V Africe jde o to, abyste přežili ****************************************************************************************** * V Africe jde o to, abyste přežili ****************************************************************************************** Zdravotnická mise v Ugandě navždy změnila život studentovi 3. lékařské fakulty. Lukáš Malý z nemocnice Pod Petřínem, využil v závěru roku 2012 všechny zkušenosti ze své šestileté pr už ví, že v polních podmínkách ugandské ordinace uspěje jen týmová práce. Pracovali jste v jižní Ugandě. S jakými nemocemi se tým v Africe setkával? Velkou část našich pacientů tvořili lidé ve stadiu pokročilého HIV až AIDS, nemocní s tube rakovinou děložního čípku. Za den úvodní stáže na klinice antiretrovirové terapie v nemocn prošlo ordinací kolem 400 HIV pozitivních pacientů i pacientů ve stadiu AIDS. Naši pacient z nejchudších poměrů, kteří neměli možnost platit za léky, proto jsme se v improvizované o vydělat peníze na to, abychom nejchudším lidem mohli péči poskytovat zdarma. Potýkali jsme se s nedostatkem zdravotnického materiálu včetně léků, byli jsme nuceni řeši etické problémy, týkající se poskytnutí či neposkytnutí léčby a péče, jelikož finanční pro omezené. Pacienti přicházeli celý den a teprve po měsíci se nám podařilo zavést ordinační lidé zvykli, že odpoledne chodíme po domácích návštěvách a neordinujeme doma. Hlavní náplní vaší práce bylo poskytování paliativní péče a medicíny pacientům na jihu Uga úrovni je medicína v oblasti Ntungamo? Hospicová a paliativní péče v oblasti, kde jsem pracoval, úplně chybí. Moje dlouholetá kam Veronika Jakubciaková, která byla v Africe již několikrát, si uvědomila, že je potřeba pal daleko více rozvíjet. V Ugandě je mnoho státních zařízení, ve kterých pacienti – při troše léky a potřebnou péči, ovšem daleko méně je organizací zabývajících se paliativní medicíno tedy společně s místním knězem otcem Alfrédem Tumwesigyem založit neziskovou organizaci Sh [ URL "http://www.shalomforuganda.cz/"] . Paliativní medicína byla pro mnoho místních lidí nic neříkající, prázdný pojem, takže jsme přednáškách neustále vysvětlovat, o co jde. Ze začátku jsme měli pouze několik typicky pal pacientů, ale místní obyvatelé k nám postupně začínali mít větší a větší důvěru a nakonec křtiny i pohřby.            Určitě jste nepracovali v podmínkách, jaké máme u nás v Evropě. Jak jste se vyrovnávali s Dovednosti a vědomosti získané v intenzivní péči a medicíně nelze až tak moc využít v podm měli tam. Hodila se mi schopnost improvizace, kritického myšlení a také znalosti různých p podmínky i vybavení v Africe byly hodně odlišné od standardů, na které jsem zvyklý. Diagno museli z velké části jen podle fyzikálního vyšetření, byla to obrovská škola interny. Ubytování a stravování Lékařů bez hranic je zaručeno na mnohem vyšší úrovni než to, co jsm dispozici, ale o to více jsme si odnesli zkušeností a zážitků. Měli jsme elektřinu i tekou už samo o sobě bylo na tuto krajinu velkým nadstandardem. Nicméně elektřina velmi často ne tekla, občas ne. Člověk se naučí vážit si více našeho „evropského luxusu a nadstandardu“. přežít a to nejde bez dobré komunikace v týmu. Na druhou stranu jste měli možnost poznat skutečnou tvář Afriky, a nikoli jen turistické d Opravdová Afrika, tedy abych parafrázoval pány Hanzelku a Zikmunda „Afrika skutečností, a je naprosto odlišná. Je zde chudoba, hlad a mnoho neštěstí na straně jedné, ale je zde jak úcta, soudržnost, které místním lidem dodávají energii a dobrou náladu na straně druhé. Be starosti, ale i radosti tohoto světa jinak než my Evropané a v tom bychom se od nich měli Plánujete, že se do Afriky vrátíte a budete pokračovat v léčení? Co se týká mého návratu do Afriky, ještě nad tím přemýšlím. Občas cítím velkou prázdnotu a zbytečnosti z toho, co jsme tam dělali, někdy zase naopak prožívám euforii a také zadostiu mívám občas tendence opustit zdravotnictví i medicínu úplně. Nejsem tedy v tuto chvíli sch bude v létě. V každém případě musím říct, že zážitky v nás zůstanou celý život, tolik věcí, co jsme si Ugandě… a tady v Česku nás nenapadne o tom ani přemýšlet. Myslím, že nebude znít sobecky, že nejvíce jsme v Africe pomohli sami sobě. Myslel jsem, že jdu pomoci Africe, jel jsem ta něco dát „jí“, ale zatím dala Afrika více mně osobně. Jistě, mnoho dětí díky našim antibio pacientů má menší bolesti díky předepsanému morfinu a lékům. Afrika ale prostě žije dále s Úryvek z Afrického deníku „...ranní déšť smyl prach a utrpení minulého dne,“ jsem si poznamenal do deníku v den, kdy umírala, kolem běhaly děti… život prostě pokračoval dál… Na smrt i umírání je tam nahlížen Český tým tvořili lékařky MUDr. Veronika Jakubciaková, MUDr. Tereza Truhlářová, studenti m celému týmu pomáhali místní překladatelé při tlumočení z runyankole do angličtiny.