Lidské „kuriozity“ fascinují publikum i dnes, upozorňuje Filip Herza ****************************************************************************************** * Lidské „kuriozity“ fascinují publikum i dnes ****************************************************************************************** Před nedávnem se v médiích objevila zpráva, že v Mexiku více než 150 let po její smrti poh slavnou lidskou „abnormalitu“ Julii Pastranovou. Příběh připomněl osudy Mexičanky, kterou vzhled v 19. století vystavovali po celém světě. Kulturou komerčního vystavování lidské ji společenském a ideologickém kontextu se zabývá doktorand obecné antropologie na Fakultě hu UK [ URL "http://fhs.cuni.cz/"] Mgr. Filip Herza. Výzkumný projekt, který začal Filip Herza zpracovávat již v diplomové práci, se zaměřuje p přehlídky tělesné jinakosti v 19. a na počátku 20. století. „Zajímá mě, jak se v tomto obd zemích vytvářela představa tělesné normality a v opozici vůči tomu představa tělesné abnor se tyto kategorie vzájemně definovaly. Zabývám se také tím, jak se toto rozlišování propoj dobovými ideologiemi, jako jsou liberální kapitalismus nebo nacionalismus,“ vysvětlil a up tělesnou jinakost chápe jako ideologický sociální konstrukt, který vznikal vždy v konkrétn kontextu. Jeho výzkumný projekt je skutečně ojedinělý, v českém prostředí se dosud tomuto tématu nik „Dnes se nám může zdát, že šlo pouze o jakousi ‚úchylnou‘, dávno překonanou zábavu, ve sku jednalo o významnou symbolickou praxi, která stále znovu potvrzovala, kdo je a kdo není ‚n tudíž může být považován za plnohodnotnou lidskou bytost, plnoprávného občana,“ podotkl Fi První předvádění lidských „kuriozit“ na počátku 19. století u nás mělo punc kočovných atra jarmarcích či nárožích. Postupně se však tyto performance proměňovaly ve velkou show a ty „kuriozity“ získaly ve své době status celebrit. „Byla to do značné míry mezinárodní kultu komunita lidí, která se mezi sebou dobře znala, která však z velké části zanikla během dru kdy padla za oběť eugenické politice nacistického režimu,“ upozornil Filip Herza. Mezi ony světově známé „kuriozity“ patřila právě i již zmiňovaná Julia Pastranová (1834–18 dráždil dobové představy o „civilizovaném“ ženství a zpochybňoval hranice mezi člověkem a její kariéry nejvíce těžil impresário Theodor Lent, který ji předváděl jako „vousatou dámu či „nejošklivější ženu na světě“. Lent se s Pastranovou nakonec i oženil. Když při porodu roce 1860 Julia zemřela, Lent se rozhodl nechat její tělo nabalzamovat a ještě několik let předváděním jejích ostatků. Juliina tělesná schránka během řady let vystřídala několik majitelů, až skončila v anatomi univerzity v Oslu. Až v současnosti se mexickému guvernérovi Mariovi Lópezovi po několika vyjednávání podařilo získat její preparované tělo zpět, aby mohla v únoru roku 2013 více n smrti v klidu spočinout v rodné půdě. „Abychom se však nebavili jen o zahraničních případech… Od třicátých let 20. století je v člověka uložena kostra tzv. dahomejské amazonky Gutty, která se do Prahy dostala se skupin předvádějících se v roce 1892 na Střeleckém ostrově. Její ostatky byly až donedávna vystav šokujícím popiskem ‚kostra černošky‘. Teprve zásluhou současného kurátora sbírek Mgr. Marc dozvídáme o tom, kdo Gutta ve skutečnosti byla a jak se do Prahy dostala. Zda se o její os někdo přihlásí a Česko tak bude mít možnost symbolicky zúčtovat se svou rasistickou minulo hvězdách,“ podotkl Filip Herza. Vystavování lidských „kuriozit“ se na přelomu 19. a 20. století těšilo velké popularitě. J však ani dnes. „Když jsem se o toto téma začal zajímat, tak mi jako antropologovi přišlo n že je to z dnešního pohledu něco nepochopitelného. Říkal jsem si, že to volá po prozkoumán kritické interpretaci. Záhy se ale ukázalo, že to až tak dnešnímu vnímání tělesné jinakost vzdálené není. Dnes třeba televize vysílají reality show, kde vystupují tzv. liliputáni. D sledují, jak zakládají rodinu, staví dům, jak jedou na dovolenou. To jsou narativy velmi p sleduji v dokumentech z 19. století,“ zdůraznil. Jeho výzkum souvisí s oborem společenskovědního bádání nazývaným disability studies, který relativně nový. Vědní obor o sociálních a kulturních konstrukcích tělesné a intelektuální interpretace jako „postižení“ se dnes v zahraničí těší velkému zájmu. Představit hlavní my disability studies u nás by měla také výstava pojmenovaná Postiženi normalitou, na jejíž p Herza podílí. Začít by měla letos v červnu v galerii DOX u příležitosti stého výročí založ ústavu. „Její snahou je ukázat to, že ‚postižení‘ je věcí sociální, že nemá svůj původ v tělech či konkrétních jedinců, ale že ho vytváří společnost různými bariérami, předsudky a stereotyp Filip Herza a zmínil spolukurátorku výstavy Mgr. Kateřinu Kolářovou, Ph.D., z katedry gend FHS UK, která se o ukotvení oboru disability studies v České republice dlouhodobě snaží a podporuje i výzkum Filipa Herzy. Další otázky a nápady k tématu můžete psát přímo Filipu Herzovi: filipherza(zavinac)gmail.