Věda je prostředkem, nikoli cílem, říká Marek Vácha ****************************************************************************************** * Věda je prostředkem, nikoli cílem, říká Marek Vácha ****************************************************************************************** „To, co si renesance představovala jako dialog, zdegenerovalo v cosi, co je, žel, často je přehlídkou nevědomosti, nepřátelství a zlomyslnosti. V diskusi každý usiluje vyhrát, a ne druhému.“ (McGrath 2003, str. 26) ****************************************************************************************** * Inteligentní plastelína ****************************************************************************************** Důvod napsání tohoto textu je příběh, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí, věda, která dějiny příběhu, a víra, která se snaží dát příběhu smysl. Pokud je vše, co si o svých ději správně, pak dějiny našeho vesmíru začaly před 13,8 miliardami let, před 4,65 miliardami l naše planeta Země jako žhavá koule složená z prachu a plynů. Pak se na Zemi cosi stalo, hm nakreslila na stěny jeskyně, učinila svůj první taneční krok, otevřela oči a uvědomila si Kdybychom sledovali dějiny našeho příběhu jako ve zrychleném filmu, z oné žhavé koule prac čtyři miliardy let vyletí raketa Apollo směrem k Měsíci, tažena nejen motory, nýbrž předev jak to vypadá jinde. Otevřeli jsme oči a rozhlížíme se na Zemi kolem sebe, jako člověk, kt ocitl v zámku s drahými obrazy a šperky a teď jen přemýšlí, jak se sem dostal a komu ta ná vlastně patří. Jsme hmota, která otevřela oči a uvědomila si, že je, hmota, která po eónec své první artikulované slovo, mluvící země, která umí nezištně milovat a která, po určité a splyne s půdou, ze které vzešla. Jsme hmota, která má chemické složení zcela stejné jako vápník v našich kostech je stejný jako vápník vápencových skal, železo v naší krvi a v žel dává oběma stejnou barvu, voda našeho těla je stejná jako voda v potocích a řekách. Až jed atomy našich těl dokonale splynou s okolní zemí, jíž jsou součástí, bez jizvy a bez sebeme jsme zde byli. Jak jsme vznikli a proč jsme zde, jaký je smysl vesmíru a jaký je smysl naš něm? Nejde o to, abychom k otázce přistoupili z pozice víry nebo z pozice ateismu, myslím, že b největší otázce ze všech měli přistoupit z pozice člověka, který se jen diví, který je zas nepravděpodobností našeho příběhu, který se ocitl v onom zámku s obrazy na stěnách a jen p děje, odkud přišel, kdo je a jakého příběhu je součástí, kdo nebo co jej sem postavilo a c tajuplnou hmotu, která je vědomým mnou a která je zároveň nevědomým vesmírem. Věřící obvykle poukazují na Boha Stvořitele a tím je pro ně příběh i jeho smysl vyřešen a nepřemýšlejí, ateisté stejně tak poukazují na přírodní výběr a tím je pro ně příběh rovněž ještě dodají, že příběh žádný smysl nemá, jsme, protože jsme, a jsme zde, protože jsme zde takzvaně osvěžujícím cynismem si to musíme přiznat a připustit a dál nemá smysl přemýšlet. Myslím, že v obou případech je to poukazování mělké, nedostačující, nedomyšlené až do konc příspěvku nepůjde o to, prokázat pravdu víry na úkor vědy, a nepůjde o to, prokázat pravdu víry, jde o to, abychom se vším, co už o vesmíru víme, zkusili znovu promyslet tajuplnou n našeho příběhu, sílu hmoty, která tančí, hmoty, kterou jsme my, hmoty, která má svou svobo důstojnost, může se sama rozhodovat a může volit dobro, může nezištně milovat, může odpouš přemáhat sama sebe, a dokonce obětovat život za druhého. Hmota našeho příběhu je inteligentní plastelína, je v ní nějak ukryta možnost života a na tato hmota vykvetla do přibližně miliardy druhů organismů, z nichž, pravda, většina je již Je to hmota, která se díky slunečnímu záření vzdouvá, bují a kvete, jak v ohňostroji dává nových druhů, je v ní úsilí žít a přežít, a jak čas postupuje, dává vznik stále dokonalejš organismům. V hmotě jsou nejen základní čtyři fyzikální síly, z nichž nejznámější je gravi život a schopnost zdokonalování se.  Množství krásy v tomto vesmíru narůstá každou vteřino Ve Starém zákoně v příběhu hořícího keře pokládá Mojžíš Bohu dvě důležité otázky. Tou druh Bože? Tou první, neméně důležitou, je – kdo jsem já? ****************************************************************************************** * Věda ****************************************************************************************** Věda pozoruje a experimentuje s měřitelným světem okolo. Observace, pozorování, je přitom teprve od 17. století a díky Francisi Baconovi přichází i experiment – který dnes vnímáme položenou přírodě. Důležitý je zájem vědy o vše měřitelné a zároveň záměrné ignorování toh není. Galileo Galilei žádá „měřit všechno, co je měřitelné, a snažit se učinit měřitelným měřitelné není“ (Anzenbacher 2004, str. 23). Vědu tedy můžeme definovat jako „každý systematický obor studia nebo soubor znalostí, jeho experimentu, pozorování a dedukce poskytnout spolehlivé vysvětlení jevů, které se týkají h fyzického světa.“ (Lafferty 1993). Na této definici je důležité právě to zdůraznění jevů t „hmotného nebo fyzického světa“ a ničeho dalšího. Podle jiné definice je věda „systematick přírodních dějů a podmínek s cílem objevovat o nich fakta a formulovat zákony a principy z faktech.“ (Morris 1992). Přírodní vědy, v té podobě, jak je známe dnes, vznikají na začátku 17. století a za svoji přijmou zájem o vše, co je měřitelné povahy, jevy z oné části světa, která je „hmotná“. Vě a plánovaně rezignuje na neměřitelné fenomény, na svět poezie, krásné literatury, divadla, sochařství, ale také na svět etiky, filozofie a náboženství, na jakoukoli otázku typu „pro nic“ nebo „proč něco považujeme za dobré a něco za špatné“, „proč něco považujeme za krásn Věda se tedy ze světa, ve kterém žijeme, bude zabývat jen velmi úzkou výsečí měřitelných v které poskytne, budou zákonitě uvnitř této výseče. Čím užší a specializovanější bude dané tím užší a specializovanější odpovědi nabídne. Úzká věda poskytne jen úzké odpovědi. Vědec začíná své bádání otázkou – co bychom viděli venku za oknem, kdybychom měli brýle, k jen měřitelné věci, jen to, co nám nějak pohne rafičkou přístroje? Věda tedy bude vnímat s jako svět věcí, svět nějak měřitelných či vážitelných objektů. Z onoho vířivého, barvitého a komplikovaného světa umění, filozofie a náboženství tak zkus odfiltrovat jen svět měřitelna. Tímto světem se bude zabývat a ostatní ponechá stranou. „P vědeckého postupu bylo, že nekladl otázky, které si kladla filozofie. Tím se tedy říká, že úspěch vděčí mimo jiné i tomu, že upustila od kladení určitých otázek,“ říká von Weizsäcke Anzenbacher 2004). Martin Heidegger konstatuje, že věda je teorie reálného, zkoumá, co je is the theory of the real]. (Tauber 2009). Ale co je to vlastně reálné a do jakého stupně představuje kompletní pohled na svět?  Pokud se díváme na svět očima vědy, vždy je potřeba tomto světě zahrnuto. Co je ovšem možná ještě důležitější, je tázat se, co je opomenuto, a co je opomenuto, jaká je cena opomenutého? (Tauber 2009). Přírodním vědám se často vyčítá, že jsou materiální, což ale opravdu jsou, neboť se zajíma Materialismus přírodních věd ale vykolíkuje limity těchto věd, nikoli jejich univerzalitu. přírodních věd zůstávají uvnitř hmoty. Nemohou tak zaujímat stanoviska k ničemu mimo tento 2010). „Vědci si jsou velmi dobře vědomi, kolik toho ještě neví, ale zde mluvíme o odlišném typu o limitech toho, čemu ještě nerozumíme, ale jde o to, abychom rozpoznali, co danými metoda může nebo nemůže být vůbec poznáno.“ (Nagel 2012, str. 3) Úžas nad světem, či všechny otázky „proč“ jistě nepatří do vědy – ale patří do našeho živo není světem, ve kterém žijeme my, lidé. Náš, lidský svět je zároveň a především světem vzt krásna, úsměvů a poezie. Náš, lidský, subjektivní svět je přitom stejně reálný jako svět v laboratorních stolů je jiným vesmírem než svět, ve kterém žijeme, svět mimo tyto stoly. Př si všímáme počtu bakteriálních kolonií, důkazů přítomnosti nebo nepřítomnosti jednotlivých písmen DNA, se světem zacházíme jako se světem objektů. Mimo tyto laboratorní stoly si vší bakteriálních kolonií, chromozomálního baletu mitózy, barevné hry chromozomů při fluoresce hybridizaci FISH, krásy vesmírných galaxií vyfotografovaných Hubbleovým teleskopem a podob byliny do herbáře, krom toho ale člověk stojí v úžasu nad jejich krásou. Obr. 1. (podle A. Anzenbachera) Věda je tak pouze částí našeho příběhu zde na Zemi, věda vysvětluje jen určitou část našeh může analyzovat chemické složení barev na mistrovském plátně, ale není schopna již říct, p považujeme za mistrovské. Věda nám může říct, jakým způsobem naše instinkty byly tvořeny, říct, proč se některé snažit rozvíjet a proč jiné potlačovat (Sacks 2011). Podobně je věda dobře popsat fyzikální děje při poslechu mistrovské skladby, od chvění strun na houslích p ve vzduchu, rozkmitání ušního bubínku, tří sluchových kůstek středního ucha až po oválné o v hlemýždi, Cortiho orgán a akční potenciály jdoucí do mozku – ale již není schopna přesně skladbu považujeme za mistrovskou. Žádná věda zabývající se zvuky nemá použití pro koncept 2012). Tam, kde věda vidí jen shluky barevných skvrn, vidíme my ironický úsměv Rembrandtov autoportrétu. Věda se stává instrumentální v několika významech. Dle A. Taubera má věda tři úkoly. Věda instrument pro popsání přírody a je velmi mocným nástrojem pro technické ovládnutí přírody že se věda pokouší o popis světa, se také stává osobním nástrojem pro porozumění světu a o (Tauber 2009, str. 34). ****************************************************************************************** * Věda je prostředkem, nikoli cílem ****************************************************************************************** Věda a její technologie nám nepochybně velmi usnadní život a díky rozmanitým technologický praček, myček nádobí po mikrovlnnou troubu, přidá značné množství volného času – již ale n říct, čím získaný čas naplnit. Pomocí vědy vytvoříme velké obrazovky s vynikající ostrostí schopni zabezpečit obsah, kvalitu programů. Zemi jsme obepnuli systémem telekomunikačních jsou výblesky lidského génia – a tyto družice nám zpět na zem odráží telenovely a lacinou mezi technickou dokonalostí formy a plytkostí obsahu nebyly nikdy rozevřeny více. (Vácha 2 Věda nám tedy velmi usnadní praktický život, ale nedá nám jeho smysl. Vzhledem k tomu, že a subjekty zároveň, věda nám velmi pomůže právě v onom světě měřitelna, v tom, jak si zabe potravu a jak bojovat s nemocemi. Není již ale schopna dát životu jeho smysl. Horizontálu úspěšně pomůže zjednodušit, zkrátí čas, který jsme dříve museli investovat do nejzákladněj pouhé přežití, a naopak významně prodlouží čas, který máme pro sebe. Věda ale již ze své p schopna říct, čím získaný čas naplnit. Pravda poplatná smyslům může stačit rozumu, ale nik lidského života (Jung 1994, str. 24). ****************************************************************************************** * Metodologický agnosticismus ****************************************************************************************** Přírodovědci sami sebe limitují svou metodologií a zakazují si mluvit o existenci neměřite jako je duše, andělé, ďábel, věčnost, nebe, peklo, Bůh etc. Pokud je Bůh mimo hmotu, prost jeho existenci nelze metodologií přírodních věd ani potvrdit ani vyvrátit. Tak jako přírod nic říci k problémům etiky, nemohou nic říci ani k problému existence či neexistence Boha. řečeno, věda vděčí za svůj úspěch mimo jiné i tomu, že si určité otázky přestala klást. „Ovšem pokud chtějí vědci vidět něco víc, než vidí ve svém omezeném poli, mohli by se přin vyzváni k úvahám nad otázkou náboženství,“ vyzývá vědeckou komunitu Hans Küng (Küng 2007). ****************************************************************************************** * Víra a věda ****************************************************************************************** Jonathan Sacks definuje rozdíl mezi vědou a náboženstvím tak, že věda se zabývá vysvětlení náboženství se zabývá interpretací (Sacks 2011, p. 29). Věda rozebírá věci na součástky, a funguje. Náboženství se snaží věci dávat dohromady, aby vidělo, jaký mají smysl (Sacks 201 Věda si dává záležet na tom, aby byla objektivní, aby praktikovala odstup a při svém zkoum dějů“ zkoumá svět jako objekty. Pokud věda zkoumá člověka, přistupuje k němu z téže pozice Z biologického úhlu pohledu je možno říci, že člověk je souborem chemických látek, že člov 60 % vody a 40 % ostatních látek, souborem buněk atd. Věda praktikuje odstup, nezaujatost, sledovat naměřená data, ať již nás dovedou kamkoli, využívá přístup ke světu „ukažte mi da metodologicky správně, nebere v potaz. Náboženství k nám mluví jako k subjektům, vnímá člověka jako „Ty“. Náboženství je umění vz člověku, duše k duši, v tomto smyslu nebude nikdy objektivní. „Víra a věda, které se od osvícenství vzájemně tak úsměvně a tak marně potírají, patří k s nadvěřícími, kteří uctívají slova Bible, a nevěřícími, kteří věří jen tomu, čeho se mohou prsty, mezi těmito oběma extrémy lidského hledání pravdy by měl být konečně nalezen usmiřo bere Boží dílo pod lupu; víra hledá samotného Boha.“ (Frankl 2011, str. 80) Skutečně již dnes nepotřebuje nějaké mimořádné, spektakulární ohňostroje Božích zásahů, ve zázračně vznikala zvířata a lidé jak při dramatickém chemickém pokusu, a pokud by zde nábo toho, aby poskytla mytologické výklady toho, jak svět vznikl, obvykle buď jako výsledek vá třeba Zeus proti Kronovi, nebo jako výsledek sexuálního aktu mezi bohy, pak poskytuje souč biologie obraz srozumitelnější, uvěřitelnější, logičtější. Jenže když o tom přemýšlíme hlouběji, jsme zase na začátku. Podle současného vědeckého výk hmota naší planety Země cosi jako inteligentní plastelína a jenom na energii ze Slunce se vytančí současných 3,5–112 miliónů druhů organismů, o počtech jedinců ani nemluvě. Z této plastelíny vznikl i pozorovatel, který o tom přemýšlí. Jedna věc je, že začínáme poznávat organismy a způsob, jakým se z jednoho druhu stanou dva druhy a podle jakých vědeckých pra hraje. Otázka, co je to ale za hru, jakého příběhu jsme součástí a kdo tomu všemu dal prav to všechno vzniklo, myslím, leží na stole. Z jakého důvodu zde vesmír a my v něm je a jaký všeho? ****************************************************************************************** * Věda kreslí neutrální obraz světa ****************************************************************************************** Právě proto, že věda se zabývá pouze měřitelným světem a své metodologie využívá k tomu, a rozeznat, „jak“ svět funguje, nemůže věda poskytnout jakékoli odpovědi týkající se smyslu Závěry, které by věda neměla dělat, a věty, které by neměly zaznít při výuce fyziky či bio vypadat následovně: svět nemá ani účel ani smysl; Bůh neexistuje; žádný inteligentní plán svět má účel i smysl; Bůh existuje; v přírodě je inteligentní plán atd. Všechny tyto uvede zabývají filozofickými otázkami, které jsou z pozice vědy neřešitelné, neboť ani dalekohle ani jakýkoli jiný vědecký přístroj nejsou na tyto otázky principiálně schopny odpovědět. Je možno použít obraz vesmíru jako onoho velikého, tiše běžícího hodinového stroje, kterým bude zkoumat jednotlivé součásti stroje, hvězdokupy a galaxie, měřit vzdálenosti a odhadov jednotlivých hvězd, sledovat spektrální čáry a z nich určovat, z jakých chemických prvků s skládají, ale již se nebude ptát po účelu celého vesmíru, po otázce, proč vlastně vesmír e je úloha člověka v něm, je-li jaká. Hledání smyslu existence celého vesmíru je tedy otázko teologii, nikoli pro vědu. Věda tak kreslí neutrální obraz vesmíru, popisuje fyzikální zákonitosti v něm a hledá nová pravidla, pokouší se objasnit pohyby planet a vznik života ve vesmíru z chemických sloučen uprostřed svého bádání poodstoupí od svého laboratorního stolu a je zasažen údivem nad nep své existence, úžasem nad krásou vesmíru a podobně, je již ve světě filozofie. Údiv, úžas, hluboké smysluplnosti vesmíru, nebo naopak pocit mrazivé absurdity kosmického prázdna nejs publikovatelná v přírodovědných odborných časopisech, ty se zcela podle své metodologie za naměřenými daty a hypotézami, které z nich vyplývají. Je přitom pozoruhodné, že vědci zpravidla nemají problém v přednáškách z biologie hovořit a bezesmyslnosti světa, což jsou ovšem závěry, které nelze přírodovědeckými metodami proká jako experimentálně nelze prokázat to, že svět má smysl a účel. Mnoho vědců se kloní k dys je ovšem závěr, který je podobně součástí metafyzického systému a nevyplývá ani z pozorová demonstrace (Walton 2009). Představa smysluplnosti nebo bezesmyslnosti světa je soukromým postojem konkrétního vědce, na jehož artikulaci ovšem v přírodovědných přednáškách není sp Žádný z měřicích přístrojů ani elektronový mikroskop ani Hubbleův teleskop není schopen ve ani účel ani bezúčelnost. „Věda vytyčila neutrální obraz světa, který se naklání tu k Bohu ovšem kterým směrem se kosmos naklání, závisí na individuální volbě a typu přesvědčení“ (T 27). „Obvyklým přístupem vědy je, že vykreslí matematický model vesmíru. Otázkou ovšem je, proč vůbec nějaký vesmír, který se onen matematický model pokouší popsat?“ (Küng 2007) *========================================================================================= * Literatura *========================================================================================= Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha. Ayala, F., (cit v http://www.guardian.co.uk/science/blog/2010/may/28/religion-science-rich "http://www.guardian.co.uk/science/blog/2010/may/28/religion-science-richard-dawkins"] ), května 2013. Frankl, V. E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno. Jan od Kříže, (2000) Duchovní píseň. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří. Jung, C. G., (1994) Duše moderního člověka. Atlantis, Brno. Jung, C. G., (2009) Výbor z díla VIII. Hrdina a archetyp matky. Nakladatelství Tomáše Jane Küng, H., (2007) The Beginning of All Things: Science and Religion. William B. Eerdmans Pu Grand Rapids, Michigan/Cambridge, UK. Lafferty, P., Rowe, J., „Science“, in The Hutchinson Dictionary of Science. Ed. Peter Laff Rowe, Oxford: Helicon, 1993, str. 523–524. Lash, N., (2004) Holiness, Speech and Silence. Reflections on the Question of God. Ashgate Machula, T., (2007) Filosofie přírody. Krystal OP, Praha McGrath, A., (2003) Dialog přírodních věd a teologie. Vyšehrad, Praha. Miller, K. R., (1999) Finding Darwin´s God. Cliff Street Books. HarperCollins Publishers, Morris, C., „Science“, in Dictionary of Science and Technology. Ed. Christopher Morris, Sa Academic Press, 1992, str. 1926. Nagel, T., (2012) Mind and Cosmos. Why the Materialist Neo-Darwinian Conception of Nature Certainly False. Oxford University Press, Oxford. Neuwirth, V., (1998) Apokalyptický deník. Triáda, Praha. Tauber, A. I., (2009) Science and the Quest for Meaning. Baylor University Press, Waco, Te Sacks, J., (2009) Future Tense. Hodder and Stoughton, London. Sacks, J., (2010) Exodus: The Book of Redemption. Covenant and Conversation. Oupress, Magg Orthodox Union. New Milford, London, Jerusalem. Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & London. Sacks, J., (2011) Letters to the next generations 2. Office of the Chief Rabbi. Scruton, R., (2012) The Face of God. The Gifford Lecturers 2010. Continuum, London, New Yo Sokol, J., (2009) Mistr Eckhart a středověká mystika. Vyšehrad, Praha. Vácha, M., (2011) Civilizace formy, in Hlavou zeď 2011. Úvahy nad civilizací a její budouc Praha, str. 89–101. Vácha, M., (2011) Modlitba argentinských nocí. Cesta, Brno. Vácha, M., (2003) Tančící skály. Cesta, Brno. Walton, J., (2009) The Lost World of Genesis One: Ancient Cosmology and the Origins Debate Press, Downers Grove, Il, USA. Woods, T. E., Jr., (2008) Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res claritas, *========================================================================================= * Elektronické zdroje *========================================================================================= http://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=side&itemID=F655&pageseq=753 (stažen 2013) [ URL "http://ahttp://darwin-online.org.uk/content/frameset?viewtype=side&itemID=F65 (staženo 28. května 2013)"] http://halik.cz/cs/tvorba/proslovy-kazani/proslov/31/ [ URL "http://halik.cz/cs/tvorba/pro proslov/31/"] (staženo 29. října 2013)