Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka na slavnostním koncertu k 17. listopadu v Karolinu d ****************************************************************************************** * Projev prof. JUDr. Václava Pavlíčka na slavnostním koncertu k 17. listopadu v Karolinu d ****************************************************************************************** Vážený pane rektore, kolegové členové akademické obce, vážení hosté. Dovolte, abych vás přivítal jménem spolupořadatele dnešního večera Nadání Josefa, Marie a Hlávkových. Dnešní koncert se koná ve výroční den pohřbu studenta lékařské fakulty Univerz Jana Opletala. V roce 1939 této události předcházela mohutná demonstrace pražské veřejnost kde se česká společnost přihlásila k věrnosti hodnotám a symbolům Československé republiky demonstraci byla řada účastníků zraněna, smrtelně zraněn byl Jan Opletal a mladý dělník Vá zabit. Poslední rozloučení s Janem Opletalem v Praze pokračovalo církevními obřady Českosl jejímž byl Jan Opletal příslušníkem v místě jeho bydliště. Tohoto rozloučení se účastnila organizace českých vysokoškoláků a delegace studentů ubytovaných v Hlávkově koleji. V nočn listopadu byly ozbrojenými německými jednotkami přepadeny vysokoškolské koleje, přední pří vysokoškolské inteligence, zejména představitelé vysokoškolské organizace byli zastřeleni odvlečení do koncentračního tábora. Právě před sedmdesáti lety bylo rozhodnuto studentskými představiteli demokratických států v Londýně, aby se 17. listopad stal Mezinárodním studentským dnem na paměť odporu českoslo vysokoškoláků proti nacismu jako symbol boje za svobodu a demokracii. Ještě před deseti le projevu při slavnostním shromáždění v Karolinu vzpomněla představitelka studentského hnutí pozdější poslankyně britského parlamentu a významná veřejná činitelka Velké Británie baron Tradice 17. listopadu se staly pro Československo součástí hodnot studentského hnutí i tra Karlovy. K těmto tradicím se přihlásili také účastníci studentských demonstrací v roce 198 roznětkou pádu režimu, jenž ztratil jakoukoliv oporu uvnitř společnosti i ve vnějších vzta školy tato zásadní demokratická změna otevřela také prostor pro obnovu akademických svobod vědeckého bádání a pro obnovu akademické samosprávy. Generaci 17. listopadu 1939 formovanou vlasteneckými idejemi Československé republiky čeka budoucnost. Někteří nepřežili útrapy koncentračního tábora, jiní, jimž se podařilo uprchno položili život za svobodu Československa a demokracii v Evropě na různých frontách války. obnovy svobody a demokracie po válce byl v Československu nastolen opět systém, který se o diktaturu, údajně proletariátu. Ideály Masarykovy republiky, k nimž se hlásili demonstrant se opět staly nepřátelskou ideologií právě tak jako nositelé těchto ideálů. Někteří byli z nebo možnosti kvalifikovaně pracovat. Další část této generace byla postižena v době tzv. Oficiálně formalizované vzpomínky na 17. listopad roku 1939 tak byly konfrontovány s osudy aktéry těchto událostí. Jen část příslušníků této generace měla možnost bez dalších potíží schopnosti. Generace 17. listopadu 1989 získala naproti tomu plně příležitost uskutečnit své představy společnosti. V současné době na ní především spočívá tíha odpovědnosti. Politické přeměny, byly motivovány obnovou demokratických hodnot první republiky a přáním, aby se republika s a rovnoprávnou součástí integrované Evropy. Každoroční vzpomínky na 17. listopad by se neměly omezit jen na opakování historických fak jejich nových souvislostí. Měly by přispět také k zamyšlení nad dosavadním vývojem od ideá které k tomuto vývoji položily základy, a cílů, jichž mělo být dosaženo. Vývoj vysokého šk vzdělanosti a jejich role v demokratické české společnosti i problematika samosprávy vysok jedné z významných součástí akademických svobod k nim jistě patří. Je třeba dbát také na to, aby program návratu k tradicím místo návratu demokratických hodn nevedl k návratu poměrů, proti kterým Československo vzniklo a jež přispěly uvnitř státu k v roce 1938 a v roce 1939. Řada skutečností ve veřejném životě svědčí pro to, že takové ob ostražitost nejsou zbytečné. Naše dnešní setkání není jen záležitostí slov. Je příležitostí poslechnout si hudbu opět v orchestru Univerzity Karlovy. V minulých dvou letech v prostorách Betlémské kaple jsme se mohli zaposlouchat do díla sym kulturní hodnoty demokratické Evropy – 9. symfonii Beethovena a Brahmsovo dílo inspirované reformací v provedení tohoto uměleckého souboru Univerzity Karlovy. Dnešní koncert je věno Dvořáka, a to Symfonii č. 5 in F dur, Opus 76 a jeho skladbě Te Deum určené původně pro os státech. Dvořákovo dílo je na koncertech pořádaných Hlávkovým nadáním uváděno často také s vztahům Antonína Dvořáka a jeho manželky k manželům Hlávkovým. Vracíme se často k jeho Luž Dvořák Josefu Hlávkovi věnoval. Jeho symfonie č. 5 dnes hraná nepatří naproti tomu k dílům Dvořák ji složil v roce 1875, přednesení se dočkala až v roce 1879. Dnes máme možnost si také poslechnout Českou píseň Bedřicha Smetany na slova Jana z Hvězdy Jana Jindřicha Marka, žijícího v letech 1803–1853. Oslava české písně a její vlastenecké v aktuální i v současné době. Přeji vám příjemné prožití dnešního večera.