Chci sdílet jejich osud… Profesorka Růžena Vacková v březnu 1948 ****************************************************************************************** * Chci sdílet jejich osud… Profesorka Růžena Vacková v březnu 1948 ****************************************************************************************** O profesorce filozofické fakulty Růženě Vackové již bylo napsáno [ URL "http://biblio.hiu. search.cgi/? IsisScript=wbib.xis&dot=n&from=1&to=10&type=z&pocet=10&db=biblio&lang=cz&format=standard&e %E1%20R%F9%9Eena$&x=113&y=10&"] , nahráno [ URL "http://www.rozhlas.cz/cro6/tipy/_zprava/1 a natočeno [ URL "http://www.ceskatelevize.cz/porady/10287145700-kauza-profesorky-vackove" Víme o její rodině [ URL "http://old.xantypa.cz/articles_print.asp?idk=855&ida=2088"] , st fakultě a akademické dráze [ URL "http://abicko.avcr.cz/archiv/2001/10/obsah/ruzena-vackov narozeni.html"] . O popravě jejího bratra a švagra nacisty. O jejím vlastním zatčení a věz světové války. O poválečném obratu k víře [ URL "http://www.teologicketexty.cz/casopis/199 Vackova/178"] a práci v katolickém prostředí. O jejím politickém myšlení [ URL "http://www archiv_SD/sd_2_2005.pdf"] a publicistické práci. O účasti v pochodu studentů na Hrad v úno o zatčení komunistickou bezpečností, soudním procesu a patnáctiletém věznění. O jejích pře za mřížemi [ URL "http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=2202286"] pro spoluvězen "http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=3602195"] . O svědectví těch, pro něž byl [ URL "http://www.pametnaroda.cz/story/bilkova-terezie-edigna-1916-101"] , či těch, které [ URL "http://www.halik.cz/clanky/ruzena_vackova.php"] . O jejích dopisech z vězení [ URL search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=53122"] synovcům, sestře a otci. O podpisu Charty "http://libpro.cts.cuni.cz/charta/vackova_ruzena.htm"] . A nakonec i o její smrti a posled ní. Zkompilovat další medailon by tak nemělo smysl. Zkusím proto přiblížit událost, jež měla z na život Růženy Vackové, tak na život její fakulty: zasedání profesorského sboru 4. března Pro Růženu Vackovou to byla teprve čtvrtá schůze sboru, jíž se jako právoplatný člen s hla účastnila. Mimořádnou profesorkou (pro obor klasické archeologie, tedy studium řeckých a ř ji totiž prezident Beneš jmenoval poměrně nedávno, 6. srpna 1947. Od té doby stihla jen ří prosincovou schůzi a v novém roce se sbor konal jen v lednu. Březnová schůze měla původně svůj pevně stanovený program, ale po únorovém politickém země změnilo. Když profesoři přišli ve čtvrtek 4. března v půl deváté ráno na fakultu, zjistili jejich kolegů chybí. A že místnost je přesto nezvykle plná, protože dorazili studenti a sp fakulty. Děkan jim v tom nebránil, a tak mezi profesory seděl třeba student a zároveň člen akčního výboru pro vysoké školy Jan Winkler, studentka Jarmila Procházková, členka KSČ, an fakulty Václav Káles. Nutno říct, že o právo účastnit se schůzí žádali zvlášť levicoví studenti již od května 19 univerzitní akademický senát i fakultní sbory jejich požadavky nejdříve tvrdošíjně odmítal alibisticky odkazovaly na platné jednací řády. Filozofická fakulta byla sice nejvstřícnějš se před únorem 1948 studenti na schůze nedostali. Po něm se již nikoho neptali. Jako první oslovil netradiční shromáždění děkan Jan Blahoslav Kozák, profesor filosofie, e duchovní a bývalý poslanec, který sice v poválečné době komunistům přímé sympatie nevyjadř se jejich požadavkům nebránil. To potvrdil i nyní. Mluvil o tom, že je nutné podchytit „socialistické tendence v našem národě“ a že na fakult zrevidovat „jednací řád zasedání profesorských sborů“. Nato se dostal k tomu nejdůležitějš výnos akčního výboru ministerstva školství, které zakázalo několika učitelům na fakultě dá několik studentů vyloučilo. Pak se ujal slova Arnošt Kolman, komunistický profesor dosazený na univerzitu přímo ze Sov ministrem Nejedlým. Na své poměry byl Kolman poměrně mírný. V duchu tehdejšího narativu KS kontinuitě a navazování na tradice: únor je pokračováním května 1945 – a zapojení poslucha návratem k středověké tradici, k jednotě učitelů a studentů. Z radikálnějších komunistický zmínil jen to, že bude třeba založit kursy pro dělníky, aby si mohli doplnit vzdělání a st škole. Jako třetí se po děkanovi a hlavním fakultním revolucionáři přihlásila profesorka Růžena V minulém týdnu, během vládní krize, nestála mimo vývoj událostí. Naopak. Zřejmě jako jediná univerzity se zúčastnila studentského pochodu na Hrad, který vyjadřoval podporu prezidentu se k této události vrátila, protože právě účast na pochodu byla jedním z důvodů pro vylouč Podle zápisu Vacková řekla: „Souhlasím s názorem pana děkana, pokud jde o události posledních dnů, ale scházelo mi kon že každé společenství zakládá mravní řád. O povaze mravního řádu soudím podle kritérií. Za kriteria, kterými se řídilo vyloučení profesorů a hlavně studentů. Pokud jsem byla svědkem se účastnila manifestací, prohlašuji, že to byly skutečné manifestace, a nikoliv demonstra výkřiky, které jsem slyšela, nebyly ani politické, ani hospodářské povahy. Naopak byly pov byla-li kriteriem vylučování posluchačů účast na manifestaci, pak chci sdílet jejich osud. Okamžitě na ni podrážděně reagoval Arnošt Kolman. Vacková si podle něj vymýšlela. Jednak s vykřikovali hesla proti premiéru Gottwaldovi, jednak akční výbor nikoho nevylučoval „pro v přesvědčení, ani pro účast na demonstraci, nýbrž jen kolaboranty a ty, kteří štvali proti a organizovali štvavé demonstrace“. Student Winkler pak ještě profesory ujišťoval, že všec přezkoumány a že k nim bude dodán důkazní materiál. K Růženě Vackové se nikdo nepřidal. Zůstala tak jediným hlasem, který na oficiálním univer nezákonný postup akčního výboru zpochybnil. Sbor se pak vrátil k naplánovanému programu a projednal desítky dílčích bodů od habilitací žádosti o uznání zkoušek. Nakonec zbyly personálie. Arnošt Kolman navrhl, aby několik posl vyučovat filosofii a občanskou výchovu, což sbor přijal. A pak schválil i nástupce „vyakčn Naopak Růžena Vacková pocítila první následky svého vystoupení. V závěru schůze se dostalo o povolení účasti na archeologickém sjezdu na Sicílii. Měla jet s kolegou profesorem Čadík se hned ozvali členové akčního výboru s tím, že účast Vackové by nebyla vhodná. Nakonec do jen Čadík a za Vackovou se měl najít náhradník. Všechny ostatní žádosti o výjezd do zahran schváleny. Na schůze profesorského sboru FF UK docházela Růžena nepravidelně až do listopadu 1949. V 1950/1951 již nemohla přednášet. A v roce 1952 byla zatčena. Růžena Vacková (23. 4. 1901, Velké Meziříčí – 14. 12. 1982, Praha)