rozlišení mezi časem sfér lidského jednání to pak znamená, že čas, který se např. jako vhodný čas (kairos) dostává k jednání, je svým založením původnější, než čas sféry fysis a dokonce než ontologicky zvýzn trvání a pomíjení. Právě tomuto „sváru“ mezi časem lidského jednání, který nás odkazuje k původnímu času lids časem sféry fysis, stvoření či přírody, který uchopujeme v kategoriích pomíjení a trvání, naše letošní konference. S odkazem na zmíněné souvislosti a problémy pak vyvstávají klíčové otázky, které tvoří tem konference: 1. Zda a jak souvisí čas sféry fysis s časem lidského jednání, resp. původním časem lidské 2. Zda a jak se tato souvislost objevuje či do jakých podob se transformuje v tradičních v bytí, resp. lidského jednání? 3. Zda a jak lze uvažovat o hlubším a jednotném založení obou odlišených pojetí času fysik K nynějšímu datu se nám k tématu konference sešlo 18 příspěvků. Z přihlášených účastníků l nejznámější zmínit především prof. Jana Sokola, prof. Pavla Koubu a doc. Ladislava Benyovs dnech by měl být k dispozici konkrétní rozpis příspěvků, který bude možné nahlédnout na we FHS UK [ URL "http://www.filosofie.fhs.cuni.cz"] , v sekci věnované filosofii, kde též bud další upřesnění ohledně organizace konference a místa konání. Doufáme, že se konference zdaří stejně jako předešlé, a zároveň si dovolujeme využít příle nám i-Forum poskytlo, a pozvat takto všechny potencionální zájemce z řad jeho čtenářů. Mgr. Jaroslav Novotný, Ph.D. vedoucí Filosofického modulu FHS UK