Oceněný článek Jany Nováčkové ****************************************************************************************** * Abstrakt článku Jany Bučkové, za který získala cenu časopisu Živa ****************************************************************************************** Genetické kořeny středoevropské populace z pohledu variability chromozomu Y Článek se zabývá genetickými zdroji, které sehrály významnou úlohu při formování genofondu současného obyvatelstva v České a Slovenské republice. V minulosti došlo ke třem evolučně významným událostem, které zanechaly nesmazatelné stopy V období mladšího paleolitu (období kultury aurignacien) došlo k prvnímu osídlení Evropy m (Homo sapiens). Nejvýznamnější událostí, která přispěla do genetického fondu Evropy, byla refugií, které se v době posledního maxima doby ledové vytvořily na Pyrenejském a Balkánsk a v oblasti severně od Černého moře. Třetí významný genetický zdroj je spojený s příchodem Blízkého východu v období neolitu. Až 80 % středoevropského obyvatelstva sdílí haploskupiny, které vznikly v období posledníh ledové, zatímco neolitický příspěvek je jen 10–20%. Ve střední Evropě se s nejvyšší frekve haploskupiny R1a, R1b a haploskupina I. Haploskupina R1a se po oteplení šířila z refugia v severně od Černého moře (dnešní Ukrajina), haploskupina R1b se šířila z refugia situovanéh poloostrově a haploskupina I se do střední Evropy dostala z oblasti Balkánského poloostrov východu se šířily Y-chromozomální haploskupiny E1b1b1a, J2 a G2. Zjistilo se, že až 81 % populace České a Slovenské republiky sdílí NRY haploskupiny (R1a – %, I – 21 %), které se odvozují od původních paleolitických lovců-sběračů. Předkové tedy ž 50 tisíc let. Neolitický příspěvek do genofondu Čechů a Slováků je jen 15 %. Jednotlivé migrační události jsme schopni zrekonstruovat využitím SNP a STR markerů. Zatím nám umožňují určit zastoupení jednotlivých haploskupin, pomocí STR můžeme určit jejich gen datovat jednotlivé události.