NĚMECKÉ PŘÍTELKYNĚ Z DOMŮ SMUTKU ****************************************************************************************** * NĚMECKÉ PŘÍTELKYNĚ Z DOMŮ SMUTKU ****************************************************************************************** 6. 7. 2011, autor: Tereza Šimůnková, rubrika: Studenti Nedrážděte lolity bosou nohou „První dívka hledá strukturu, druhá svobodu. Ani jednu z nich neberou doma vážně, obě mají rodiny. Jejich pokus osvobodit se je zároveň pokusem přežít,“ říká režisérka a scénáristka svém soutěžním filmu Lollipop Monster.    Rodinka středoškolačky Ari s nejkratší sukní a nejblonďatějšími copy na světě si žije jak magnety na ledničce jsou retro (ale z poslední kolekce!), designové a trendy. Oproti tomu žiletek Oony se zasekla v undergroundu berlínských osmdesátek. Asi. Z nábytku permanentně igelitem se nedá poznat, jestli se zrovna nastěhovali, nebo se pakují. Chod bytu a rodiny kontroluje u Ari hypermatka s prachovkou v ruce a nalepeným úsměvem, u řekněme, výchova na volnoběh se zvrtne poté, co se Oonin otec oběsí na stromě před dceřino tatínkem se má stát jeho vlastní bratr. Leitmotivem snímku jsou tři slova: pudy, chtíč a instinkty. Podle nich se dívky zdánlivě n povah neomylně vycítí ve stádě spolužaček. Je tohle podvědomé „volání krve“ něco, co ztrác „Dospívání je vždycky těžké. Ale pudy, chtíč a instinkty mají všichni lidi. Ve filmu zpívá imaginární kapely Zvíře: ´My všechno vycítíme, nám nic nenacpeš.´ Je jedno, kolik vám je l spolehnete na svoje instinkty, dozvíte se daleko víc o tom, co se kolem vás doopravdy děje osmatřicetiletá režisérka. Brzy vyjde najevo, že toho depresivní Oona a lízátková Ari mají společného víc než dost. O života tak, že se ničí, každá sobě vlastním způsobem: Ari sexem, Oona si rozškrabává předl si rodiče nevšímají kvůli simulovaným záchvatům jejího (taktéž zoufalého) bratra, Oonu ign Společné deprivace sbližují (film byl nominován na gay cenu Teddy Awards). Mohl to být pěk Lucase, Oonina floutkovského strejdy, který představuje esenci zla. Jenomže lézt do cesty se nevyplácí. Je Lollipop Monster autobiografický? „Se spoluscenáristkou Luci van Org jsme byly ve stejn jsme daly první pusu stejnému klukovi. V pubertě jsme se navzájem, naštěstí, ztratily z oč Monster vypráví, co by se asi stalo v opačném případě.“ Pro představitelky hlavních hrdine Sarah Horváth, bylo natáčení navzdory jejich mládí už několikátou filmovou zkušeností a ob na ceny či oceněny. Zaslouženě.  Lollipop Monster je autorčin celovečerní filmový debut, ovšem scénářů už napsala několik. pro sebe a pro jiného režiséra? „Obrovský. Zrovna předělávám scénář, který jsem jiné režis na tělo. Teď, když jsem se rozhodla vyprávět ten film sama, si troufám naložit s příběhem radikálněji.“ Ziska Riemann je ale především kreslířka komiksů. Její jsou Ooniny kresby kostlivců na roz motýlky a další obrázky. „Komiks není v zásadě nic jiného než storyboard. Vymyslíte si pří rozpohybujete. Jenomže kreslit komiks je hrozně samotářská záležitost. Sedíte za stolem, p a sníte si. Na konci práce vám nikdo neuspořádá závěrečný mejdan. Na filmu mě baví permane názorů, ze kterých se můžete dost naučit.“ Bizarními průvodci filmem jsou vúdú plyšák a také zmiňovaná fantastická skupina Zvíře s fr připomínajícím nejvíc ze všeho To Stephena Kinga na goth-rockovém tripu. Člověk se až diví autorka jen vymyslela. „Nechtěla jsem se opírat o žádnou existující subkulturu. Texty Zvíř napsaly rovnou do scénáře a vyjadřují touhu obou dívek po opravdovosti a osvobození. Zhude Hacke.“ Snímek Lollipop Monster byl uveden na Berlinale, další konkrétní očekávání režisérka nemá. soutěže v Karlových Varech jsem nadšená a nevím, kam nás odrazí. Tenhle film měl od začátk cíle, já je prostě následuju. Uvidíme kam.“ Projekce filmu LOLLIPOP MONSTER: 6. 7., 17:00, Velký sál 7. 7., 13:00, Espace Dorleans Autorka článku absolvovala žurnalistiku na FSV UK; její text vyšel ve Festivalovém deníku