Museli opustit Náhorní Karabach. Jak změnili život, zjišťuje antropoložka ****************************************************************************************** * Museli opustit Náhorní Karabach, změnit život. Jak, zjišťuje antropoložka Helena Masníko ****************************************************************************************** Válečný konflikt o Náhorní Karabach sice skončil téměř před dvaceti lety, s jeho následky obyvatelé této oblasti vyrovnávají dodnes. Kvůli sporu o území přišly o svůj domov statisí kteří byli donuceni Náhorní Karabach opustit poté, co ho obsadila Arménie. Jak život v trv nedaleko původních domovů ovlivňuje životy vysídlených obyvatel, zkoumá doktorandka Mgr. H která studuje antropologii na Fakultě humanitních studií UK [ URL "http://fhs.cuni.cz/"] . „Po konci válečného konfliktu, který probíhal v letech 1992 až 1994, bylo v Ázerbájdžánu o vnitřně vysídlených osob, tedy okolo jedné desetiny obyvatelstva země. Zajímá mě, jaké jso migrantů, tedy uprchlíků v rámci hranic svého vlastního státu,“ vysvětlila Helena Masníkov věnovala svou diplomovou práci a nyní se jím zabývá i v rámci doktorandského výzkumu. Při zjistila, že vnitřní vysídlení je na rozdíl od přeshraniční migrace velmi opomíjené výzkum větším nasazením se do práce pustila. Ve svém výzkumu se zaměřila na obyvatele vesnice ležící nedaleko druhého největšího ázerbá Gandža v podhůří Náhorního Karabachu, kde žije asi 500 vysídlených rodin. Uprchlíci se usa které v dobách Sovětského svazu sloužilo jako oblíbené rekreační středisko. Své domy, kter Náhorním Karabachu, museli vyměnit za ubytovny původně stavěné jen pro přechodný pobyt tur začátku věřili, a řada z nich i po dvaceti letech stále věří, že jejich pobyt tam bude tak (jak je ostatně každoročně ujišťuje ázerbájdžánská vláda). Lidé tak žijí v domech, které jim oficiálně nepatří a které navíc nejsou uzpůsobené trvalé Ubytovny se proto pomalu proměňují ve vybydlené ruiny. Vedle svých domovů lidé ztratili i rodinné i přátelské vazby. V uprchlické vesnici se dnes většina z obyvatel věnuje drobnému pastevectví a snaží se být soběstačná. Vláda i po dvaceti letech podporuje vnitřní uprchlí hmotnou pomocí, což umožňují vysoké výnosy z prodeje ropy a zemního plynu. Helena Masníková se ve svém výzkumu zaměřila na to, jak se tato vypjatá životní situace pr genderových rolí vysídlenců a vůbec do jejich způsobu života. Její výzkum podpořila také G Univerzity Karlovy [ URL "http://www.cuni.cz/UK-33.html"] . „Původně jsem se chtěla věnovat obecně změně genderových vztahů v důsledku nucené migrace vysídlených osob v Ázerbájdžánu. Postupně jsem si ale uvědomila, že je to příliš široké té se proto jen na učitele v této vesnici,“ upozornila. Učitelé tam totiž tvoří zvláštní společenskou vrstvu, která je považována za místní inteli se úctě a navíc mají přístup k poměrně stabilnímu zdroji příjmu. „K této profesi se ale ne Podle oficiálních statistik je učitelská populace v Ázerbájdžánu ze 70 procent tvořena žen vesnici je to však přesně naopak. Ve škole, kde výzkum provádím, učí většinou muži. Chci z Maskulinita prostupuje veškeré aktivity, které se kolem školy konají,“ podotkla. Ázerbájdžánci, kteří žili v oblasti Náhorního Karabachu, patřili už v době před vysídlením konzervativnější skupině obyvatelstva, vždy více dbali na tradice a zvyky. „Pozoruji, že s nejvíce nastavit model, kdy ženy zůstávají v domácnosti a jejich úkolem je pečovat o rodin práce, aby rodinu zajistili finančně,“ upozornila Helena Masníková. Nucený odchod z Náhorního Karabachu však řadu tradic a zvyklostí narušil. V ázerbájdžánské zvykem, že otec pomůže postavit svým synům domy, jen nejmladší syn zůstane žít se svou žen svého otce. Vysídlenci však nemají prostor ani finance na to, aby svým potomkům domy budov žijí více pospolu, z jejich životů se vytrácí soukromí. Ázerbájdžánci z Náhorního Karabachu stále věří tomu, že se do své domoviny brzy vrátí. Svý narodily už jinde, často opakují, že jejich pravým domovem je Karabach. Zda se však do tét je pro ně nyní neprodyšně uzavřená, někdy vrátí, nebo alespoň podívají, je otázkou, na kte odpověď. Ani Helena Masníková, jež do Ázerbájdžánu jezdí už několik let, neměla možnost Karabach, d Armény, navštívit. Cesta do „Černé zahrady“, jak zní překlad ázerbájdžánského názvu oblast pravděpodobně uzavřela dveře do Ázerbájdžánu, jelikož by jen těžko opět získala vstupní ví výzkum by totiž jako argument pro jeho opětovné udělení neobstál. Arménii i Ázerbájdžán pojí k oblasti pojmenované Náhorní Karabach historické vazby, Arméni území neustále spory. Ten poslední, válečný, vypukl v roce 1992, kdy statisíce Ázerbájdžán republika podporovaná Arménií dosud nezískala mezinárodní uznání, vnímána je tak stále jak výjimkou nejsou ani vzájemné přestřelky.