Sociolog z jiného světa ****************************************************************************************** * Sociolog z jiného světa ****************************************************************************************** 29. 9. 2012; Lidové noviny, strana 24; Rubrika: Orientace/portrét; Autor: JAN JANDOUREK Po Miloslavu Petruskovi odešel v krátké době další významný český sociolog: Jiří Musil. Jeden z našich učitelů sociologie nám říkal, že když se řekne jméno významné postavy, hned vypadnout z úst nějaké slovo - Karel Marx: kapitál a třídní boj, Max Weber: protestantská Veblen: teorie zahálčivé třídy, Mills: sociologická imaginace, Masaryk: otázka sociální. K Musil, měl by student sociologie vyklopit: moderní sociologie města. Moderní město, to je se zabývala už od 20. let v sociologii proslulá chicagská škola, a Musil se v tomto duchu od konce 50. let. Jiří Musil se narodil se v roce 1928 v Moravské Ostravě. Své rodinné kořeny popisuje ve vl (Aby to nebylo matoucí, je třeba připomenout, že je psán ve třetí osobě, neboť psal součas dalších sociologických osobností.) „Otec, ruský legionář, který se přes Vladivostok vrátil až v roce 1920 do Ostravy, byl ban Měl současně literární ambice a zejména bohatou knihovnu. Její součástí byly i Masarykovy Dějiny filozofie a řada dalších zajímavých knih s humanistickou orientací. Musilův otec ze 1945 při transportu mezi nacistickými koncentračními tábory. Po válce Musil část jeho knih do Prahy a osud otce a jeho odkaz měly určitě vliv na jeho zájmy. Ty již během posledních na reálném gymnáziu směřovaly k společenským problémům doby. Jako středoškolák velmi jasně konflikt, který vzplanul mezi demokraticky orientovanými směry a autoritářstvím radikálníh Marxismus a jeho praktickou aplikaci v poválečném Československu z řady důvodů odmítal. Pr pokusil s přáteli založit Svaz středoškoláků, nezávislý na Československém svazu mládeže, komunisty.“ Diktatura byrokracie Na serveru lidemesta.cz můžeme najít Musilův článek, kde posledního ročníku studentů sociologie, kteří začali studovat v roce 1947. Záhy po komunis byla sociologie označena za buržoazní pavědu. Pro autorovu osobní jemnost je příznačné už uvozuje: „Esej je napsán z pohledu těch, kdo vědomě nesouhlasili s politickými změnami, kt převratem v roce 1948. V tomto směru je nepochybně zaujatá. Naši kolegové, kteří přijali m svůj světový názor, tu dobu zažívali jistě zcela jinak. Jen velmi málo z nich se však po r žili - pokusilo o reflexi oné doby ze své vlastní perspektivy. V této souvislosti je zapot esej záměrně vyhýbá popisování a posuzování řady našich komunistických kolegů po únoru 194 například při studentských prověrkách, při odstraňování jinak myslících učitelů, při polit průběhu kurzů a seminářů nemarxistických učitelů. Všechna tato a jiná porušování mravních pravidel ustálených v Evropě dějinami svobodomyslných univerzit budou muset, podle mého so a analyzovat mladší historikové, kteří zmíněnou dobu osobně neprožívali.“ Jeho zájmy byly filozofické fakultě si kromě sociologie zapisoval i kurzy historiografie a zajímal se i o Motivem zájmu o sociologii byl společenský konflikt, který prožíval. Zajímaly ho metodolog sociologie, a proto se věnoval dílu německého sociologa Maxe Webera. „Při obhajobě diserta 1952 profesor Ludvík Svoboda zeptal, proč uprostřed úspěšné socialistické revoluce několik dílo buržoazního sociologa. Odpověď, že jde o významného sociologa, Svobodu zřejmě neuspokojila. Jiří Musil mu tehdy n že na něj mimo jiné silně zapůsobila jasnozřivá Weberova předpověď v přednášce z roku 1918 nebude diktaturou proletariátu, ale diktaturou byrokracie.“ K Weberovi ho přivedl filozof Jan Patočka: „Byl to Patočka, který mne navedl v roce 1950 k Webera. Dal mi jednou - v době, kdy už na filozofické fakultě nepřednášel a pracoval v kni Masaryka - do rukou Weberův životopis od Marianny Weberové a řekl: Měl byste se jím zabýva Punkvy intelektuální kontinuity Navštěvoval přednášky Josefa Krále o americké chicagské škole, která se věnovala sociologi zejména Robertu Ezru Parkovi, význačnému reprezentantovi této školy. Vzpomíná na svého uči jako na odvážného člověka, který i po únoru 1948 přednášel sociologii stejně jako předtím. o intelektuální stránku, dokázal studentům objasnit ještě jiné aspekty Masarykova myšlení přednášející, především šlo o vliv pozitivismu. Bylo by možné jmenovat i další vyučující, za pro sebe inspirující, třeba demografa Antonína Boháče a filozofa Jana Blahoslava Kozáka Mnozí pak museli odejít. Aspoň ti, kteří odcházeli do exilu, se před odchodem podělili se různé cenné publikace. „Knihy byly pro nás tehdy velmi důležitou součástí studia - myslím, význam, než mají teď. Naše dnešní soukromé knihovny jsou proto, myslím, dokladem existence podzemních toků, které spojovaly minulost s přítomností. Byly to jakési Punkvy intelektuál kterou si ovšem dnes mnoho lidí v oboru neuvědomuje,“ píše Musil. Říká vlastně něco podobn Miloslav Petrusek. Je dobré znát tradici a číst klasiky. Potom nemusíme znovu pracně objev objevil někdo před námi. Brzo přišlo období, ve kterém byly vyhozeny stovky studentů. Mnozí studenti se podíleli na kolegů, aby pak o několik let později prohlédli svou posedlost vulgárním marxismem (je jis nevulgární, ten u nás tehdy ale nehrál roli), ovšem bez zničených kariér a navíc dostudova Byly vyhozeny desítky učitelů, aby se na krátkou dobu mohli vrátit v „krizových letech“, a dalších dvacet let odstraněni. Přes to všechno se Musil přenesl a nechce nikoho jmenovat. Buržoazní pavěda K onomu poslednímu poválečnému sociologickému „vrhu“, smíme-li to říci tak neuctivě, patři lidé jako Ladislav Hejdánek, Bedřich Löwenstein, Jiří Horina, Ferdinand Kolegar (pak odeše i když ho Musil označuje za nejtalentovanějšího studenta, nestačil tu tolik vstoupit do ob Bohumil Geist a další. Do skupiny patřili i studenti marxisticky orientovaní, ale jak byl za buržoazní pavědu, odešli jinam. „My jsme se jim v podstatě vyhýbali, diskuse s nimi o s otázkách byla prakticky nemožná, ba někdy až nebezpečná. Názorová polarizace vedla ke komu sociálnímu odcizení,“ přiznává Musil. Věnoval se oblastem, jako je sociální demografie, průzkumy venkovských obcí, sociologie by také sociální ekologie a sociologie měst. To mu dalo šanci pohybovat se na okraji oboru i byla sociologie oficiálně zavržena, a najít si práci. Pracoval jako výzkumný pracovník v p hygieny. Pak mohl přejít do Výzkumného ústavu výstavby a architektury, kde založil oddělen a bydlení. Musil patřil ke generaci, která zažila doby pro sociologii dost obtížné. Příznačné však je doba oblevy, vznikly práce, na které se odkazuje dodnes. V tomto případě je to Sociologie z roku 1967 (její překlad vyšel i v italštině). V témže roce uveřejnil v Sociologickém čas Weberově pojetí sociologie a o otázkách objektivity ve společenských vědách. Jak nastala n článek označen za ústup od „třídního pojetí“ sociálních věd a příklad ideologické diverze. mohl pokračovat v práci v oboru. Jen bylo jasné, že standardní sociologie a marxisticko-le „historického materialismu“ nemohou být vedle sebe. Pracoval jako expert OSN, přednášel na univerzitách a hodně publikoval v zahraničí. Sociolog Michal Illner vzpomíná: „Období praž a několik předcházejících ,milostivých‘ let umožnilo Musilovi cestovat na Západ a navázat se zahraničními kolegy. Po srpnu osmašedesátého roku chvíli váhal, zda v cizině nezůstat, však vrátil. V politicky zmanipulované sociologii normalizačních let se pak Musilovy práce příznivě odlišovaly od většiny dobové sociologické produkce -byly tolerovány jako utilitár Konec jedné generace A hlavně je samozřejmě nutné připomenout knihu Sociologie bydlení z roku 1971. Jak data vy je to doba spojená s fenoménem „panelstory“, kdy v zemi vznikala veliká a stále větší sídl neslo zcela nové sociální problémy. Mnohé trvají dodnes. Musil se také na přelomu 70. a 80 výzkumu toho, jak sociální život na našich sídlištích vypadá. Z tohoto výzkumu pak vznikl „Lidé a sídliště“. Socioložka Zdenka Vajdová na Jiřího Musila vzpomíná v kontextu doby let šedesátých: „Působ jiného světa. Byl z jiného světa. Hluboce znal díla sociologů, o nichž jsem se sotva dovíd a k jejichž dílům teprve vedla klopotná cesta. Regály knihoven ani ve druhé polovině 60. l vstřícné a někteří vlastníci předválečných publikací se už navždy báli půjčit například So sociologické teorie přeložené do češtiny v roce 1936 Zdeňkem Ulrichem.“ Přelom let 1989/1990 znamenal samozřejmě změnu nejen v tom, jak lidé město utvářejí, žijí ho (kniha z roku 2002 Zrod velkoměsta od autorů Pavly Horské, Eduarda Maura a právě Jiřího také pro sociologii jako obor a jednotlivé aktéry. Je třeba zmínit aspoň ty poslední insti v posledních letech pracoval. Musil stál spolu s filozofem a sociálním antropologem Ernest 90. letech u zrodu Středoevropské univerzity v Praze. Škola pak - pro nevůli některých kru jistého premiéra - přesídlila do Budapešti. Dále Musil působil v Centru pro sociální a eko (CESES) na Univerzitě Karlově a Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské - technické univerz Jeho poslední práce se zabývaly sociálními a kulturními důsledky deindustrializace ve měst městských komunit. Jako autor se nevěnoval jen tématu moderní urbanizace, ale také problem Československa (kniha The End of Czechoslovakia, kterou editoval v roce 1995) a také otázk střední Evropy a dílům klasiků, jako byli T. G. Masaryk, Karl R. Popper či Ernest Gellner. To všechno je jen suchý výčet. Emotivnější je poznání, že odchází celá jedna generace, kte legendární učitele a hodně času na čtení -a také školu života. Pro další sociologickou gen výzva. Motivem zájmu o sociologii byl společenský konflikt, který prožíval. Musila zajímaly metod sociologie, a proto se věnoval dílu německého sociologa Maxe Webera.