Palach je pro mě téma výsostně současné ****************************************************************************************** * Palach je pro mě téma výsostně současné, říká scenárista filmu Hořící keř ****************************************************************************************** Třídílné drama Hořící keř, které natočila polská režisérka Agnieszka Hollandová, má premié filmovém kanálu HBO. Proč se scenárista a absolvent Filozofické fakulty UK Štěpán Hulík ro tomuto tématu a jak se mu pracovalo s režisérkou, se dočtete v našem rozhovoru. Minulý týden jste se účastnil debaty o filmu Hořící keř na Filozofické fakultě. Máte pocit od dob, kdy jste na fakultě studoval, změnili? Na základě jednoho setkání to nejsem schopný posoudit. Tím spíš, že na tuhle diskusi šli n které dané téma hlouběji zajímá. Obecně ale musím říct, že mi nepřijde správná současná pr vysoké školy ekonomickými důvody tlačeny k tomu, aby nabíraly zvýšený počet studentů. Před na filmovou vědu vzali do ročníku sedm, dneska přijímají nějakých třicet čtyřicet lidí. Ne budou všichni ti absolventi po škole dělat, ale také nemůžu věřit tomu, že při takovém obj možné zcela zachovat kvalitu výuky. Jestli tenhle trend bude pokračovat, dopadneme brzy ta budeme mít všichni akademické tituly, jejichž hodnota bude prakticky nulová, a na opravu s možné sehnat řemeslníka. Název filmu je možné chápat jako odkaz na bibli. Prozradíte nám správný výklad názvu drama Ano, ve Starém zákoně se píše o Mojžíšovi, kterému se na poušti zjeví Bůh v podobě hořícíh Symbolika. Symbolika je jasná, keř, který hořel, aniž shořel. Vzhledem k Palachově příběhu velmi příznačné. Většina diváků si těchhle souvislostí samozřejmě vědoma nebude, ale to vů název je, myslím, velmi přesný i sám o sobě, navíc svou expresivitou okamžitě vyvolá určit Současnou společnost morálka a morální příběhy příliš nelákají. Proč vás napadlo zvolit si Ale já si nemyslím, že nás náměty tohoto druhu nelákají. Naopak mám pocit, že s tím, jak s v poslední době ve smyslu morálky či etiky dostala na možná nejhlubší dno, na jakém od lis devět byla, začínáme si klást otázky, co tuhle situaci způsobilo a kde hledat naději, vzor Moje touha zpracovat Palachův příběh, vycházela právě z těchto pohnutek. Nevnímal jsem ten historický exkurz, naopak, je to pro mě téma výsostně současné. Procházel jste před psaním scénáře archivní materiály? Jak jste pracoval s fakty? Ano, chodil jsem do archivů, četl dobové noviny, povídal si s pamětníky... Snažil jsem se tehdejší atmosféru. To šlo snadno, protože situace v domácí společnosti roku 1969 se šíříc beznaděje a frustrace a z nich pramenící apatie vůči aktuálnímu dění se do značné míry pod se nalézáme právě nyní. Pokud jde o fakta, snažil jsem se být maximálně věrný „historické pravdě“, ale je jasné, ž věci museli upravit. Náš film není dokument, je to drama, a to má své zákonitosti, které j Pokud bychom udělali film, kde bude sice všechno z hlediska historie naprosto správně, ale fungovat nebude, znamená to, že jsme prohráli. Ale myslím, že Petr Blažek, který byl naším poradcem, ohlídal, abychom zásadní fakta nepřekroutili a historii nezmrzačili. A už to, že zúčastnění dali po přečtení scénáře svolení k užití svých osobnostních atributů, vnímám ja hranici „uměleckého přetvoření skutečnosti“ nepřekročili za únosnou míru. Režisérka v jednom z rozhovorů prozradila, že při prvním čtení scénáře měla pocit, že jej vrstevník. Jste o dvě generace vzdálen od režisérky. Jak jste si rozuměli s Agnieszkou Hol Upřímně musím říct, že setkání s Agnieszkou je to nelepší, co mě v téhle fázi mého tvůrčíh života mohlo potkat. Poznal jsem v ní opravdu vzácného člověka a sám pro sebe si stanovil bych se jako autor chtěl snažit. Pevně doufám, a už jsme si to s Agnieszkou i slíbili, že uděláme.