Projev zástupců studentů u příležitosti Mezinárodního dne studentstva ****************************************************************************************** * Projev zástupců studentů u příležitosti Mezinárodního dne studentstva ****************************************************************************************** Vážení přátelé, milí hosté, drahé kolegyně, drazí kolegové. Je nám velkou ctí, že zde ve s aule historického Karolina můžeme přednést náš projev. Dnes si připomínáme ty, kteří nebyli lhostejní a apatičtí, ale naopak našli odvahu k oběti studenty, již se podíleli na zásadních změnách v naší společnosti. V žádném případě se nepovažujeme za kolektivní mluvčí. Ale naše zkušenosti s fungováním ak samospráv a studentských organizací nám snad dodávají dostatečnou kredibilitu k tomu, abyc předstoupili. Rádi bychom se při této slavnostní příležitosti s Vámi podělili o naše zamyšlení nad nezci současně komplikovanou rolí vysokoškolských studentů. Je nás dnes již téměř 400 000, což představuje nejvyšší počet vysokoškoláků v historii Čes respektive Československa. Jsme lidé toužící po vzdělání, kteří chtějí proniknout pod povr důležitý a velmi specifický segment společnosti. Jaká by měla být naše role v ní? A čím by přispívat k fungování vysokých škol? Začít je třeba možné otázkou: „Co nás jako vysokoškolské studenty podrobněji zosobňuje?” Životní situace vysokoškoláků má několik aspektů – jsme dospívající, až téměř dospělí lidé nás ještě nemá děti a náš čas od pondělí do pátku nenaplňuje, respektive by neměla vyplňov práce v zaměstnání, ale vzdělávání se. Máme více času a energie, což by nám mělo umožňovat společenskou vrstvou. Naše životní názory ještě nejsou pevně ukotveny léty praxe, naše chování ještě není tak za stereotypy, ale jsme náchylnější na ovlivnění našich úsudků okolím. Často máme velké ideály, umíme se snadno nadchnout a naše povaha je mnohem impulzivnější. dětí a závazků v práci snáze dovolit. Jsme nadějí a potenciálem, že společnost bude pokrač rozvíjet a že naše generace se naučí analyzovat, léčit, vyjednávat, rozhodovat, učit či bá dosud. A toto vše s sebou nese též obrovskou zodpovědnost. Zodpovědnost, která není na první pohled zřetelná. My se této zodpovědnosti nebojíme a sna jako výzvu. Být vysokoškolákem je ve vztahu k tomu, co jsme zmínili již dříve, vlastně pom role, i když si to mnozí neuvědomují či nechtějí uvědomovat. Naše generace spoluvytváří na je jen na nás, jaká bude. Vysoká škola se nám snaží tuto cestu usnadnit. Tím že na akademické půdě existuje partners a studenta, za který jsme velmi vděčni a který je základním stavebním prvkem akademické ob předávány neocenitelné zkušenosti dřívějších generací. Jsme oba velmi vděčni, že je nám um našeho působení na Univerzitě Karlově spolupracovat s předními kapacitami na poli světové autoritami a lidmi, jejichž názorů si velmi vážíme. Již od počátku studií na naší univerzitě je k nám přistupováno velmi vlídně a přátelsky, j dialog, v němž nejsme pouze hosty, ale naopak jeho plnohodnotnou součástí. Věříme, že neje studenty, ale též pro naše pedagogy je vzájemná diskuze obohacující a není jen pouhou prac Primární role studentů na akademické půdě tedy není pouze učení se samo o sobě, ale učit s prostředí od někoho. Meritum věci nespočívá v získávání nových znalostí a vědomostí, ale v – student, od kterého se vše odvíjí. Většinu vědomostí se totiž můžeme naučit sami doma př skript. I pedagog by naopak mohl své vědomosti sumarizovat do vzorného odborného učebního to nebude mít komu předat, byla by jeho práce bezúčelná. Studenti a pedagogové žijí na aka symbióze, pro kterou jsou charakteristické časté diskuze a odlišné pohledy na věc. Dalším ze specifik vysokoškolského vzdělávání je možnost nás studentů se aktivně a bezpros na řízení a správě našich univerzit. Přitom se snažíme velmi citlivě vnímat jejich základn autonomii, nezávislost, apolitičnost a akademické svobody. A tyto hodnoty chceme chránit. Můžeme se zcela plnohodnotně zapojit do činnosti samosprávných orgánů, které hrají klíčovo celé akademické obce. Kde jinde než v Akademickém senátu či v jeho komisích se můžeme dostat ke schvalování mili rozpočtu? Vnitřních předpisů, jimiž se řídí chod staroslavné Univerzity Karlovy? Ke tvorbě koncepcí, metodik a strategií? Či k nedávno proběhlé volbě Jeho Magnificence rektora? Tyto možnosti stojí před námi. Aby se ale z možnosti stala skutečnost, musí být naplněna r se potýkáme s touto výzvou? Na základě naší osobní zkušenosti se domníváme, že ne zcela do Jen hrstka členů akademické obce má ponětí, kdo spolurozhoduje o správě jejich fakulty či A i z této hrstky má bohužel jen málo jedinců zájem přidat ruku k dílu. Toto je podle nás vskutku promarněná příležitost. Co stojí za tímto nezájmem? Jako první se nabízí otázka časových možností. Mnoho z nás vyplňuje čas strávený na vysoké vědeckým bádáním a poté raději relaxuje. Často se tedy nezapojujeme jako plnohodnotní akad svými názory a postoji do života obce. Demokracie ale vyžaduje mnoho času a tuto práci za nevykoná. Navíc není nutné pohlížet na práci v samosprávných orgánech jako na něco příliš za všech okolností nudného. Jak jeden náš společný přítel nedávno pronesl: „Někdo rád ve s hraje počítačové hry, mě zase baví podílet se na řešení chodu univerzity.” Či snad mají studenti pocit, že nejsou dostatečně kompetentní a najde se místo nich někdo toto bylo míněno vážně, a ne jen jako alibismus, není to pravdou. Názor každého z nás je t důležitý a přínosný. A pohled studenta, laika, může být pro otevřenou diskuzi oživením a v úhlu pohledu. Kde jinde než právě na akademické půdě je pestrost idejí tak potřebná? Působení v samosprávných orgánech nevede, a vlastně by v žádném případě nemělo vést k přím prospěchu nebo finančnímu zisku. Na univerzitní půdě často pronášené heslo „Quod bonum, fe fortunatumque sit” ale není pouhým rituálem či verbálním ornamentem. Mělo by nás totiž vés neupřednostňovali činnosti, které nás prvoplánově vedou k osobním benefitům, ale abychom b pracovat ve prospěch své alma mater a celé naší společnosti. Existuje bohužel mnoho těch, kteří se rozhodnou kandidovat do zmíněných orgánů, ale jejich není vedena vidinou pilné práce. Tito lidé jsou hnáni uspokojením svého ega, mocenskými am naplněním položky ve svém životopise. Tyto motivace ale nikdy nemohou dlouhodobě prospívat akademickému prostředí. Na druhou stranu bychom velmi rádi vyjádřili potěšení nad výrazným nárůstem studentů, kteř zapojují do činností studentských organizací, jejichž počet a význam poslední dobou roste. lze pozorovat napříč celou univerzitou, a to i na fakultách, kde studentské organizace nem tradici. Tyto spolky a kluby oživují a zpestřují akademickou půdu, neboť vysoká škola by n navštěvování přednášek a skládání zkoušek. Studenti mají možnost nad rámec svého studia v získat cenné zkušenosti s týmovou prací, projektovým řízením, psaním grantových žádostí či oficiálními institucemi. Neméně cenní jsou i nově získaní přátelé a nově navázané kontakty řadě je velmi obohacující i to, že se studenti napříč fakultami mohou setkávat a nezůstáva ulitě své vlastní fakulty či vlastního oboru. Právě dnešní den, jenž je částečně věnovaný i vzpomínce na aktivní studenty, je smutné kon existuje široká skupina studentů, kteří se rozhodli z jakéhokoli důvodu zůstat mimo aktivn obec. Tato šedá apatická masa, která se vůbec nezajímá o fungování své alma mater a šířeji společnosti, tvoří bohužel většinu studentů. Pojem akademické obce a vysokoškolského života se vším, co k němu patří, pro ně bohužel vů neznamená. Vesele si studují, tváří se, že žijí za sklem, a pokud za nimi přijde někdo s p se, tak pokrčí rameny či sklopí oči. Proč těchto nezúčastněných pozorovatelů přibývá? Myslíme si, že v dnešní společnosti se po charakteristická vrstva vysokoškoláků. Ta totiž splývá s vrstvou dospělých, kteří by ale j řešit zcela odlišné problémy. Dnešní společnost nás nutí rychle dospět a globální trh nám příležitostí být studenty se vším všudy, pokud se jednou, v budoucnu, budeme chtít prosadi Tato životní situace je pro nás velmi složitá, často jsme se ještě nerozhodli, kam náš živ společnost nám důrazně naznačuje, že jsme měli být rozhodnuti již včera. V neposlední řadě důležitou roli hrají vysokoškoláci jakožto specifická vrstva společnosti snahu ovlivňovat život kolem sebe a odrážet dění ve veřejném prostoru. Vysokoškolští stude společnosti fungují jako lakmusový papírek, který indikuje potřebu změny. Doufáme, že se nám v tomto zamyšlení podařilo obhájit naše názory, že role studentů, na vy celé společnosti, je širší než ta, jež je stroze uvedena v zákoně o vysokých školách. Nero kontextu tedy opakované snaze, nás v novele zákona opomíjet. Doufáme, že v budoucnu se neb s podobnými situacemi potýkat. Říkáme jasně, se vší pokorou, že přijímáme odpovědnost plyn role v rámci akademické obce, ale i celé společnosti. Pokusíme se jí chopit, jak nejlépe a dokážeme. Zároveň doufáme, že aktivních studentů z našich řad, kteří budou ochotni partici veřejného života, bude přibývat. Protože: „Kdy, když ne teď, kdo, když ne my?” Děkujeme!