Projev rektora UK prof. Václava Hampla v Karolinu 14. listopadu 2013 ****************************************************************************************** * Projev rektora UK prof. Václava Hampla v Karolinu 14. listopadu 2013 ****************************************************************************************** Magnificence,  Spectabiles, Honorabiles, cives academici, vzácní hosté, dámy a pánové, je podstatnou tradicí naší univerzity i celé české společnosti připomínat si výročí 17. li den se nám nabízí jako podnět k zamyšlení hned ve dvou směrech. Zaprvé je to připomínka čt let staré tragédie, vzpomínka na brutální a vražedný zásah nacistů proti českým vysokým šk studentům po protiněmeckých demonstracích na podzim 1939. Devět studentských funkcionářů b tehdy zastřeleno, přes 1200 pražských a brněnských studentů zatčeno a odvlečeno do koncent Sachsenhausen, kde byli vystaveni brutálnímu zacházení a několik desítek z nich tam zahynu školy, živé srdce české kultury a vědění, byly uzavřeny. Za druhé je nám toto datum připomínkou dne vzdoru a následné radosti – dne studentské demo Národní třídě a po jejím policejním rozdrcení počátku sametové revoluce roku 1989. Ta byla do svobody, kterou dodnes požíváme a – bojím se – po čtyřiadvaceti letech již někdy ani ne dostatečně ocenit. Zvu Vás proto, abychom dnes společně především vědomě oslavovali svobod Jaké je to ale dohromady poselství, které si dnes připomínáme? Je to skutečné velké dějinn důsažnosti, jaká známe již od antiky. Je to příběh, který počíná v prvém dějství traumatem zasáhlo český národ a zároveň otřáslo tehdejším demokratickým světem. Je to příběh, který letech pokračoval bolestivou zápletkou komunistickým režimem zdánlivě potlačeného students po svobodě, které se však obratem proměnilo v jiskru velkolepého celonárodního hnutí občan překvapivě rychle vyústilo ve skutečnou katarzi naší společnosti. Pouhých čtyřicet dní po protestu proti násilí komunistického režimu na pokojně demonstrujících studentech byl Václ presidentem Československa a uveden na Hrad.    Obě tyto události nejsou jen naším dějinně-ideálním majetkem. Patří celé Evropě, která obě příběhu s účastí sledovala a následně vtělila do svých dějin. Dnes máme jako česká společn hledat chyby minulých dějů, zpochybňovat mýtus příběhů studentského, akademického a šíře o znovu vyvstávajícího úsilí o svobodu, o demokracii, o právo demokratické obce na kultivova vlastního osudu. Jsou však chvíle, kdy se navzdory všem pochybám a deziluzím, navzdory růz minulých let a desetiletí musíme v běhu každodenního života zastavit a vrátit k jádru této připomenout si její trvalé poselství. Takovými chvílemi jsou výročí 17. listopadu. Při nic reflektovat i specificky univerzitní aspekty těchto výročí, od role univerzity v celospole po využití příležitostí daných dobou pro fungování univerzity. Uvědomme si v tomto kontextu, že Univerzita Karlova nebyla a není jen největší a vědecky n vysokou školou naší země, nýbrž také jejím snad nejvýznamnějším, bezmála sedm století trva obecně respektovaným representantem a reálným i symbolickým garantem duchovní a občanské i společnosti. Pro plnohodnotné naplňování této úlohy Univerzity Karlovy je nutná její svobo je nezbytná nezávislost jejích samosprávných orgánů i celé akademické obce. Když o toto us o prosazování jakýchsi vlastních výhod (jak je to někdy dezinterpretováno), nýbrž o zajišť předpokladů naplňování té role, kvůli které společnost univerzitu potřebuje. A proto je ta nadále starat o to, aby univerzita nebyla hřištěm partajní politiky, ať už by mělo jít o s střihu, či o novodobé „vymoženosti“. Univerzita Karlova v mnoha ohledech – ve vědě, v rozhovoru o věcech obce i ve vystoupeních občanské a lidské nezávislosti a demokratického řádu – udává směr a tón ostatním vysokým š celé české společnosti. Potvrdilo se to nejen v hlubší minulosti, ale i v poslední době. D konkrétními příklady takového postoje je třeba vyvěšení tibetské vlajky nebo před pár dny Natálie Gorbaněvské. Víme také, že přes různost oborů i zájmů jsme jedna akademická obec, stále dokážeme být vnitřně srozuměným společenstvím, že dokážeme v klíčových momentech táh provaz, a k tomu ještě v zásadě stejným směrem. I v tom je naše velká síla: vzdělání není pouze soukromou věcí každého jednotlivce (i když tou je jistě také), věda zdaleka není jen praktických inovací (ostatně bez vědy by většinou inovace byly poněkud jednoduché). Akadem která nás zastřešuje, také určuje měřítka, hodnoty a limity našich kroků. Mám za to, že ty postojů naší univerzity jsou dnes poměrně jasně vnímány – i přes suboptimální pozornost mé české společnosti. I proto je velmi důležité, aby se ti, kteří mají péči o vědu a vzdělává primárně na starosti – totiž její docenti a profesoři – aktivně podíleli – řekl bych, že v než dosud – na širokém spektru aktivit samosprávného řízení naší jistě složité, ale také v obdivuhodné instituce. Naše historická tradice – tak jak to v listopadu 1989 na Vyšehradě připomněli účastníci ud roku 1939 tehdejším studentům – i nám opakovaně připomíná maximy našeho jednání. Chtěl byc poděkovat všem, kdo se v minulosti i současnosti zasloužili a nadále starají, abychom v kr univerzitních dějin i v náročné šedi každodenní práce respektovali, ctili a naplňovali tyt Nebylo a není to lehké, někdy se nám to dařilo a daří líp, jindy s potížemi, ale můj dík p všem, kdo toto úsilí pokládají za nutné a kdo se snaží naplňovat závazek, daný nám tradicí Minulé dny a týdny ukázaly, s jakou důstojností univerzita opět provedla akt výběru příští až zarážející, do jaké míry se tento proces široké komunikace pro univerzitu klíčově závaž na úrovni fakult a ve finále na půdě univerzitního senátu lišil od mnohdy až depresivně pů kampaní, provázejících (s rektorskou volbou takřka současně probíhající) parlamentní volby Univerzity Karlovy přitom není pouze drobná, interní záležitost jedné vysoké školy. Rektor je tradičně, ale i s ohledem na výkony univerzity, nejen odborně respektovaným reprezentan oboru, ale i jedním z nejvýznamnějších představitelů vědecké a vzdělávací politiky této ze celého evropského vědeckého a vzdělávacího prostoru.  Věřím, že i nadále bude – zejména v kolegia rektorů českých vysokých škol – koordinátorem samosprávné akademické obce našeho s podstatným spolu- i protihráčem vládních představitelů a tu spolutvůrcem, tu konstruktivní státních a evropských vědních a vzdělávacích koncepcí. Dámy a pánové, jak víte, již osmý rok mám tu nesmírnou čest sloužit ve funkci rektora naší Mám tak i v jistém směru unikátní možnost se tak trochu z celkového pohledu dívat na její Jsem rád, že při tomto ohlédnutí na poslední roky mohu říci: Karlova univerzita bez ohledu dlouhodobých obecnějších problematických okolností – mezi nimiž samozřejmě své čestné míst podfinancování – průběžně zlepšuje své výkony a vyhraňuje svůj profil klíčové české a stře výzkumné univerzity. Spolu se souhrnem ústavů Akademie věd ČR nadto rok co rok potvrzuje p nejvýznamnějšího vědeckého centra naší země.  Na naší univerzitě každoročně vzniká praktic vědecké produkce České republiky. Její kvalita, odhadnutelná z bibliometrických parametrů, citovanost nebo H-index, se v posledních letech zřetelně zlepšuje. Jsme při tom tradičně – jako naprostá většina významných evropských a světových univerzit – zaměřeni na základní v trvalým úkolem je udržovat a kvalitativně kultivovat bázi širokého spektra oborů. Praktick lze vyvíjet teprve s oporou v tomto základě.   Soustředění na vědecký výkon neznamená, že bychom snad měli opouštět pole přípravy mladé profesních elit, které z našich poslucháren odcházejí přímo do náročné praxe. Tito absolve úspěšní – mj. i proto, že si univerzita nadále může z masy uchazečů o studium vybírat jen necelou třetinu, a také proto, že ve výuce naprosté většiny oborů spíše přitvrzujeme, než úroveň studijní náročnosti. Daří se nám přitom klást stále větší důraz na vědeckou příprav studijních programech. Ty dnes představují takřka dvě pětiny studijních programů realizova Univerzita s více než padesáti tisíci studenty se samozřejmě nemůže omezit jen na doktoran osmitisícový sbor je však jakousi výkladní skříní našeho snažení. Je přitom samozřejmé, že právě doktorští studenti se nejvíce ze všech aktivně a také s jed úspěchem zapojují do vědecké činnosti na naší univerzitě.  Právě na doktorandské úrovni se potvrzovat význam humboldtovského principu sepětí výuky s podílem na výzkumu.   Druhou podmínkou úspěchu přípravy kvalitního odborného a vědeckého dorostu je jeho zkušeno kontextu. Jsem rád, že stále roste počet našich studentů, kteří se v rámci Erasmu nebo mez dohod a jiných stipendií vydávají do zahraničí. Těší mne, že v protisměru k nám přichází n obdobné – a rostoucí – množství studentů zahraničních. Jsem ale zejména rád, že počet mlad ze zahraničí, kteří na naší univerzitě absolvují celé své studium, je už skoro 7 % našeho (pokud nepočítáme Slováky – ti tvoří dalších 7 %). Tento údaj – kromě řady dalších – jasně dobrém ukotvení naší univerzity v evropském i světovém akademickém společenství. Skutečnos řada našich učitelů má za sebou zahraniční výukovou nebo badatelskou zkušenost nebo že prá partnerských univerzitách celého světa, je neocenitelná a představuje mj. jistou kompensac relativně nižší platy i garantované vědecké rozpočty zatím příliš nelákají zahraniční kole k dlouhodobému působení na naší alma mater. I když i toto by se mohlo začít měnit vzhledem těžké – těžší než u nás – situaci mladých vědců v mnohých státech jižní Evropy. Snad jen v by mohlo být do jisté míry pochopitelné, když je relativně málo mezinárodní složení našich politiků i části médií vytýkáno nám, a nikoliv státu, který na svých vysokých školách a na dlouhodobě iracionálně šetří.   Naše historie ovšem učí, že Univerzita Karlova dokázala překonat nejrůznější nesnadné – a katastrofální – situace.  Nic nás nezlomilo, jen posílilo a vybavilo zkušenostmi a sebevěd zmáhání problémů. Dokud zůstane obec členů naší univerzity v klíčových věcech jednotná, vn a obecně kultivovaná, dokud dokážeme udržet vysokou úroveň akademické diskuze i realisovan zájmu, dokud se bude dařit motivovat studenty a doktorandy k dobrodružství vědeckého pozná můžeme říci, že s úspěchem naplňujeme odkaz a poslání obou velkých jubileí, která si dnes mých předchůdců se to univerzitě dařilo. Doufám, že jednou bude možné z retrospektivního p hodnotit i současnost. A před námi je úkol, aby i o letech nadcházejících mohla jednou his totéž. Quod bonum, faustum, felix, fortunatumque sit.