Při vyklízení vyplavených domů jsem si uvědomila, jak moc televizní záběry zkreslily ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** 21. 6. 2011, autor: Anežka Fialová, rubrika: Studenti Katastrofální březnové tsunami sledovala Anežka Fialová, která studuje na tokijské univerz naštěstí jen v místních médiích. Jak vypadá situace v poničených částech Japonska, které v televize, se přesvědčila na vlastní oči, když se zapojila do dobrovolnického programu. Co vás přivedlo k nápadu přihlásit se do programu Reconstruction Support Project for the G Earthquake? Už od březnových událostí jsem byla rozhodnutá, že pokud se příležitost nabídne, ráda bych způsobem podílela na obnově postižených oblastí. Byla jsem v pozitivním slova smyslu ohrom Japonci s celou katastrofou potýkali, a protože za těch několik měsíců, co jsem zde strávi Japoncům za mnoho hezkých zážitků, brala jsem to i jako určitou formu symbolického vyjádře spoluúčasti. Když jsem se potom dozvěděla o tom, že probíhá nábor do dobrovolnického proje jsem. Hlásilo se hodně studentů? Dobrovolnický spolek univerzity Waseda uspořádal už během dubna a května několik víkendový zasažených oblastí. Pokud vím, každého výjezdu se zúčastnilo kolem 30 lidí. V termínu, kdy účastnila já, se ale přihlásilo šedesát studentů. Naprostá většina z nich byli Japonci, al i studenti z Koreje a Tchaj-wanu. Není mi známo, že by se tohoto programu zúčastnili i stu USA. Je ale také pravda, že jednou z podmínek účasti je i schopnost komunikace v japonštin Neměla jste obavy z možné radiace? Oblast, ve které jsme se pohybovali (město Kesennuma v prefektuře Miyagi) se nachází na se Honšú, odhadem zhruba 200 kilometrů severně od jaderné elektrárny Fukushima Daiichi. Přito se evakuační zóna pohybuje v rozptylu 20 až 50 kilometrů od elektrárny. Samozřejmě vývoj d radioaktivity sleduji a při pohybu mimo evakuační zónu se není čeho bát. Při práci jsme navíc používali roušky a jiné ochranné oděvy – ani ne tak ze strachu před k terénu jako spíš z čistě praktických důvodů. Jenom pro informaci: dávkový příkon v prefekt polovině května pohyboval kolem 0,075 mikrosievertů za hodinu, což je méně, než například radioaktivní pozadí v Praze (14. 6. 2011 bylo podle Státního ústavu radiační ochrany 0,116 hodinu – pozn. red.). Kde a jakým způsobem jste pomáhali? V městě Kesennuma v prefektuře Miyagi. Je to jedno z míst, kde se pořídily záběry vlny tsu obletěly celý svět. Naše práce spočívala ve vyklízení vyplavených objektů. Nejprve jsme od vytřídili dřevěné, kovové a jiné zbytky a následně vyváželi naplavenou zeminu a čistili dů nijak zvlášť namáhavou fyzickou činnost, o nic horší, než je obyčejná práce na zahradě. Nezanedbatelnou pomoc místním znamená i shromaždovaní věcí osobní či citové hodnoty. Tyto schraňují a hledají se jejich původní majitelé, kterým se vrací. Vazba na rodinu a její hi Japonsku velmi silná a jakákoliv památka na rodinné předky má velký význam. Jaká je současná situace v dané lokalitě? To, že jsem zasaženou lokalitu mohla vidět na vlastní oči, pro mě mělo velký význam – před že jsem si uvědomila, jak moc televizní záběry zkresluji realitu. Samozřejmě že se na pobř oblasti, které byly přímo vystaveny přílivové vlně, a tím pádem z nich nezbylo nic než tro odklízejí za pomoci těžké techniky. Je tam ale také spousta domů, které byly „pouze“ vypla u nás v Praze při povodních. Tam především je zapotřebí práce dobrovolníků, protože jsou t budou moci po vyklizeni znovu používat. Ale zároveň zůstala velká část města díky zvlněné japonské krajině vlnou tsunami nepoškoze televizních záběrech nebylo vůbec patrné. Od ničivých březnových událostí uplynuly tři měs už obnovené všechny pozemní komunikace a stále se pracuje na likvidaci trosek. Všude jsou hromady např. kovových traverz, automobilů a dřeva. Stále ale v krajině i ve městě zbývá m domů, odplavených střech a tak podobně. I když by se tedy dalo říct, že se situace jistě způsobem zlepšuje, rekonstrukce oblasti j trať, očekává se, že to bude trvat i několik let. I proto místní orgány apelují na obyvate dobrovolníků se obnova neobejde. Jaká na místě vládne atmosféra a jak zvládají místní obyvatelé danou situaci? Obyvatelé, se kterými jsme se přímo setkali, se s námi podíleli na vyklízení objektů. Nikd neztratil při katastrofě žádné rodinné příslušníky, ale to nicméně nemění nic na faktu, že tisíc obyvatel zemřelo nebo se pohřešuje hrozivých 1200 lidi. Navenek nepůsobili nijak zkroušeným dojmem, naopak svojí energičností byli motorem celé do skupiny. Ale jak jsem později od svých spolužáků slyšela, místní jsou i na japonské poměry uzavřeností a snahou neobtěžovat ostatní svými problémy. Jinak jsou poničené oblasti spíše tu projede vojenský džíp, tu a tam pracuje těžká technika a najdou se i pěší chodci. Do př připlouvá v pravidelných intervalech trajekt a jezdi tam autobusy. Takže o město duchů se nejedná. Život se na postižená místa vrací, sice pomalu, ale po zkušenostech, které si z J jsem si jistá, že pracovitý přistup Japoncům vydrží a ponese své ovoce. Anežka Fialová, studentkaAnežka Fialová, studentka FSV V Praze studuje navazující magisterský program ekonomie na FSV a program Japonská studia na FF. Na tokijskou univerzitu Waseda se meziuniverzitního výměnného pobytu a v současné době zde absolvuj School of International Liberal Studies, zaměřený na japonský jaz obory v kontextu Japonska a Dálného východu.