Nemít strach je nemožné ****************************************************************************************** * Nemít strach je nemožné ****************************************************************************************** 1. 7. 2011, autor: Kristýna Pleskotová, rubrika: Studenti Hlavní soutěž: Příběh malé holčičky, které zvrácená otcovská láska připravila peklo na zem Matador španělské kinematografie MONTXO ARMENDÁRIZ, autor ceněných dramat a nositel nomina snímek Tajemství srdce z roku 1997, soutěží s filmem Neměj strach. Vypráví v něm o lidskýc jejich nejnevinnějších obětech: „Byl bych moc rád, kdyby diváci film přijali jako příspěve téma zneužívání dětí. Mám pocit, že se o něm stále nemluví dostatečně.“ Stejně jako ve svých předchozích sedmi celovečerních snímcích se dvaašedesátiletý Armendár sociální problematice a spojuje ji s motivem okamžiku dospění. Nyní si však vybral extrémn téma. „Začalo to jednoduše – příběhy, jež mi vyprávěli přátelé terapeuti, kteří pracují s zneužívání,“ popisuje přípravu filmu. „Více než rok a půl jsem se scházel s těmi, kteří mi zážitky svěřit. Byli v pokročilé fázi terapie, jejíž součástí je i přijetí a sdělení jejic zkušeností z minulosti, takže jsem se vlastně zapojil do složitého procesu jejich uzdravov děsivá rodinka Pečlivá rešerše a ponoření se do tématu vykrystalizovaly ve zneklidňující psychologické dr středu stojí tříčlenná rodina a především malá Silvia. Děj postihuje několik časových údob je holčičce sedm. Obětavý tatínek a vážený zubař v podání španělské herecké hvězdy Lluíse poprvé ukáže svou pravou tvář. „Lluís přijal roli okamžitě, ačkoliv mu bylo jasné, že ho p zavrhne. Na postavě otce jsme začali pracovat několik měsíců před natáčením. Půjčil jsem m s psychology, měl přístup i ke svědectvím samotných pedofilů. Nebylo to snadné, jeho role občas vystupuje jako roztomilý rodič a jindy jako lidská zrůda. Takový Jekyll a Hyde,“ nas Ústřední hrdinku Silvii si zahrály postupně tři herečky, přičemž nejvíce času v její kůži pětadvacetiletá Michelle Jenner. „S Michelle a Lluísem jsme začali zkoušet dva měsíce před což následně ulehčilo další průběh,“ vypráví o přípravách Armendáriz, jehož přesvědčení i přiměly vyhnout se přímým scénám zneužívání. I přesto, či spíše právě proto, je účinek tém „Vždycky jsem se snažil pracovat tak, abych divákům zážitek navrhl, vnuknul jim zárodek my si oni sami domyslí. Publikum musí pracovat i s tím, co nevidí, a to všechno si spojit. Je dostane smysl.“ Scéna prvního zneužití je ve snímku pojata jako konec dětství, kdy je Silviin smích přeruš panikou, strachem a zmatkem. Armendáriz nad klíčovou sekvencí dumal dlouho. „Hodně jsem př to pojmout, měl jsem z ní velké obavy. Nakonec jsem všechnu tu hrůzu nechal odrazit se v S Irene Cervantes, představitelka sedmileté hrdinky, netušila, o čem ve skutečnosti točíme. seznámili její rodiče a vysvětlili jim, že to celé pojmeme jako hru, během níž bude muset veselá nebo třeba naštvaná, podle příběhů, které jí budeme vyprávět,“ osvětluje citlivou p herečkou.  Místo strachu naději Armendáriz pojal styl vyprávění svého příběhu jako vždy co nejpřirozeněji, abychom se mohl nejvíce identifikovat. Vynechal i hudbu a používal hlavně dlouhé sekvence záběru. Realisti nedává ani na vteřinu zapomenout, o čem vlastně snímek je. Přináší však také naději a podp se námět týká: „Byly bychom rádi, kdyby náš film ukázal, že je možné postavit se minulosti aby společnost problém nepřehlížela,“ uzavírá Armendáriz. Projekce filmu NEMĚJ STRACH:  2. 7., 20:30, Velký sál 3. 7., 10:00, Espace Dorleans Autorka článku studuje filmovou vědu na Filozofické fakultě UK. Text vyšel 2. 7. ve Festiv