Medailonek Františka Brábka ****************************************************************************************** * Medailonek Františka Brábka ****************************************************************************************** František Brábek (9. 12. 1848 – 23. 5. 1926) se narodil v Branovicích u Týna nad Vltavou. působil jako politický úředník v Uhrách, kde mladý František nakonec strávil sedm let svéh také začal navštěvovat maďarské gymnázium v Miskolci. Po návratu do Čech v roce 1862 pokra pražském Akademickém gymnáziu, později na reálném gymnáziu v Táboře. Po maturitě se v roce Prahy na studia a zapsal se na Filozofickou fakultu, kde poslouchal zejména přednášky z př moderních jazyků. Byl ustanoven sekretářem redakce Riegrova Slovníku naučného, stal se také externím spolupr Národních listů. Díky tomu se mohl seznámit s předními českými literáty tehdejší doby (mj. Nerudou). Později byl jmenován úředním translátorem jazyka maďarského a od roku 1875 učil české vysoké škole technické. Ke konci ledna 1883 adresoval profesorskému sboru české Filozofické fakulty žádost o připu lektora jazyka a literatury maďarské, což sbor odsouhlasil a k čemuž 15. března 1883 dalo i ministerstvo kultu a vyučování. Od zimního semestru 1883/1884 až do své smrti vypisoval cvičení týdně, přičemž první bylo věnováno mluvnici maďarštiny a praktickým cvičením, druh maďarské literatury. Přispíval do českých periodik zprávami o Uhrách a o maďarské literatuře stejně jako do čes slovníků (Riegrův, Ottův). Publikoval rovněž v maďarských časopisech. Knižně zpracoval jed několika cest po Uhrách (Procházky po Uhrách, 1874). Vydal česky psanou mluvnici a cvičebn maďarského, která se dočkala sedmi vydání. Sestavil první větší slovník maďarsko-český a č tyto dva svazky byly po desítky let jedinými příručkami svého druhu. Dále vytvořil obsáhlé terminologie a pětkrát vydaný slovník kapesní stejně jako maďarskojazyčnou učebnici češtin maďarsko-německý a německo-maďarský. Velmi významnou částí jeho díla byly překlady z maďarské literatury, kterých knižně a časo publikoval přes tři desítky. Mimo jiné při nich spolupracoval s Jaroslavem Vrchlickým (kte nevalným úspěchem učil nějaký čas maďarštinu). Mezi nejvýznamnější výsledky jejich spolupr dramatu Tragédie člověka Imreho Madáche, eposu Budova smrt Jánose Aranye a básní Sándora P francouzštiny přeložil román Julesa Vernea pod titulem Tajemný ostrov. Byl nejvšestrannějším propagátorem maďarské kultury v Čechách ve své době a ani předchozí nepostihují veškerou jeho bohatou veřejnou a profesní činnost. Za své zásluhy byl v Uhrách dopisujícím členem Kisfaludyho společnosti a čestným členem společnosti Petőfiho.