Zase jeden koncert Sboru a Orchestru Univerzity Karlovy v Praze ****************************************************************************************** * Zase jeden koncert Sboru a Orchestru Univerzity Karlovy v Praze ****************************************************************************************** O vystoupeních hudebního tělesa Sbor a Orchestr Univerzity Karlovy v Praze vyšlo na stránk zpráv. Od té doby mělo toto těleso další koncerty u nás i v zahraničí. Připomeňme ten posl května v Muzeu české hudby. Jako první zazněla část Smetanovy Mé vlasti, skladba Vyšehrad. K provedení ji nastudoval ( výborně) Haig Utidjian, připravený dirigovat celý koncert, avšak mezi hosty v publiku byl Kuchinka, nestor českých dirigentů (nar. 1925) a mimo jiné vynikající znalec dirigování Sm kterému vděčíme za mnoho nezapomenutelných operních večerů v Národním divadle. Že je jeho žákem, H. Utidjian veřejně sdělil publiku v úvodu koncertu a následně mistra Ku aby Vyšehrad oddirigoval sám. Ten pozvání s potěšením přijal a bylo vidět, že diriguje ten orchestr s podobnou chutí, jako by řídil Českou filharmonii či orchestr Národního divadla. sebou těleso opravdu schopné kvalitně provést tuto skladbu, na niž si jinak troufnou jen p orchestry (mnoho posluchačů vážné hudby si Vyšehrad s celou Mou vlastí asociuje se slavnos Pražského jara). Tato spolupráce byla umožněna Hlávkovou nadací, která již dlouhodobě podp rozvoj Orchestru a Sboru UK v Praze, a tímto jí patří velký dík. Další skladby už dirigoval Haig Utidjian, řádný a dlouholetý šéfdirigent Sboru a Orchestru Karlovy. Autor druhé skladby – koncertu pro klavír a orchestr – Milan Iglo, měl tu smůlu, r. 1933, takže podstatnou část tvůrčí fáze svého života prožil v době, kdy o naší kultuře komunističtí ideologové a nevzdělaní byrokrati. Pro ty čtenáře, kteří žádný ze 40 roků vlády „jedné strany“ nezažili, připomeňme, že tehdy např. i s Dvořákovou operou Jakobín (stranickým cenzorům se zdálo, že árie My cizinou jsme ty, kdo před totalitním terorem uprchli do zahraničí), verše písně Malé kotě spalo v botě země je kulatá, místa je tu dost“ zase strašily cenzory, že vyzývají k útěku za hranice. M hudba nebyla přijímána vůbec, a tak není divu, že uvedený koncert, který Iglo složil, když let (tj. v r. 1950), zazněl ve světové premiéře právě na koncertě, o němž zde referujeme. vyspělého umělce, které by bylo schopno směle konkurovat skladbám vzniklým ve světě kolem století.   V oné těžké době se Milan Iglo uchytil jako pedagog a tím je dodnes. Pedagogická práce dáv skladateli podněty pro tvorbu „instruktivních“ skladeb. Tři „dvojpísně“ pro smíšený sbor ( název sborové skladby, v níž zní dvě písně – obvykle národní – najednou a při tom v harmon které před dvěma roky věnoval sboru Univerzity Karlovy a jeho dirigentovi Utidjianovi, zaz a to spolu s překrásnou Ukolébavkou pro ženský sbor a mezzosopránové sólo na slova Jarosla kterou M. Iglo složil už roku 1959. Koncert byl uzavřen Jarní romancí pro sbor, barytonové sólo a orchestr od Zdeňka Fibicha, celé těleso – sbor a orchestr – projevit v plné kráse a umělecké síle. Obecenstvo, které k univerzitního hudebního tělesa i jeho šéfdirigenta zná, zaplnilo sál muzea do posledního m orchestr, tak sbor opět ukázal, že pod vedením mistra Utidjiana je schopen kvalitně provád širokém spektru výrazu, vývoje i forem jejích děl. Bravo, držme mu palce, je vskutku ozdob mnohasetletou tradicí! O autorovi: Prof. PhDr. RNDr. Evžen Kindler, absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlov Mezi jeho hlavní zájmy patří simulace anticipujících systémů, které samy sebe simulují, st