Má vysokou, dělá sekretářku ****************************************************************************************** * Má vysokou, dělá sekretářku ****************************************************************************************** 17.12.2013, Rubrika: Akademie, Strana: 18, Autor: RADKA KVAČKOVÁ Jan Koucký vysvětluje, proč vysokoškoláci pracují na místech, kde dřív stačili středoškolá Co platilo před třemi lety, dneska už neplatí a pravděpodobně zase za tři roky nebude plat teď, říká Jan Koucký ze Střediska vzdělávací politiky UK, který se svým týmem sleduje, jak absolventi vysokých škol. Poprvé se tento, původně mezinárodní, teď už i národní projekt j uskutečnil v roce 2006, podruhé v roce 2010. Letos se nezaměřil jen na ty, kdo jsou po ško let jako minule, ale na všechny, kdo skončili studia v posledních pěti letech, tedy absolv Do projektu se celkem zapojilo více než 36 tisíc absolventů a jejich zaměstnavatelů. * LN Takže co se mění? Nejviditelnější je to, jak se zvyšuje počet absolventů vysokých škol na trhu práce. Zatímc bylo zaměstnáno necelých 150 tisíc absolventů, kteří ukončili vysokoškolské studium v před letech (ještě v roce 1998 jich bylo ovšem jen 75 tisíc, tedy polovina), v roce 2013 jejich 240 tisíc. V roce 2008 představovali necelých 30 procent ze všech mladých lidí, kteří přiš pěti letech ze školství na pracovní trh, zatímco v roce 2013 již více než 40 procent. Abso škol přibývá daleko rychleji než pracovních míst, která vyžadují vysokoškolské vzdělání v mělo před deseti lety. Vysokoškoláci proto pracují čím dál častěji na místech, kde ve skut vysokoškolská kvalifikace zapotřebí. * LN Tedy tam, kde dřív pracovali středoškoláci? Ano, tam, kde dřív stačili středoškoláci. Někdy je posun skutečně zdůvodnitelný změnami v častěji však dochází ke změnám, přestože práce náročnější není. Zřetelný příklad představu sestry. Stále větší část vysokoškoláků ale pracuje na místech, o nichž ani nikdo netvrdí, potřeba vysokoškolsky vzdělaní lidé. Zajímavé na tom je, že to mnohým nevadí. * LN Čím to je? Vysokoškoláci, kteří dnes vycházejí ze škol, jsou trochu jiní, než byli dříve. * LN V čem? Zaprvé jsou z jiného sociálního prostředí. Velmi často jde například o prvního vysokoškolá je třeba vzít na vědomí, že s expanzí vysokého školství přirozeně klesají jejich průměrné * LN To znamená, že tolik neumějí? Nižší kompetence v řeči mezinárodních odborníků na vzdělávání znamenají nižší intelektuáln Patrné je to na příkladu ekonomických oborů. Mnoho studentů absolvuje vysokou školu a jde nebo úředníky, což by ještě před deseti lety vysokoškoláka urazilo. Ale oni jsou celkem sp vysokou školu, což jejich okolí oceňuje, co dělají za práci, nikdo moc neřeší, a jim to st nemají intelektuální vyšší ambice a netouží se stát špičkovými odborníky. * LN S tímsouvisí platy. Letošní výsledky projektu ukazují, že platy absolventů vysokých o prakticky nerostou. Je to tak. U absolventů ekonomických a právnických oborů dokonce poklesly. Důvodem je i to oborech vedle tradičního studia vzniklo na soukromých i veřejných školách množství méně ná zakončených bakalářem. Například v oblasti práv jde o programy zaměřené na veřejnoprávní č Absolventi pak nepůsobí v soudnictví nebo v advokacii, ale dělají jinou, většinou méně nár * LN Výstupy REFLEXU potvrzují, že se zvyšuje počet bakalářů na pracovním trhu. Začínají s smiřovat s tím, že i bakalář je ve skutečnosti vysokoškolák? Tak zvané požadované vzdělání je do značné míry sociální konstrukt. Když si společnost sta když si zvykne –, že na spoustu povolání je nejvhodnější bakalářské vzdělání, jako je tomu nebo v Anglii, tak jsou tam všichni s bakaláři spokojeni. V Belgii zase většina vysokoškol krátké odborné studium – něco jako naše vyšší odborné školy– a absolventi i jejich zaměstn potvrzují, že pro práci, kterou dělají, je to tak v pořádku. Když na úplně stejném místě u magistři a všichni jsme na to zvyklí, tak se tvrdí, že je tam třeba magisterské vzdělání. * LN LN Je náš vysokoškolský systém dostatečně adaptabilní? Mám čím dál silnější pocit, že je vlastně adaptabilnější, než jsme si mysleli. Když se tře sousední Německo, tam se všechno sune strašně pomaličku, protože stát vysoké školy drží do reguluje kde co. * LN Co třeba? Třeba vznik a zánik fakult nebo kateder či přijímání a propouštění akademických pracovníků je to podstatně komplikovanější. O tom, kolik profesorů bude mít ta která fakulta a ten kt nerozhoduje škola či fakulta, ale stát. U nás mají školy značnou autonomii. * LN Je to dobře? Je. Jistěže to může vést i k excesům, ale na druhé straně je systém jako celek vlastně doc a může reagovat na to, jak se mění společnost. Před pár dny jsem například mluvil s rektor Tomáše Bati ve Zlíně profesorem Sáhou, který mi popisoval zajímavou zkušenost. Od zaměstna potravinářském průmyslu se ozývalo, že potřebují vysokoškolské odborníky – potravináře. Šk počty přijímaných do odpovídajících oborů a připravila absolventy, jenomže se ukázalo, že tak veliká není. Na druhé straně na škole s obavami čekali, jak se uplatní absolventi nově speciální pedagogika, protože míst přímo pro ně v kraji moc není. Jenomže speciální pedago nečekaně dobře. Umějí totiž jednat s lidmi, a tak po nich sahají instituce veřejné správy, soukromé organizace. Je důležité, aby se impulzy ze společnosti a z trhu práce potkávaly s škol na úrovni kateder, protože ve své různorodosti a proměnlivosti jsou užitečně zpracova zdola. Přestože u nás neproběhla strukturální reforma jako v jiných zemích, systém operuje Až snad na to, že nám chybějí špičky. * LN Když říkáte strukturální reforma, máte na mysli rozdělení vysokých škol na výzkumné, podobně? Například. Nic z toho se nestalo. Pořád máme systém, v němž žádná škola není níž a žádná v realitě je naše vysoké školství různorodý organismus, který reaguje, na co je potřeba. Tře univerzita je jednou z regionálních univerzit a taky si nehraje na nic jiného. Univerzita absolventy především pro zaměstnavatele v regionu a snaží se reagovat na změny, k nimž na pracovním trhu dochází. Chápe, že je to pro ni důležité, ví, jak to dělat, a stát jí v tak nebrání. V několika oborech, jako jsou třeba polymerní vědy, media, či finance ovšem překr úroveň a opírá o ně svůj odborný profil. Zdá se, že i tomůže být jeden z důvodů, proč je u absolventů ve srovnání s jinými zeměmi pořád ještě celkem dobré. * LN Takže reforma terciárního školství není ve skutečnosti potřeba? Otázkou je, co se považuje za reformu. Já jsem dlouhodobě přesvědčen, že nejdůležitější je některá pravidla a mechanismy fungování škol a reforma se pak uskutečňuje do určité míry s * LN Myslíte třeba financování vysokých škol? Přesněji financování veřejných vysokých škol soukromé stát nefinancuje? Financování je nepochybně jedním ze základních nástrojů státu. Uvedu příklad. Když po roce nové vedení vysokých škol, stanovisko nově zřízené České konference rektorů bylo takové, ž měly zůstat elitními institucemi pro malou část populace. V roce 1991 dokonce klesl počet studentů. A to přesto, že mladí chtěli studovat a svět nás kritizoval, že máme v populaci vysokoškoláků. Proto bylo od začátku roku 1992 zavedeno financování podle počtu studentů. letěl počet zapsaných na vysokých školách najednou nahoru. Jiná věc samozřejmě je, že šlo opatření a tento systém měl být někdy kolem roku 2000 změněn. Místo toho se začal měnit až 2010. Chci jen ukázat, že školy reagují na to, co je pro ně důležité. Když budeme školám d počtu studentů, budou jich nabírat co nejvíc. A když jim budeme dávat peníze za citace člá publikacích, budou dodávat maso do tak zvaného vědeckého kafemlejnku. * LN Dnes už víme, že kvalita vzdělávání se nedá měřit počtem citací. Lze ji ale vůbec měř Všude na světě si lámou hlavu, jak odměňovat za vzdělávací činnost. Víte, co dělají napřík roku 2011 zavádějí úplně nový systém hodnocení kvality a na to navázané financování vysoký důležitou součástí je, že v určitém oboru vyberou na každé škole náhodně pět až deset dipl zanonymizují je, takže se nedá poznat, kdo je napsal, ani z které byly školy a pošlou je o oborů k posouzení. Vybraní odborníci pak řeknou, tyhle práce jsou mizerné, tyhle slušné a Nakonec tedy podle toho rozdělí školy do tří skupin. Ty nejlepší dostanou finanční bonus n skupina zůstává na svém, ale ta třetí dostane mínus a ultimátum, že musí do roka udělat ně jinak je jí pro daný program zrušena akreditace. Když jsem to slyšel poprvé, říkal jsem si není jenom taková hra. Nakonec se všichni stejně poplácají po ramenou. Ale výsledky tohoto letech ukázaly, že odborníci opravdu asi čtvrtinu škol zařazují do té nejslabší skupiny. * LN Co dělat, aby vysoké školství reagovalo na ekonomiku? My jsme některé mechanismy už zavedli. Mezi ukazateli, které mají vliv na příspěvek školám je také míra nezaměstnanosti absolventů. Jinak si ale myslím, že bojovat tři roky o to, je zákoně, že zástupci zaměstnavatelů musí sedět ve správních radách škol a jestli budou mít pravomoci, k cíli nevede. Přinejmenším velmi pomalu. Smysl má nastavit pravidla či vytvoři tak, aby vysoké školy samotné stály o to mít ve správních radách, ale také mezi učiteli ví Například tím, že by zaměstnavatelé mohli nebo dokonce museli odvádět část svých daní – tř procenta – ne státu, ale směrovat je prostřednictvím daňových úlev a asignací přímo vysoký *** Zatímco před pěti lety bylo zaměstnáno necelých 150 tisíc absolventů, kteří ukončili v pos letech VŠ, letos je jich už 240 tisíc Mnozí absolvují vysokou školu a jdou dělat asistenty nebo úředníky, což by ještě před dese vysokoškoláka urazilo Jan Koucký(* 1953) Vystudoval obor matematická statistika na Národohospodářské fakultě VŠE doktorát na Pedagogické fakultě UK. Působil na ČVUT a v Ekonomickém ústavu Československé Dlouhodobě se věnuje vzdělávací politice. Opakovaně působil jako náměstek ministra školstv a i poslancem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Zastupoval ČR ve výborech Organizace spolupráci a rozvoj. Nyní je ředitelem Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty U tři dospělé děti.