Potřebuje praxe titul PhDr. či JUDr.? Je stále „prestižní“ a pro profesi „podstat ****************************************************************************************** * Potřebuje praxe titul PhDr. či JUDr.? Je stále „prestižní“ a pro profesi „podstatný“? ****************************************************************************************** O aspiranturách, rigorózech a věcné debatě – odpověď Mgr. Jakuba Jareše prof. Jiřímu Peško Prof. Jiří Pešek se pustil do polemiky [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14900.html"] s zveřejněným v časopise Forum (3/13/27, s. 18–20) [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-14854 forum_2013_iii.pdf"] . Těší mě to a za jeho vzpomínky, postřehy a teze jsem rád, byť s mno nesouhlasím. Aby byla moje reakce přehledná, budu na jeho výtky odpovídat v bodech. ****************************************************************************************** * Aspirantury ****************************************************************************************** Prof. Pešek z mého článku vyvodil, že se „identifikuji se sovětským, po roce 1950 zavedený aspirantur“, a že k němu dokonce chovám „sympatie“. Po pravdě netuším, jak k tomu došel. P tom, že aspirantské studium je podobné dnešnímu doktorandskému – a samozřejmě jsem tím mys stránku, které se ostatně věnuji v celém článku (tedy že jde v obou případech o postgraduá jsou do něj uchazeči přijímáni, že skládají dílčí zkoušky atd. – což pro doktoráty před ro rigoróza po roce 1966 neplatí). Napsal jsem to v popularizačním článku, který se aspiranturám věnoval v jednom odstavci a přijetí do obhajoby ve dvou větách. Prof. Pešek se na zhruba pětinásobném prostoru rozepsa aspektech aspirantur, o kterých samozřejmě nikdo soudný nepochybuje. A já sám o to méně, ž na knize [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-13822.html"] , která dohled KSČ nad aspirantu i na konkrétních příkladech popisuje. Nechápu proto, jak mohl prof. Pešek na základě mých závěru, který ze mě dělá obdivovatele aspirantur. K tomu je třeba zřejmě hodně zaujaté, ne manipulativní čtení. Moji větu, že titul CSc. „je dnes v podstatě ekvivalentem titulu Ph.D.“ považuje prof. Peš Nevím, co si myslel, že já si myslím, ale není tím řečeno nic víc a nic míň, než že držite dnes mohou například habilitovat a že je na ně obecně nahlíženo jako na absolventy postgra K tématu aspirantury pak prof. Pešek připojuje cenné vzpomínky na průběh svého vlastního s postřehy z oboru historie. Kdybych na jeho podstatně rozsáhlejší text uplatňoval stejné ná na mé dvě věty, asi bych mu vytkl, že skáče v příkladech mezi 60. a 80. lety, v nichž byla sám píše – rozdílná. Případně že se věnuje výhradně jen historickým oborům, což je podobně jako moje rozhodnutí pro formální stránku doktorátů. Bezesporu se ale shodneme na tom, co „Vše nasvědčuje tomu, že situace byla nesmírně diverzifikovaná: téma, metoda, kvalita i po disertace záležel do velké míry na oboru, pracovišti, jeho osobnostech, na konkrétním „mik byla zpracovávána a obhájena.“ ****************************************************************************************** * Rigoróza v letech 1966 –(1980)–1989 ****************************************************************************************** V druhé části své polemiky se zastavuje u tzv. rigorózního řízení, které se ve vysokoškols objevilo se zákonem z roku 1966. Prof. Pešek píše, že jde o „obnovená“ rigoróza. V tom se protože rigoróza v podobě, jak je definoval zmíněný zákon, opravdu nejsou totéž co přísné rokem 1950. Tzv. rigorózní doktoráty po roce 1966 na rozdíl od dřívějšího období nebyly př habilitaci – tím byl až titul CSc. Zavedení rigorózního řízení v dané podobě bylo dílem stranických orgánů, především Ideolog KSČ. Naopak ministerstvo školství prosazovalo, aby absolventům byl udělován titul „magistr příslušného oboru po vykonání státní závěrečné zkoušky. Využití starých titulů (PhDr., JUD podobě bylo i obsáhle veřejně diskutováno a vzbudilo nejednu odmítavou reakci. (Více k pří z roku 1966 a soupeření konceptů ministerstva školství a aparátu ÚV KSČ viz text Pavla Urb „Vysokoškolský vzdělávací systém v letech 1945–1969 [ URL "http://cupress.cuni.cz/ink2_ext include=podrobnosti&id=220539"] “, s. 266–274). Trvám proto na tom, že již v roce 1966 se jednalo o prvek nesystémový a že na této nesysté nic ani fakt, že v daných podmínkách ji bylo možné využít pro leccos smysluplného, jak o t Pešek. S jádrem jeho kritiky k tomuto tématu ale souhlasím a beru ji vážně. V období 1966–1980 op mnohých oborech nároky na rigorózní práci přísnější než na práci diplomovou a totéž platí zkoušky. Taktéž by bylo třeba udělat podrobný a diferencovaný průzkum, jaká část absolvent rigorózní titul. Pro 60. a 70. léta je moje teze, že „prakticky každý“ opravdu příliš obec jakkoli pro 80. léta platí. Nechápu ale opět, proč mi prof. Pešek podsouvá věci, které si ani nemyslím, ani je netvrdí rigorózní zkoušky u prof. Hlaváčka či jiných důsledných pedagogů jsem žádné znevažující so Napsal jsem jen, že rigorózní zkoušky byly „mnohdy“ snadnější než státnice. Že slovo „mnoh „vždy“, snad není třeba vysvětlovat. Stejně tak jsem neznevažoval práci stovek mladých sol jak prof. Pešek tvrdí. ****************************************************************************************** * Rigoróza po roce 1998 ****************************************************************************************** V čem se s prof. Peškem opravdu neshodnu, je jeho pohled na rigoróza po roce 1998. V roce dle mého názoru správně zrušena, ale bohužel po osmi letech je do oběhu vrátili poslanci a tak systém, o němž již při projednávání zákona ve sněmovně [ URL "http://www.psp.cz/eknih/ stenprot/023schuz/s023143.htm"] tehdejší ministr školství prof. Jan Sokol poznamenal, že „ takového myšlenkového postupu, o kterém spolu hovořili pejsek s kočičkou, když si dělali d titul je krásný, a máme jich tam tedy úctyhodnou sbírku“. Nejpřehledněji psal v poslední době o tématu rigorózních doktorátů sociolog Marek Skovajsa na jehož text Velkovýroba malodoktorů v Česku [ URL "http://www.lidovky.cz/tiskni.aspx? r=ln_noviny&c=A091024_000104_ln_noviny_sko"] odkazuji. Jsou v něm shrnuty všechny hlavní a zde není třeba opakovat. Pro jistotu dodávám, že názorem na rigoróza myslím opravdu jen to systémového hlediska o neorganický prvek. Prof. Pešek uvádí na obhajobu rigoróz tři body: 1) pomáhají odlišovat špatné a dobré magisterské práce, 2) umožňují zisk prestižního titulu vynikajícím absolventům, kteří kvůli odchodu do praxe postgraduální studium čas, 3) je jistou náhradou pro ženy, které kvůli mateřství nestihnou disertaci sepsat. Není mi zřejmé, proč nestačí pro odlišení kvalitních diplomových prací jejich vydání tiske odborné veřejnosti. Pomůže nějak, když jejich autoři dostanou za svůj výkon stejný titul, Petr Hulínský, o jehož „náročném“ rigorózu se psalo [ URL "http://aktualne.centrum.cz/doma clanek.phtml?id=701222"] , případně Marek Benda se sedmapadesátistránkovým rigorózem z plz Pokud někdo odejde do praxe (například na velvyslanectví, jak píše prof. Pešek), potřebuje PhDr. či JUDr.? V čem je dnes tento titul „prestižní“ a pro jeho profesi „podstatný“ (nota kde bude takový titul spíš matoucí)? A do třetice k tezi, která vychází z pojetí „tradiční jsou ženy odsouzeny k tomu, aby kvůli starosti o děti musely přenechat doktorát, vyděláván mužům? Znám ve svém bezprostředním okolí dost párů, kde naopak ženy dosahují doktorátů (i párů, v nichž muži chodí na rodičovskou dovolenou. Mrzí mě, že prof. Pešek zvolil v polemice tak vyhroceně osobní tón a že můj text v řadě mí dezinterpretoval, ba překroutil. Věcná debata o tom, jakou měly po roce 1950 různé tituly lišila náročnost i politická kontrola obor od oboru, fakulta od fakulty, by totiž mohla bý Za obory historie a archivnictví již prof. Pešek první osobní vzpomínky k tématu načrtl. N doufat, že za jiné obory, třeba i přírodovědné, jej doplní někdo další.