Projev rektora UK prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc. ****************************************************************************************** * Poslechněte si záznamy ze shromáždění akademické obce UK - Projev rektora UK prof. RNDr. DrSc. ****************************************************************************************** Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, v uplynulých zhruba pěti letech jsme zažili několik vln různých snah o důkladnou změnu vys prostředí v České republice. Nejdříve to byl nechvalně známý, chvíli živý, chvíli mrtvý „o knihy, pak to byla série jednání v Kostelci nad Černými lesy a teď máme dva věcné záměry z vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům. Dalo by se říct, že jsme již zvyklí se v předvolebních prohlášeních mluví o vysokoškolském vzdělávání jako o jedné z důležitýc tím nemyslí napravení dlouholetého hrubého podfinancování vysokoškolského sektoru v České že se nám řekne, jak to za méně peněz dělat lépe. Přestože tu bylo několik různých vln, je to variace na stejnou píseň. Vždycky se jako jede aspektů dříve nebo později v těchto vlnách objeví snahy o výraznou redukci autonomie vysok tom nic nemění to, že deklaratorně je to nepřiznaná snaha, respektive bývá výslovně popírá akademické senáty, vždy vadí studenti v senátech. Samozřejmým evergreenem je nějaká varian Smutné je, že většinou kromě těchto elementů návrhy nemívají mnoho skutečně dobře rozmyšle obsahu, který by podporoval rozvoj vědy a vzdělávání na vysokých školách způsobem, který b od kterého by se to dalo skutečně očekávat. Já jsem přitom pevně přesvědčen, a možná že ne každý se mnou bude souhlasit, že údaje, kte dispozici (a je to samozřejmě něco, co není jednoduché kvantifikovat), ukazují, že v mezin si české veřejné vysoké školy za prostředky, které mají k dispozici, nevedou až tak špatně řekl, že si vedou docela obstojně. Příkladem může být třeba naše vlastní univerzita, která respektovaných žebříčcích (při všech výhradách k jejich metodikám, nicméně je to akceptova vychází mezi osmnácti tisíci vysokých škol na celém světě jako dvěstěpadesátá, dvěstěšedes podíváme na univerzity, které se umisťují v žebříčcích podobně také někde kolem dvěstěpade všechny mají výrazně lepší, nebo dokonce několikanásobně lepší financování než my. To nemění vůbec nic na tom, že jsme si velmi dobře vědomi toho, že v legislativním rámci, působíme, je celá řada věcí, které nejsou úplně dobře, které by bylo potřeba změnit, dolad možná v některých případech škrtnout. To je přesně důvod, proč před dvěma lety vznikl náš materiál, který se nazývá Náměty na novelizaci zákona o vysokých školách. Mnozí z vás se t celouniverzitní debaty nad tímto materiálem. Připomínám, že je to expertně připravený a na široce diskutovaný materiál, který přichází s celou řadou konkrétních námětů, co by bylo d tak, aby to běželo lépe, na základě faktické, konkrétní, každodenní zkušenosti s chodem vy zejména univerzitního charakteru. Na tento materiál se sice současný věcný záměr zákona o odvolává ve svém úvodu, ale fakticky s ním nemá mnoho společného. Tady nezbývá než se zase vrátit k problematice autonomie. Rozhodně se nedá říct, že bychom chtěli demontáž akademické autonomie. To je přeci jeden ze základních výdobytků listopadu moderní element vysokoškolského systému. Lepší vysokoškolské systémy mají výraznější míru dokládá nedávno zveřejněná studie Evropské univerzitní asociace, která se pokusila kvantif autonomie v jednotlivých zemích Evropské unie. V kontrastu s tím, co se tvrdí u nás, že má míru autonomie, tato studie ukazuje, že tomu tak rozhodně není. Přitom autonomie univerzit jakýmsi ezoterickým konceptem, na kterém by mnoho nezáleželo, je to fundamentální aspekt f škol. Jedním z důvodů je to, že v současném světě musí univerzity a s nimi i jejich státy soutěžit o nejlepší mozky. Ty nejlepší hlavy si vybírají, s kým spojí svůj profesní osud, přitom mají, jistě souvisejí s finančními prostředky, ale výrazným aspektem je právě také možnost mluvit do toho, jak instituce bude nebo nebude fungovat. Dobrým příkladem, který t je naše vlastní Akademie věd, která se pyšní autonomií svých výzkumných ústavů, láká na ni Připadá mi velmi nelogické, aby po případné reformě byly vysoké školy na tom výrazně hůře, ústavy Akademie věd. To ale neříkám proto, že bych chtěl Akademii věd stáhnout k nám dolů, Bohužel, a naznačilo to projednávání věcného záměru zákona o vysokých školách na tzv. malé uplynulého roku, o redukci autonomie na vysokých školách jde i tentokrát. Když mluvím o vlnách pokusů o reformu, v této vlně snahy o reformu mělo vedení univerzity prostřednictvím České konference rektorů, bezprostředním připomínkováním během vlastního p oponentní pracovní skupiny, kterou jsme prosadili na začátku procesu na ministerstvu škols zúčastnila jeho práce, řekl bych skoro dřiny. Idea byla taková, že autorský tým ministerst záměr zákona připravuje a věc podpisuje, ale reprezentace vysokých škol mu takříkajíc kouk a upozorňují na věci, které by byly problematické, nepřijatelné. To běželo poměrně dobře n procesu, pak se to zadrhlo. Jedním z lidí, kteří se této práce za Českou konferenci rektor zde přítomný kancléř Univerzity Karlovy, pan doktor Jelínek, který o tom za chvíli také pr Když přišly v prosinci oba věcné záměry do vnějšího připomínkového řízení, jednala o nich rektorů, po důkladné diskusi oba návrhy odmítla a doporučila je nepřijmout. V případě věcn o finanční pomoci studentům to z mého pohledu ani nemá cenu blíže komentovat. To je mimořá materiál. Česká konference rektorů se shodla na tom, že pokud by byl realizován, nepomůže školám, rozhodně ne studentům, zato pomůže bankám, kterým bude stát z prostředků na vysoké úroky. Detailnější rozebrání tohoto, teď bych si dovolil říct paskvilu, uslyšíme za chvíli předsedy Studentské komory Rady vysokých škol a studenta naší univerzity Miroslava Jašurka Co se týče věcného záměru zákona o vysokých školách, Česká konference rektorů své výhrady pěti hlavních oblastí a k tomu připojila celou sérii detailních konkrétních připomínek, kt ministerstvem školství příliš vypořádány. V tuto chvíli jsou oba věcné záměry předloženy k vyjádření Legislativní radě vlády. Já se radu vlády obracím jako předseda České konference rektorů s důrazným apelem, aby materiálů pozornost, protože proces dosud nebyl optimální a je to věc velmi vážná. Co se dá čekat, že se bude dít dál: Začal bych špatnou variantou. Jsme v Česku, je to něco měli připravit, že se také může stát. Špatná varianta je, že by vláda bez výhrad oba tyto a uložila ministerstvu školství na jejich základě sestavit paragrafované znění. To by se d průběhu prvního pololetí tohoto roku. Pokud by k tomu došlo, nemohli bychom to jako univer akademické prostředí nechat bez povšimnutí. Až by vznikly už definitivní návrhy zákonů, op k vyjádření vláda k rozhodnutí; pokud by s nimi souhlasila, předložila by je sněmovně k de schválení. Ve sněmovně se může přihodit cokoliv. To by byla chvíle, kdy by hlas akademické třeba, aby už teď byl naprosto jasný, měl být nejrezolutnější. Tento scénář ale nastat nemusí. Může nastat z mého pohledu lepší průběh, totiž že by vláda podobě věcné záměry neschválila – buď je zcela odmítla, nebo vrátila k důkladnému přepraco od akademické obce k tomu, co je potřeba přepracovat a dopracovat, je dostatek. Tento průb nenastane sám. To, aby k němu došlo, má dva předpoklady. Jedním z nich je pokračující jedn reprezentací a moje, tím druhým je potřeba, aby tato jednání byla podpořena jednoznačně cí akademické obce, názorem solidně argumentačně podloženým. A solidní argumentační výbava je proč tady dnes jsme. Studentské akce, které doprovázejí naše dnešní shromáždění, veřejnost naznačují. Děkuji vám moc za pozornost.