Kobereček

24.1.2012    Právo    Strana 6    Publicistika, autor: Alexandr Mitrofanov

Sloupek

Protesty proti nejlepšímu polistopadovému ministru školství, které zahájili společně rektoři, vysokoškolští učitelé a studenti, jsou podle Petra Nečase neadekvátní. To je přesné označení, dívámeli se na věc optikou předsedy vlády a ODS.

            Adekvátní byly z tohoto hlediska snad protesty odborářů. Co jiného čekat od lidí, kteří se za tučný peníz nepředřou a jen předstírají, že chrání zájmy těch nejméně obratných, šikovných a úspěšných. Tihle nýmandi se zlobí logicky a adekvátně. Jak známo, umí jenom závidět. Například udřené Janě Nagyové její odměny.

            Stejně tak v lajně byly protesty lékařů. Zazobanců, kteří poukazují, že naše stále ještě velmi slušná úroveň zdravotnictví jde od deseti k pěti, a žádají za svou práci, na které často závisí lidské životy, příslušnou odměnu. Adekvátní je taky to, že v důsledku vládních slibů, které ani nebyly naplněny, vystoupal počet lékařů, kteří odešli do zahraničí, v posledním období na vůbec nejvyšší číslo. Ostatně v novém zdravotnictví u zbylých kapacit, které už nebudou brát pokoutní obálky, ale legalizované úplatky, bude mít vždy dveře otevřené člověk s adekvátně naditou peněženkou.

            Ale teď se stalo něco opravdu hrubě nepatřičného. Akademické obci nelze jen tak nasadit ani čepici primitiva, ani škrabošku tajného boháče. A co je úplně neadekvátní: zdá se, že nepůjde ani vrazit klín mezi rektory a učitele na straně jedné a studenty na straně druhé. Sjednotili se tváří v tvář postavičce z béčkového hororu, která z milosti vlády a Hradu řádí na ministerstvu školství.

            Nejvyšší čas zapojit do řešení problému Nečasovy lidi, kteří dřou jako koně. Zdá se ale, že na další statisícové odměny by si nevydělali. Což nutně neznamená, že by je pak stejně nedostali. Na rozloučenou.

            Srovnání, které použili sami studenti: Strahov 1967 – Albertov 1989 – melouny 2012, se mnohým zdá přitažené za vlasy. Každé přirovnání samozřejmě kulhá. Přesto po razantním vstupu akademické obce do hry má Nečasova vláda víc důvodů obávat se důsledků víc, než tomu bylo po celé minulé období s protesty od jiných sociálních skupin.

            Josef Dobeš, po vzoru ideologických tajemníků KSČ, si zve na kobereček rektora UK Václava Hampla, kterého obvinil z podněcování sociálních nepokojů. Tím potvrdil, že akademici zvedli svůj hlas proti naduté malosti, která se roztahuje na tak odpovědném místě, více než oprávněně. Tato vláda a Dobeš zvlášť jako by si libovali ve vytváření vlastních nepřátel. Jenže na kobereček se dostává ona. I za to, že po lidech dole si došlápla i na mozky národa.