Mám disciplínu, ale naštěstí nemusím brzo vstávat

4. 7. 2011; autor: P.K.; rubrika: Rozhovory & portréty

Ondřej Libiger se pomocí aplikace mulitvarietní statistiky snaží nalézt varianty DNA, které způsobují lidem onemocnění. Čerstvý absolvent doktorského studia na Lékařské fakultě v Hradci Králové publikoval své výsledky v prestižním časopise Nature Reviews Genetics i díky grantu Univerzity Karlovy. DNA je jeden z faktorů, který určuje, co máme společného, a čím se naopak lišíme. Někteří lidé mají v DNA místa s jinou nukleotidovou bází, a proto třeba trpí vysokým tlakem – hledat taková místa je pro Ondřeje Libigera každodenní výzva.

Již osmým rokem pracujete v Scripps Translational Science Institut v San Diegu. Přináší práce na odlišných kontinentech nějaká pozitiva pro přijetí článků?

Říká se, že i v rámci Spojených států je rozdíl, ze kterých univerzit člověk posílá článek do časopisu, a na přijetí má pravděpodobně vliv i jméno spoluautora. Dostat se do časopisu skupiny Nature je sice ze zahraničí jednodušší, ale pořád je to velký úspěch. V průběhu výzkumu jsem publikoval výsledky i v méně prestižních odborných časopisech. Tyto úzce specializované časopisy však čte méně lidí, už proto, že text bývá více technický, teoretický. Většinou články v prestižních časopisech odlišuje to, že se od nich očekává, že budou mít větší dopad. To se ale někdy těžko odhaduje.

MŠMT chce podpořit návrat úspěšných vědců do Čech. Neplánujete v nejbližší době návrat?

Pro mě osobně je to složitější, protože jsem se v San Diegu usadil, ale znám spousty kamarádů, kteří tam pracují a určitě by to zvažovali. Pro vědeckou kariéru je sice prospěšné, když člověk střídá místa a pracuje na různých pobřežích v rámci Spojených států nebo i v jiné zemi, ale mně Kalifornie vyhovuje, takže bych se v blízké době stěhovat nechtěl. Finanční podpora je asi dobrý nápad, protože aby člověk mohl dělat úspěšný výzkum, je nutné tomu věnovat naprostou většinu dne, a člověk je pak rád, když si nemusí dělat každodenní starosti třeba s tím, kde bude bydlet.

Máte čas si chvilku odpočinout?

Moje práce je trochu zvláštní tím, že pracuji jen s počítačem a nepracuji v laboratoři. Dívat se do počítače a vymýšlet algoritmy více než osm hodin denně mi moc nejde. V Americe, kde není k pohybu tolik přirozených možností, protože všude se jezdí autem, je zvlášť potřeba se udržovat ve formě. Dříve jsem běhal po pláži, teď chodím surfovat a na jógu.

Máte rád vzorce. Jak vám z architektonického hlediska vyhovuje Hradec?

Hradec se mi jako město moc líbí, a ačkoli neumím kreslit, což mě pro hlubší studium architektury diskvalifikuje, mám jeho architekturu rád. Když lidé žijí v jiné zemi, často se jejich zkušenost odráží ve snech. Třeba před revolucí, když lidé odešli ze země a nemohli se vrátit, tak prý mívali zlé sny, to já naštěstí nemám. Mě se ale často zdá o městech, která mi připomínají Prahu nebo Hradec, ale jsou úplně jiné, vymyšlené. Architektura v nich vždy hraje důležitou roli.

Budete s Univerzitou Karlovou do budoucna nějak spolupracovat?

Doktorátem na chvilku možná moje spolupráce s univerzitou končí, ale domlouval jsem se z jednou z oponentek své práce, že bychom na něčem mohli spolupracovat. Pokud by mi Univerzita Karlova nabídla nějaký kurz, rád bych příležitosti využil a vyučoval bych. Myslím si, že jsem po mamince zdědil k vyučování talent, a jsem hrozně rád, že mě to baví a jde mi to.

Jako vědec musíte být hodně disciplinovaný, máte nějaký zlozvyk?

Hodně a dlouho spím. Teď jsem ovšem aspoň dosáhl takového stavu, že když se ráno potřebuji v určitou hodinu probudit, tak se probudím. Dokonce i když je hodně brzy ráno, což se naštěstí moc často nestává.