Filozofující komenioložka a angažovaná skautka Jaroslava Pešková ****************************************************************************************** * Filozofující komenioložka a angažovaná skautka Jaroslava Pešková ****************************************************************************************** Bylo by hříchem, dopustit se jednoznačného oborového „zaškatulkování“ Jaroslavy Peškové. B na prvním místě – česká filozofka, historička české filozofie a filozofující komenioložka filozofického uchopování vědeckých i učitelských témat a problémů. V této roli působila v oborů, která sahala od historie, literatury nebo dějin umění přes pedagogiku a různé oblas až k architektuře. Ovšem stejně tak byla pedagožka a filozofka vzdělávání. A od dětství až angažovaná skautka. Tyto oblasti zájmu (a nejspíše by bylo možno nalézt ještě další) se v překrývaly, konkurovaly si o dotaci jejího času a většinou se zvláštním, ale zajímavým způ Dělo se tak v časech, které byly povětšinou (nepříznivě) dramatické a působily jako trvalá zmáhání neřešitelných problémů. Zajímavou vlastností Jaroslavy Peškové bylo, že jich – s n sebevražedným odhodláním, vytrvalostí a s optimismem zkušeného hazardního hráče – velkou ř Jaroslava Pešková se narodila 20. března 1929 v Plzni, kde byl její otec, klasický filolog a nakonec důstojník československé armády, posádkou. S ním rodina záhy putovala na Slovens Popradě a poté Prešově) Jaroslava, tehdy Bělohoubková, začala navštěvovat základní školu. ilusí prostou lásku ke Slovensku si zachovala až do stáří. Rozpad Československa, ústup ar a počátek okupace znamenal pro rodinu zásadní zvrat. Útočiště i práci našla v pražském dom v nakladatelství a knihkupectví Švejda. Pro jedenáctiletou Jaroslavu to znamenalo přejít o jeptišek na reálné gymnasium v Praze Michli, kde maturovala roku 1948. Dobou, která ji však významně formovala, byla právě léta protektorátu. Ač to dnes zní nere ověřitelnou skutečností, že Jaroslava od svých čtrnácti let pořádala pro pražskou sociální tábory a samostatně na ně vyjížděla jako zodpovědná hlavní vedoucí dvou až tří tuctů dětí. se v rámci levicové odbojové organisace Pěst nechala vyškolit na zdravotní sestru. Po vypu povstání nastoupila do lazaretu a ty dramatické dni strávila „na sále“ jako šestnáctiletá operacích.    Po válce ji to vedlo jednak do skautingu (spoluorganizovala mezinárodní ženský skautský tá ostrově roku 1947, zúčastnila se skautských akcí v zahraničí), jednak do sociální demokrac 1948 se zapsala na FF UK na obory filozofie, dějepis a pedagogika, posléze rozšířené o spe a defektologii. Sloučení sociální demokracie se státostranou z ní, skautské aktivistky, ud KSČ. Pro dívku ze známé a úspěšné podnikatelské rodiny, jejíž kvetoucí rodinná firma byla resp. následně zničena, nebylo – chtěla-li zůstat u vědy – o čem uvažovat. Studium hlavního oboru filozofie, soustřeďující se na dějiny české filozofie 19. století, Jaroslava Bělohoubková na podzim 1952 rigorosem. To již byla aspirantkou a pod vedením Mil na katedře, vedené zajímavou osobností prof. Ludvíka Svobody, dále věnovala dějinám české století. Od roku 1953 byla vdaná za nadšeného a nepraktického kolegu, obdivovatele učení m Jiřího Peška a vedle plnění učitelských povinností pak povila a vychovala dva, mnohdy jen syny. Od intensivní vědecké, pedagogické i veřejné práce ji to neodvedlo. Další zásadní změnu do jejího života přineslo setkání s Janem Patočkou v roce 1964, který ostatně podobně jako takřka celou mladší generaci, „zrekvíroval“ pro fenomenologii a zejmé ontologii. Patočka se z ústraní komeniologie mohl vrátit na fakultu jen na pár let. Své se s neochvějnou pravidelností držel až do podpisu Charty 77, do svého zatčení a smrti po výs mladé kolegy přineslo jeho působení radikální otevření zcela nových teoretických horizontů pokračovala i na dosavadních tématech. Jaroslava Pešková se roku 1965 habilitovala knihou socialismu v Čechách XIX. století. Když kolo dějin pootočilo komunistickým režimem, obnovil se roku 1968 (nakrátko) skauting devětatřicetiletá docentka Pešková se stala místonáčelníkem dívčího kmene republikové orga symptomatické, že s touže energií a odhodlaností současně přijala i místo v reformovaném c výboru KSČ na filozofické fakultě. Obě mise skončily tak, jak musely: Po vpádu armád Varša po konci období hrdinsky marné resistence (ovšem podařilo se např. alespoň část skautských přeregistrovat jako pionýrské nebo turistické) byla vyškrtnuta ze strany, poté – podmínečn ze zaměstnání a na fakultě zůstávala s omezeným oprávněním, co z filozofie smí vyučovat. Č dokládají, že pod záminkou marxismu velmi úspěšně vyučovala fenomenologii. Jejíma rukama p studentů řady oborů. Ty nadané úspěšně uvedla do základů skutečné filozofické práce, resp. otevírala dveře k pochopení filozofických dimensí témat jejich oborů. Po deseti letech byl odstraněna z katedry filozofie a nalezla přívětivé útočiště na katedře pedagogiky, kde půs revoluce. Věrna příkladu Jana Patočky otevřela – již počátkem 70. let, tehdy ještě spolu s „domácích seminářů“ ontologie. V nejrůznějších mutacích tato „jiná výuka“ pokračovala až d Ona „jiná kultura“ šedé zóny, přežívající v nejrůznějších „nikách“ mezioborových konferenc v dějinné i aplikované podobě měla klíčový význam uherskobrodská komeniologická symposia a konference k umění a kultuře 19. století), privátních seminářů a neoficiálních setkání „u zásadní význam pro rychlý „teplý start“ od konce roku 1989. Téma evropských kontextů české role pro formování moderní české společnosti a její kultury bylo najednou aktuálnější než Ovšem – jako vždy – byl dostatek práce i na jiných polích než jen vědeckých a učitelských. Pešková, při své šedesátce opět překypující nezdolnou energií, byla zvolena do prvého pore vedení FF UK za proděkanku pro studijní záležitosti. Roku 1991 dosáhla profesury filozofie a reformovala katedru filozofie. Roku 1993 přešla na Pedagogickou fakultu a vybudovala tu výchovy. Zároveň se ale opět zakládal či obnovoval skauting a Jaroslava Pešková se roku 19 funkční období náčelnicí ženského kmene. Podle všeho velmi úspěšnou. Dokud zdraví dovolilo skautské tábory učit, přednášet, diskutovat… a až do sedmdesátky spát ve stanu. Expandovala ovšem i všechna další pracovní pole, na nichž byla prof. Pešková dosud činná: světový historický kongres v Madridu 1990, kam z Čech narychlo odjela přednášet a navazova jiná než o rok dříve nahlášená delegace. Téma českého panelu bylo komeniologické, takže po směřovalo i k jedné z nejaktivnějších badatelek na tomto poli. Komeniologie, mezioborové p nejen života a díla Komenského světové osobnosti, ale šíře nahlíženo také myšlení, filozof i teologie raného novověku, se ostatně v 90. letech významně posunula do popředí zájmu Jar Spoluorganizovala mj. pražský mezinárodní velekongres k čtyřstému výročí narození Komenské hlavní editorkou mnohasvazkového kongresového protokolu. Na poli komeniologie, vnímané jak českých duchovních dějin s bohatstvím evropských kontextů, pak intensivně pracovala doslov Jaroslava Pešková celý život pilně publikovala – až do roku 1989 ovšem většinou menší stud apod. Porevoluční doba přinesla změnu i v tomto ohledu: jako by si chtěla a měla vynahradi před politickým dohledem, publikovala nyní – sama i ve spolupráci se svými žáky nebo se sp jiných oborů – podstatné knižní publikace, tematizující filozofické stránky aktuální i his člověka a jeho kultury. I když posledních deset let svého života byla opakovaně těžce nemocná a přežívala, resp. r uzdravovala jen díky vynikajícím lékařům 1. LF UK, nevzdávala prakticky žádné z polí svých autorských aktivit. Potřebovala – a to takřka neustále – komunikovat s lidmi a pomáhat rea projektů. Na fakultě vyučovala v plné šíři až do posledního semestru svého života. Způsob, svoji, fenomenologicky založenou „provádějící filozofii“, k ní (na fakultu i domů) přivádě žáků, zaujatých kolegů i zájemců z ostatních oborů a dával jejím vystoupením i textům mimo Konsultovala, psala a korigovala i na jednotce intensivní péče – až do konečného kolapsu v lékařskou vědou již nezachranitelného organismu 3. února 2006. Jaroslava Pešková (20. 3. 1929 - 3. 2. 2006)