„Jdeme zachraňovat knihy, ne rabovat,“ říkali jsme policistům

8. 8. 2012; autor: P. K.; foto: RNDr. Jaroslav Richter; rubrika: Téma

Zápach a záplava nasáklých a nabobtnalých knih v několika vrstvách. Na zkřížených vchodových dveřích varování ohledně možného porušení statiky... V takovém stavu shledali karlínskou budovu pracovníci matematické sekce MFF těsně po povodni v srpnu 2002. V současné době připravují hlavní účastníci odklízení následků povodně výstavu, dokumentující zkázu způsobenou velkou vodou. Symbolicky se zahájí v nových prostorách knihovny koncem října tohoto roku.

Utopená knihovna

Docent Jiří Veselý byl jedním z těch, kteří se snažili o záchranu knihovních fondů karlínské knihovny Václava Hlavatého. Kolem šesté hodiny ranní začali 12. srpna 2002 zachraňovat knihovní fond uložený v depozitáři v suterénu budovy. V té době už měla budova zatopenou šachtu výtahu, takže vše museli vynášet do přízemí. „Informace, která nám byla poskytnuta, tvrdila, že voda půjde maximálně padesát centimetrů nad úroveň terénu. V deset hodin ráno jsme museli Karlín opustit a přitom stále byl čas vynosit vše třeba až na půdu.“

Pokud by magistrát tehdy sdělil, že odhad výše vody v zatopených částech je nejistý, mohla v Karlíně stále existovat unikátní knihovna. Ta sice v současné době dobře uspokojí potřeby matematiků, ale např. sebrané spisy Augustina-Louise Cauchyho z roku 1830 nebo Gaussovy spisy jsou navždy pryč. Docent Veselý se při vzpomínce na zbytečnou ztrátu i po deseti letech neubrání dojetí. „Spisy už nikdy nezískáme, protože i kdybychom na ně zázrakem získali peníze, tak je nikdo na trhu nenabídne. Přišli jsme i o vydání Newtonových Principií, ale naštěstí se nakonec zjistilo, že se jednalo o pozdější vydání. To cenné zůstalo v trezoru na Karlově.“

Kniha po knize

Matematici přišli během povodní zhruba o třetinu až polovinu knihovního fondu, a to ještě zvláštním způsobem. Publikace v jednom z prvních otevřeně přístupných fondů byly řazeny abecedním způsobem a pod vodou skončila v regálech pouze některá písmena. Po povodni chyběly např. všechny časopisy s názvy začínajícími písmeny A až C. Knihy, které se daly zachránit, se omývaly a vozily do Troje, kde se částečně dezinfikovaly a následně putovaly do mrazírny.

„Vůbec neodhadnete, které knihy jsou zničené. Měli jsme knihy na křídovém papíře a některé proti všem předpokladům koupel přežily a jiné, které se teoreticky měly dát zachránit, nepřežily. Nebyla v tom žádná zákonitost a člověk musel brát do ruky knihu po knize. Z přibližně tří set běžných metrů zachráněného fondu je dnes použitelných asi šedesát, ale i tyto knihy jsou infikované a nejsou zařazeny do volně přístupných fondů,“ říká docent Veselý.

Mohlo by se zdát, že knihovně stačí zpětně dokoupit odbornou literaturu za posledních pět let a ztráta je nahrazena. Pro matematiky mají však staré knihy kromě historické ceny i cenu informace, která je v nich obsažena – matematické poznatky zůstávají trvale platné. Knihovny na celém světě se snaží velkou část starých fondů skenovat a zpřístupňovat na webu. Ztracené fondy karlínské knihovny MFF se podařilo částečně obnovit díky obrovské mezinárodní solidaritě akademiků i komerčních firem. Krátce po povodni měla akademie a univerzita k sobě velmi blízko. Knihovna Matematického ústavu AV nabídla MFF duplikáty a skenování knih a časopisů, které knihovna potřebovala. Také vysušení zmražených knih probíhalo na pracovišti akademie v Jenštejně.

Noční hlídka

„V deset hodin večer 12. srpna jsem šel s tehdejším děkanem profesorem Ivanem Netukou zkontrolovat karlínskou budovu. Policie nám vstup do uzavřené oblasti umožnila – to už byl zaplavený celý sklep, kde byl depozitář, ale pořád se to zdálo bezpečné. Říkali jsme si, pokud voda stoupne padesát centimetrů nad úroveň terénu, tak bude všechno v pořádku. Byli jsme v euforii z toho, že se nám povedlo knihy zachránit. Jak se ukázalo, voda vystoupala další den nad terén asi tři metry. Mezi zaplavenými fondy byly mimochodem i všechny diplomky,“ vzpomíná docent Veselý.

Vloupání do karlínské budovy

Prvním, kdo po povodni vstoupil do karlínské budovy, byl RNDr. Jaroslav Richter: „Přijel jsem na kole, jinak to ani nešlo. Všude po ulicích bylo dvacet až třicet centimetrů bahna. Před budovou jsme se setkali s docentem Veselým, ale nemohli jsme otevřít nabobtnalé dveře. Vylezl jsem po fasádě, abych se dostal oknem do budovy, ale zrovna v tu chvíli jela okolo policejní hlídka. Okamžitě zastavili, protože měli pocit, že chceme rabovat. Vysvětlovali jsme, že jdeme zachraňovat knihy, ale to se jim zdálo v té době hodně podezřelé.“

Úřednický šiml

„Byli jsme mezi prvními, kdo se do Karlína dostal. Kdybychom věděli, k jak velkým škodám dojde, zůstali bychom poslední den před záplavou v budově tajně, protože jsme cítili povinnost knihovnu zachránit,“ říká docent Veselý. Řada věcí se v Karlíně podařila, protože lidé měli tendenci se neřídit striktně předpisy. „Propustky ke vstupu do zaplavené oblasti jsme si brzo po ustoupení vody vydupali, protože jsme hodně křičeli, že sem musíme jít. Kdybychom čekali na oficiální řešení seshora, tak sem přijdeme po dvou třech dnech a vše by bylo mnohem víc plesnivé,“ uvádí doktor Richter, kterému se podařilo o průběhu záchrany knihovny vytvořit soubor dokumentárních fotografií. Do likvidace škod se postupně zapojovali i studenti a pomáhat MFF chodili i neznámí dobrovolníci.

Náprava škod

V Karlíně se podařilo obnovit výuku s minimálním zpožděním a knihovna se otvírala už 4. října 2004. Také se pak přijala rozhodnutí, aby se obdobná situace nemohla opakovat. Knihovna byla přestěhována ze suterénu a přízemí do bezpečnějších prostor v prvním patře nad tělocvičnu, a to i za cenu složitějšího zesílení stropu a do přízemí byly umístěny posluchárny a počítačová laboratoř.

„Voda si vždy najde svou cestu,“ poznamenává docent Veselý: „Karlín je bývalé zátopové území. Nedaleko odsud bývalo přístaviště, což připomíná název hospody Hamburk. Voda se nalila do míst, kde kdysi již bývala. Ze spousty věcí jsme se poučili, ale škody, ke kterým došlo, se daly podstatně zmenšit, to mě na tom nejvíc mrzí. Věci, které si dnes eventuálně půjčujeme ze zahraničí, jsme mohli mít doma.“