Univerzita a demokracie

22. 2. 2012; autor: kardinál PhDr. Miloslav Vlk; foto: Helena Kodalíková; rubrika: Téma

Naše demokracie se nerozvíjí tak, aby sloužila rozvoji jedince a prospěchu společnosti, píše ve své reflexi připravované reformy vysokých škol a také nynějších reakcí akademických pracovníků i studentů kardinál Miloslav Vlk. Příspěvek zveřejnil na svých internetových stránkách ve středu 22. února 2012.

Zleva prorektor prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., předseda Studentské komory Rady vysokých škol Mgr. Miroslav Jašurek a kardinál PhDr. Miloslav Vlk na shromáždění Katolické teologické fakulty.

Kdysi v eseji Moc bezmocných popsal Václav Havel situaci, v níž se setkává tlak menšiny nadané politickou a hospodářskou mocí s živnou půdou demoralizované konzumní společnosti, která není ochotna obětovat něco ze svých materiálních a sociálních jistot vlastní duchovní a mravní integritě. Všichni mají „žít ve lži“. Nemusí jí věřit: stačí, že přijmou život s ní a v ní. Za této situace mají ti, kdo jsou bezmocní, jedinou moc: „existenciální revoluci“, mravní rekonstrukci společnosti, jež je nesena novou zkušeností bytí a znovu nalezeným vnitřním vztahem k druhému člověku a k lidské pospolitosti: život v pravdě. Josef Zvěřina k tomu dodal: a v lásce. Tak vlastně vzniklo slavné heslo: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Na tyto situace musím myslet, když pozoruji okolnosti, za nichž je připravována reforma vysokých škol, i současné reakce akademických pracovníků a studentů. Ti vnímají, že je jim vnucováno takové uspořádání akademické obce a takový způsob jejího působení, jímž by se stali spolunositeli onoho samopohybu naší současné společnosti, jemuž udává směr diktatura partikulárních politických a ekonomických zájmů.

Jak je dnes a denně v naší společnosti, v různých jejích oblastech patrné, naše demokracie se nerozvíjí tak, aby sloužila rozvoji jedince a prospěchu společnosti. Také svět akademický, svět vysokoškolský je postižen tímto vývojovým trendem. To jasně ukazuje už řadu let se vlekoucí proces přípravy návrhu věcného záměru zákona o reformě vysokých škol, návrhu zákona o finanční pomoci studentům. Proces přípravy ukazuje, že se s vysokoškolskou obcí, s učiteli ani studenty nejedná podle osvědčených tradic vysokoškolských svobod, a zdá se, že je tu určitá snaha v dokumentu omezit jejich univerzitní zvyklosti. „Reformy“ tradičních vysokoškolských orgánů, proces přípravy jednání i obsah reforem pochopitelně pobuřují studenty i představitele univerzit.

Už jednou jsem se před třemi lety připojil k jejich protestům a v nynější fázi příprav, když jsem se zúčastnil mítinku na Katolické teologické fakultě, se ještě rozhodněji stavím za jejich oprávněné akce. Chápu jejich obavy o odstranění dávných tradic „Universitatis magistrorum et studentium“, které pocházejí ze středověkého prostředí, ale jsou svými idejemi mnohdy výše než dnešní „demokratické“ postoje, které postrádají onen někdejší duchovní základ a jsou vedeny těžko pochopitelnými mocenskými a možná i ekonomickými hledisky jejich aktérů, kteří tyto hodnoty postrádají.