Proč se čeští akademici tolik bojí reforem ****************************************************************************************** * Proč se čeští akademici tolik bojí reforem ****************************************************************************************** 26.1.2012    Mladá fronta DNES    Strana 10    Názory, autor: Rudolf Haňka        Profesor Rudolf Haňka, který působí na University of Cambridge a podílí se na reformě česk školství, si klade některé pro akademiky nepříjemné otázky: Potřebuje české vysoké školstv změnit? Jsou akademické svobody a akademická samospráva skutečně ohroženy? Bude české vyso privatizováno, jak někteří tvrdí? Proč panuje v některých akademických kruzích strach z tě Nejdříve se zeptejme: Je české vysoké školství opravdu tak kvalitní a konkurenceschopné, ž změnit? Každý rektor, děkan či jiný akademický pracovník vám v soukromém rozhovoru uvede š procesů, paragrafů stávajícího zákona, které podle něj brzdí jeho práci, plýtvají veřejným či ochuzují výuku studentů. Mezinárodní hodnocení českých univerzit a vysokých škol až na - mimochodem většinou způsobenými excelentní spoluprací některé z jejich kateder s vynikaj Akademie věd - není valné. Nicméně předsednictva České konference rektorů a Rady vysokých vehementně proti navrženým změnám. Zřejmě jim současný stav vyhovuje a nevidí žádný důvod je jistě podivné, vezmeme-li v úvahu to, co říkají jejich představitelé soukromě, když nej kolektiv. Je to vlastně případ jednání, kterému se mimochodem odborně říká „vězňovo dilema jednotlivce vlastně učinit jiné rozhodnutí, než které zvolí kolektivně.             Jedním z hlavních problémů českého vysokoškolského systému je to, že po dvacet a prakticky i po většinu těch dvaceti let od sametové revoluce zůstal téměř uzavřen. K tom stát kvalitním, musí být vystaven konkurenci. Tak jako jsou tomu vystaveny české průmyslov obchody či univerzity jinde ve světě. Tyto univerzity vybírají své profesory a rektory výb které široce inzerují po celém světě, protože chtějí vybírat z těch nejlepších, kteří by m České vysoké školství je postaveno spíše na základech akademického klientelismu než otevře Jiné země dopadají lépe Kdekdo je světoznámý vědec či právě objevil zázračný lék proti rakovině a podobně. Tím ovš zdaleka říci, že se na českých vysokých školách nenajdou kvalitní lidé, obzvláště mezi těm K získání skutečně objektivního pohledu na českou vědu se stačí podívat na úspěšnost český soutěži o pokročilé výzkumné granty vypisované každoročně Evropskou grantovou agenturou (E průměrné hodnotě kolem 50 milionů korun. V minulém roce se ve srovnávání úspěšnosti Česká o poslední místo s Bulharskem s celkovým počtem úspěšných grantů 1 (slovy jeden, nejde o p ještě získal vědec z Fyzikálního ústavu Akademie věd a ne z vysoké školy. Když je české vy dobré a bylo by navrženými reformami „nenávratně poškozeno“, jak tvrdí odpůrci reformy, ta že Rakousko, z jehož univerzitního zákona do jisté míry věcný záměr vychází, získalo šest početně podstatně menší než Česko? Je to hezká fráze říci, že věcný záměr zákona způsobí n škody. Pravděpodobně ano, ale postiženi budou hlavně ti, kteří se dnes obklopují průměrným se brání lacinými frázemi změnám, které jsou u našich sousedů normální. Vzdělání chce konkurenci Je všeobecně známo, že chce-li někdo být úspěšný, tak se má obklopit mladými lidmi. Lepším sám. Atmosféra konkurence musí převládat i ve vzdělání, protože dnes žijeme v otevřeném ko prostředí, kde se málo přihlíží na minulé úspěchy. Ve světě je běžné, že úspěšný profesor univerzitu, protože tam bude mít lepší podmínky pro svůj výzkum či bádání. Takový pohyb li prakticky neexistuje. Je celkem obvyklé, že někdo na téže univerzitě vystudoval, habilitov byl jmenován profesorem. Pokud chceme, abychom se alespoň trochu přiblížili světové špičce podmínky k tomu, aby k nám přišli lidé s širokými zahraničními zkušenostmi. Aby měli podmí aby mohli náš systém usměrňovat a hodnotit. Tak to řekl loni na konferenci Česká hlava lau ceny profesor Timothy Hunt. Jeho názor byl, že uvolněné místo profesora či rektora by mělo mezinárodně zaměřeným výběrovým řízením, aby se skutečně vybral ten nejlepší, a ne pouze j které známe. A jak je to vůbec s tou akademickou svobodou, která má být údajně navrženými úpravami krác svoboda není jedno ze základních lidských práv ani něco, co chrání Ústava ČR. Je pochopite proto zákon o vysokých školách zaručuje a bude zaručovat svobodu vědy a svobodu výuky. Můž poukázat na jediný aspekt věcného záměru nového zákona, který by tyto svobody ohrožoval? O pouze bezobsažná fráze, ale zní hezky a povzbudí řadu lidí, kteří pravděpodobně návrh nové nečetli, k tomu, aby šli za ochranu akademických svobod protestovat do ulic. Samospráva Stejně lákavým heslem je akademická samospráva. Návrh věcného záměru spíše akademickou svo a rozšiřuje, než aby ji omezoval. Řadu dnes zákonem stanovených předpisů či zákonných opat nahrazovat Statut vysoké školy, který si vysoká škola sama připraví, tak jak jí to bude ne To je nepochybně vítaný krok vpřed a ne omezení samosprávy, jak někteří argumentují.             Pravda, mění se dosavadní role správních rad, které jako Rada vysoké školy by podstatnější roli v samosprávě, nežli je tomu dosud. Nemá to nic společného s omezováním, S uvolňováním centrálního řízení ministerstvem je nutné se zamyslet nad samosprávným systé univerzity.             Dvoukomorový zastupitelský systém je v demokratických systémech běžný a všichn důležitost rozdílně složeného Senátu a poslanecké komory Parlamentu ČR. Nikdo v tom nevidí demokracie. Obojí slouží zájmům celku, kde Senát vykonává jakousi umírňující roli, která m nežádoucím výkyvům tím či oním směrem. Rada vysoké školy má být - a v Rakousku a jinde je Protože veřejné vysoké školy jsou z velké části financovány z veřejných prostředků, mají b zastoupeni z jedné třetiny také členové nominovaní státem, respektive ministrem školství. většina veřejných či státních univerzit v zahraničí. Někde, například v Rakousku, je toto než padesátiprocentní, protože je důležité do samosprávy univerzity přivést vnější aktéry. škola není v dobrém vztahu se společností. Proč protestují studenti? Důležitým aspektem návrhu nového zákona je kontraktové financování, které umožní vysokým š dlouhodoběji plánovat a jasně se s ministerstvem dohodnout, co se od každé z nich očekává prostředky jí za to budou poskytnuty. Umím si představit, že proti tomuto návrhu by mohl p ministr financí, který by v tom - ovšem ne zcela oprávněně -mohl vidět další mandatorní vý státní pokladnu. Naprosto však nechápu, proč proti tomu protestují zástupci akademické obc studenti na ulicích.             Na zákon o finanční pomoci studentům směřuje hodně kritických projevů. Některé oprávněně. Rada pro reformu vysokoškolského vzdělávání na svém prosincovém zasedání sama v že se v tomto návrhu ukazuje určitá uspěchanost a není tak dobře domyšlený, jako je návrh zákona o vysokých školách. Nicméně dá se na něm stavět. Věcný záměr doporučuje řešení hlav jak pomoci studentům s placením školného, i když jeho hlavním úkolem mají být půjčky na ži studentů, které jsou dnes kolem devíti tisíc korun měsíčně.             Školné je sekundární záležitostí, jak je nakonec zřejmé z programového prohláš jasně říká, že systém půjček na životní náklady musí být zaveden a odzkoušen několik let p může přemýšlet o školném. Hlavní podstatou musí být zavedení systému půjček, zejména pro studenty ze sociálně slabší student splácet, až si jednou jako absolvent vysoké školy bude vydělávat podstatně více ne příležitost studovat neměli. Je potřeba, aby se předem správně nastavil systém půjček. A ještě školné Když už se zmiňuji o školném. Návrhy, že místo školného by se mělo zavést například zápisn zapomínají na to, že to bude na každé univerzitě či vysoké škole, zda se rozhodne školné v výši. Takže je to úplně na -řekněme - Karlově univerzitě, která, zdá se, s tímto nápadem p školné nastavila na výši toho, čemu by chtěla říkat relativně malé zápisné.             K tomu není zapotřebí organizovat shromáždění a pochody na Strakovu akademii.