Vyťukat si pravdu na internetu nestačí ****************************************************************************************** * Vyťukat si pravdu na internetu nestačí ****************************************************************************************** Literární vědec a historik profesor Peter Demetz převzal 11. prosince pamětní Zlatou medai o rozvoj germanistiky a propagaci české vědy a kultury. Svou přednášku na Filozofické faku příležitosti věnoval Bernardu Bolzanovi, kterého nazývá nejradikálnějším utopistou své dob Jak se těšíte na přednášku na Filozofické fakultě? Myslel jsem si, že přijedu a přednesu svůj referát o Bolzanovi, a pak jsem dostal zprávu o medaile UK. Vyznamenání mi udělalo radost a vyvolalo ve mně sentimentální pocity, protože mne byla v určitém historickém okamžiku důležitá. Vrátil jsem se z lágru z nucených prací, dřevorubce, najednou jsem seděl a díval se na profesora Patočku, jak chodí sem tam a předn rozdíl. Začal jsem studovat filozofii, srovnávací náboženství a teprve později jsem přešel protože to bylo konkrétnější. V posledních dvaceti letech pravidelně jezdíte do Čech přednášet... Po roce 1989 jsem spolupracoval s pražskou germanistikou, ale v Ostravě měli nouzi, tak js několik semestrů za sebou. Bydlel jsem v hotýlku a docházel na univerzitu. Náramně mě to t jsem přednášel evropskou avantgardu, tu jsem ostatně učil i semestr v Brně. Když jsem tady začal učit po revoluci, bylo mi nápadné, jak si studenti pilně zapisovali v přednášel. To se mi nelíbilo, protože věřili, že profesor je hlasatel věčných pravd o lite o básnících. Vždy jsem říkal: profesor je jako student, jen o krok dál. U nás na Yale před neexistovaly, sem tam úvodní, ale nejlepší je seminář, kde každý student přispěje ústním n referátem, který se prodiskutuje, a blížíme se pravděpodobné pravdě. Takové semináře ale současná masifikace vysokého školství moc neumožňuje... Pamatuji, že jsem z toho důvodu přestal po válce chodit na přednášky o literatuře. Konaly studentů v městské knihovně, to bylo jako na nádraží. V Americe se masifikaci moc neholduj nejsou státní univerzity, které nemají peníze. Moje paní je na státní univerzitě, kde mají podle kterého se semináře a cvičení, které mají méně než 15 studentů, nekonají. To znamená řady ustálených seminářů. Je to velká škoda, protože třeba doktorandi, kteří to učí, najed peníze. Když jsem ještě přednášel, tolik se nešetřilo, jako se šetří dnes. Jste zastáncem školného na vysokých školách? Já jsem starý člověk a myslím si, že školné je správné, poněvadž stát nemůže mít tolik pen všechno. Žáci by měli ovšem platit podle možností. U nás, pokud jde student z chudé rodiny univerzitu, při přijímání musí prokázat finanční poměry v rodině a univerzita se třeba roz třetinu jako stipendium, třetinu si může vydělat prací a třetinu si půjčí od banky. Bohuže tahá celý svůj život. Moje dcera dostudovala před deseti lety a pořád ještě splácí, ale un potřebuje, a nemůže čekat, že jí někdo peníze jen tak věnuje. Máte pocit, že první republika byla v tomto ohledu ke školství a kultuře štědřejší? První republika byla v mém náhledu utopie. Tam se všechno dařilo, a když člověk potřeboval peníze, tak dostal audienci u pana prezidenta Masaryka a on ho podpořil. Můj otec dvakrát od prezidenta Masaryka, aby studoval italské divadelnictví. Matka seděla doma a plakala a ciziny s kufříčkem – díky soukromému stipendiu prezidentské kanceláře. Když jste v Praze, máte svá oblíbená místa, která pokaždé navštívíte? Mám několik tras, na Starém Městě chodím k domu pradědečka v Týnské ulici. V našem bytě je moderního umění a v kuchyni visí slavný umělec. Dole to vždy smrdělo pisoárem, poněvadž ta teď je to velmi kulturní prostředí galerie. Další trasa vede na Albertov podél kláštera a na Malou Stranu, ale už mě to tam tolik neláká, když není Malostranská kavárna. Pražské kavárny byly důležitou součástí literárního života, jen se v poslední době hodně z Když mám čas, sedím v Louvru, dříve jsem vysedával ve staré Slavii, to bylo něco docela ji nikdy jsem nevkročil do Národní kavárny. Také jsme sedávali v Akademické kavárně na Karlov protože to bylo blízko bytu. Tam se lidi scházeli, mluvili o literatuře, v tom ohledu je n kavárna Hawelka ve Vídni, to je taková parodie na literární život. Sedí tam sto lidí z něj všichni marně koukají, kde je nějaký autor. S Libuší Moníkovou jste se přeli, jaké pocity má člověk, když emigruje... Při přechodu z poúnorvé republiky do Německa okupovaného Američany to byl pocit svobody. P adaptuje na denní život v uprchlických kasárnách, v uprchlickém lágru. To nejdůležitější b měl svobodu, měl možnost a záleželo jen na něm, co udělá. Nikdo vám nemluvil do toho, co c Členství v komunistické straně nevnímáte až tak kriticky. Proč? Já si po tolika historických zkušenostech myslím, že pojem kolektivní vina, kolektivní čin pochybný. Rozhodující jsou důvody, co tam kdo dělal, jestli to využil, aby vzal možnost ji ne. Jsem proti kolektivnímu odsouzení. To by se dalo aplikovat i na NSDAP... NSDAP bylo masové hnutí, někteří lidé dělali blockwarty a kontrolovali lidi v bloku a jiní místa, druzí seděli doma, četli noviny a byli rádi. Do jaké strany byste vstoupil? Musel by přijít velký duch, aby mě přesvědčil ke vstupu do nějaké strany, musela by mít pr demokratický, sociální, antikorupční, proti antisemitismu, protiantiromský a ještě celou ř Asi to připomíná první republiku. Jak hodnotíte současný politický vývoj ve světě? Jsem pesimistický, pokud se dívám na Itálii, kde to s Montim bylo na nejlepší cestě a star se vrací. Dobře to dopadlo při volbách ve Spojených státech. Při volbách jsme si přivstali spokojeně se vrátili domů a Obama to vyhrál. Jaké svátky se slavily u vás doma? Moje židovská matka pocházela z Poděbrad a do Prahy se přestěhovala až po Hilsnerově aféře neměla náboženské zájmy. Kafka někdy píše o židovství čtyř svátků v synagoze, rodina mé ma synagoze dvakrát za rok a potom už vůbec ne. Pak si vzala katolíka a já jsem byl vychován neděli jsem chodil do kostela, chanuka bylo slovo. Byly Vánoce, stromek, betlém. Kapra jse celý prosinec a nikdo se nemohl koupat. Kapr si liboval a potom byla velká otázka, kdo ho velké vyjednávání, ale velmi často to byla služka z venkova. Existuje kniha, která vás v poslední době zklamala? Například kniha Madeleine Albrightové, tu jsem četl s velkým zájmem a celkem se mi to nelí tam říkala věci, kterou jsou totálně známé. Čekal jsem něco nového, osobitého a to tam váž A oblíbená... Oblíbená kniha se mění ze dne na den. Jedna z nejoblíbenějších knih je Gončarovův Oblomov, líný člověk, který pořád hledá matku. Báječný byl i ruský film ze šedesátých let. Oblomov rád mám jeden z velkých evropských románů Rakušana Heimita von Doderera Die Dämonen. Pojed antisemitismu a o životě ve Vídni ve dvacátých a třicátých letech. Dáváte přednost knize na papíru, nebo v elektronické verzi? U internetu sedím každý den, ale nerad čtu dlouhé články, pokud mi je někdo posílá, tak je Jinak si myslím, že spoléhat na internet a sbírat data z internetu je příliš jednoduché. T věc, úsudek. Člověk někdy potřebuje komplikovanou pravdu a ta se tvoří jen četbou, ať je t nebo onaká, a prodlouženým studiem. Vyťukat si pravdu nestačí. Profesor Peter Demetz se narodil v roce 1922 v Praze do česko-německo-židovsko-ladinské ro Po své emigraci v roce 1949 krátce působil s Pavlem Tigridem v kulturní redakci rádia Svob 1991 se stal emeritním profesorem.