Dítě nechce jen koukat, chce samo tvořit, říká matematik Milan Hejný ****************************************************************************************** * Dítě nechce jen koukat, chce samo tvořit, říká matematik Milan Hejný ****************************************************************************************** Matematika české žáky ve škole nebaví nebo jí nerozumí. Přitom spousta dětí nastupuje do p určitým talentem pro tento obor. Změnit přístup pedagogů k výuce matematiky se pokouší pro Hejný, CSc., z katedry matematiky a didaktiky matematiky PedF UK. Můžete v úvodu svou metodu výuky matematiky představit? Kdybych ji měl popsat v několika heslech, tak první by bylo, že děti podceňujeme. Neuvědom schopny vytvořit. S tím úzce souvisí, že děti nemají v matematice intelektuální prostor. U že jim musí učivo vysvětlit a ony budou jen reprodukovat jeho slova. Ale to děti nebaví. D tvořivé. Když se podíváte na písek, tak každé dítě chce být tvořivé. Nechce se jen koukat, hrají. Třetím bodem je, že myšlení nás dospělých je jiné než myšlení dětí, protože i náš jazyk je spolu rozumí daleko lépe, než jim rozumíme my. Každé dítě si úlohu řeší po svém a navzájem se obohacovat. Učitel nemá šanci hnát tak rychle třídu dopředu jako děti při vzájemné disk potvrzené i výzkumy. Ideálně tedy učitel není v hodině akusticky přítomen, ale jeho intele dětem a k jejich vzájemným vztahům, nikoliv k samotné matematice. Když se půjdete po hodině podívat do třídy a uvidíte tam zápal a nadšení, je to dobře. Pok nudu či frustraci, je to špatně. Domníváme se, že naše učebnice pedagogům umožňují dávat d náročné úlohy, aby je to bavilo, ale zároveň i poskytovat slabším dětem přiměřené úlohy, a doma pochlubit, že úkol vyřešily. Tato metoda ale klade na učitele velké nároky. Pro ně je určitě mnohem jednodušší stoupnou látku odvyprávět... Na učitele tato metoda opravdu klade obrovské nároky, ale to je otázka srdce a lásky. Když zamilovaný, tak dokáže udělat obrovské dílo. Pamatuji se, když jsem já takto učil, tak mě pozřeli, že jsem po nocích vymýšlel, jak jim budu vykládat pohádku. Žáci se stali součástí života daleko víc než topologické plochy, jimž jsem se jako matematik dříve věnoval. Když žáky setkám a oni se mi chlubí, jak tuto metodu používají na své děti, a když vidím, kam t říkám, že to byla správná cesta. Jak jste ke své výukové metodě dospěl? Přišel na ni vlastně můj táta, který mi dával matematické hádanky. Navzdory špatným známká měl, protože jsem byl pomalý, mi táta tvrdil, že jsem v matematice dobrý. A měl pravdu, co když přišly zlomky a záporná čísla. Později jsem dokonce vyhrál matematickou olympiádu a š Univerzitu Karlovu matematiku studovat. Když byl pak můj syn ve čtvrté třídě, byl jsem vrcholně nespokojený s rigidní výukou matem škole. Žralo mě to, a tehdy mi otec řekl, že s tím nic neudělám, můžu ho jít ale učit sám. já jsem skutečně nejprve na rok šel. Učení mě nakonec uchvátilo a už jsem u toho zůstal. P reprodukoval to, co se mnou dělal můj táta, a usiloval jsem o to, aby dítě umělo myslet a kritickému myšlení. S kolegy z bratislavské školy, kde jsem tehdy učil, jsme o této metodě pak jsme ji sepsali do tzv. Žluté knihy. Na čí popud došlo ke spolupráci s nakladatelstvím Fraus? Mě a moji kolegyni Darinu Jirotkovou oslovil Dominik Dvořák z nakladatelství Fraus s výzvo napsali učebnice matematiky. Já jsem je ale varoval, že to nebude lukrativní, protože jsem co by naše učebnice od pedagogů vyžadovala. Nicméně oni do toho šli, investovali obrovské a stal se zázrak. Ono se to rozjelo. Prvním, u koho se povedlo vzbudit zájem, byla Jitka Michnová z neratovické školy. Jako uči cítila, že takto by se měla matematika učit, a všechno, co jsme napsali, hned v praxi zkou zpětnou reakce. Velkou satisfakcí pak pro nás bylo, když v soutěži Klokan, což je matemati druhé a třetí třídy, získalo ve Středočeském kraji dvacet pět žáků plný počet bodů, přičem její třídy. Setkali jste se i s nějakými obtížemi? Někteří ředitelé si zpočátku mysleli, že stačí vzít si naši učebnici a děti budou najednou to tak není. Jakmile ředitelé nutili učitele postupovat podle této učebnice, tak se výsled Občas se i stane, že některý pedagog od této metody upustí, ale to je dobře. Pokud v tom n nechápe, o co zde jde, je to kontraproduktivní. Máte už nějaké zkušenosti s tím, jak děti zvládají přechod z jedné metody výuky na druhou, například přestěhují nebo se jim změní učitel? Znám dva konkrétní příklady, určitě jich bylo ale víc, kdy paní učitelka přešla z tradiční naši a bylo to úspěšné. Znám i příklady, kdy se dítě přestěhovalo a poměrně rychle si od k osvojilo. Jak přijímají vaši metodu a nové učebnice rodiče? Pro ně není vždy jednoduché se podle nic protože spoustu postupů neznají. Asi před čtyřmi lety se vzbouřili proti našim učebnicím rodiče v Hlinsku. Ředitel ale vidě smysl, a tak pozval Jitku Michnovou na setkání s rodiči. Pak se zjistilo, že děti vlastně jen jedna maminka, jejíž dcerka neprospívala podle jejích představ, byla proti. Nakonec do sousední třída se začala učit podle těchto učebnic. Důležitá je jedna věc. Ani učitel, ani rodič nemají dítěti co vysvětlovat. Rodič se jen mů to prosím tě řeší?“ Dítě mu to vykládá a on poslouchá. Platí zde psychologický mechanismus sami sebe učíme“. Nepřemýšlíte o tom, že připravíte pro rodiče nějakou brožuru, aby měli možnost se s metodo a věděli, jak k dětem přistupovat? O tom už se několikrát vedla debata, dokonce jsme i sepsali drobné rady, které by se měly frausovských stránkách. Možná bychom i mohli vydat nějakou brožurku, zoufalým problémem je času. V šestých třídách se zatím děti nemají podle čeho učit, přitom zájem ve školách by b tým lidí zpracovává témata pro 6. až 9. třídy, což vyžaduje spoustu času. Bohužel jsme ned od MŠMT, který by nám umožnil postupovat rychleji. Doufám, že se tedy tohoto úkolu chopí n generace, které se snažím své zkušenosti předávat. Před koncem loňského roku jste získal ocenění MathProf ONE neboli jednička mezi matikáři v Českých 100 Nejlepších. Bylo to pro vás zadostiučinění? Hlavně mě to hodně překvapilo a samozřejmě mně to otevřelo i další možnosti. Na druhou str že světská sláva, polní tráva. Člověk se nesmí brát moc vážně. Řekl bych, že z padesáti pr ocenění mému tátovi, tak z dvaceti procent mně a zbylých třicet procent týmu kolem mě. Ste mě ale těší fakt, že o metodu už projevilo zájem Polsko, Itálie či Kanada. Můj táta mi kdy uvidíš, že se takto bude učit na celém světě.“ Já to už neuvidím, ale už tomu věřím.