Jana Roithová: Když vám bude chybět touha po úspěchu, nedosáhnete ho ****************************************************************************************** * Jana Roithová: Když vám bude chybět touha po úspěchu, nedosáhnete ho ****************************************************************************************** „Důležité je položit si tu správnou otázku, řešit správný problém. Výzkumu je třeba věnova musí se hodně pracovat a dbát na každý detail,“ vysvětluje v rozhovoru pro časopis iForum Jana Roithová z Přírodovědecké fakulty UK [ URL "http://www.natur.cuni.cz/fakulta"] , co s mimořádným vědeckým úspěchem. Za svou práci získala řadu ocenění včetně prestižního junior Evropské výzkumné rady. Letos v květnu se její životopis rozšířil o další dvě vyznamenání, Cenu Neuron pro mladé vědce a o týden později také Cenu Učené společnosti ČR. Vaši rodiče prý toužili mít z vás lékařku, i váš bratr je lékař. Jak se smířili s tím, že zvolila chemii? Je pro ně zadostiučiním to, že nyní dosahujete ve svém oboru tak skvělých Oba moji rodiče byli lékaři, táta chtěl, abych byla lékařka. Máma spíš prosazovala farmaci připadalo, že to je takové klidné voňavé povolání. Nebyli nadšení, když jsem šla na chemii tím ale smířili. Maminka už nežije, ale myslím, že táta je teď na mě určitě pyšný. V jednom rozhovoru jste říkala, že jste chemii na základní a střední škole vůbec neměla rá vztah k tomuto oboru tak radikálně změnil? Myslela jsem, že půjdu na medicínu, chtěla jsem se proto začít připravovat a nevěděla jsem z učebnic, kterou jsme měli doma a která mi připadala přijatelná, byla biochemie. Začala j a v tu dobu jsem se rozhodla, že půjdu studovat chemii. Bylo to ve čtvrtém ročníku na gymn chemii ve škole už neměli. Co jsem z gymnázia neuměla, musela jsem se doučit sama. Když už rozhodnu, jdu si za tím. Pan prorektor docent Jan Konvalinka o vás hovořil jako o velmi precizní a zodpovědné. Jak charakterizovala samu sebe? Řekla bych, že jsem pracovitá a že chci mít všechno perfektní. Když se spokojíte s průměrn nedotaženými studiemi, není to ono. Pokud chcete mít opravdu dobré výsledky, musíte dbát n to je skutečně velmi důležité. Myslíte, že to jsou právě ty vlastnosti, které vás dovedly k získání dlouhé řady vědeckých grantů? Jaké vlastnosti by podle vás měl mít úspěšný vědec? Mě ovlivnila spousta věcí. Jednou z těch nejdůležitějších bylo to, že jsem se setkala se s lidí. Pracovala jsem s nimi a chtěla jsem se jim vyrovnat, což považuji za primární impuls se snažit dělat opravdu dobrou vědu. Uvědomila jsem si také, že je důležité ve vědě poklád otázky. Spousta lidí zkoumá něco, co není až tak úplně relevantní, důležité je proto polož otázku, řešit správný problém, naučit se hledat odpovědi v množství dat, která naměříte ne také třeba věnovat výzkumu čas, hodně pracovat. Člověk musí být ambiciózní, někdy toto slo pejorativně, ale když vám bude chybět ta obrovská touha dosáhnout úspěchu, nedosáhnete ho. Kdo z osobností, se kterými jste se setkala a pracovala, vás tedy nejvíce ovlivnil a inspi práci? Byl to můj manžel, Detlef Schröder. Začala jsem u něj pracovat, když jsem byla na postdokt v Berlíně, a byla jsem u něj ve skupině i poté, co jsem se vrátila do České republiky, tep jsem začala pracovat sama. On kromě toho, že byl geniální, byl neobyčejně pracovitý a efek mě nepochopitelné množství aktivit. Náplní práce vědce přitom není jenom to, že se věnuje problému, má povinnosti i vůči ostatním vědcům – recenzní řízení, editace časopisů –, což penzum času. Manžel to všechno zvládal, aniž by byl časově stresovaný, což bylo neuvěřitel velkou inspirací (Detlef Schröder náhle zemřel v roce 2012, pozn. red.). Čím při svém obrovském pracovním nasazení dobíjíte baterie? Energii mi dodává můj syn, zahradničení, sport – jezdím na kole a běhám. Baterie také skvě Když hodně pracujete a dlouho nemáte žádný úspěch, je to strašně frustrující. Naopak když nějaká studie a dostanete hodně pochvalný posudek, stačí to k tomu, že se vám pak chce do Trpí pracovním stereotypem i vědci? Vědcům se to stává často, často je postihuje i syndrom vyhoření. To je velmi nebezpečná vě naštěstí nestalo, myslím, že mi pomohlo střídání pracovních míst a trošku také oborů, čímž hodně věcí. Teď jsem v jiné fázi kariéry, musím se starat i o další vědce, o studenty. Tím katedry organické chemie [ URL "http://www.natur.cuni.cz/chemie/orgchem"] Přírodovědecké f mám spoustu dalších povinností. Docela mě naplňuje, že se na katedře snažím změnit stereot vědecké práce. Navíc mám to štěstí, že mám stále nové projekty. Když se ale dlouho nedosta a dělám monotónně jednu studii za druhou, sama někdy cítím, že mě začíná pohlcovat nuda. T jakmile se začnete nudit, zabřednete do stereotypu a práce vás přestane bavit. Proti jakým stereotypům bojujete na katedře? Myslím, že k vědě je správné přistupovat podobně, jako to dělám já. To znamená snažit se ř problémy, mít hodně výsledků. Ty však nemusí být vždy perfektní, spousta vědecké práce ved nebo podprůměrným výsledkům, pokaždé nevyřešíte problém tak, aby byl výsledek zajímavý, mu snažit. Dřívější stereotyp byl takový, že někteří vědci laxně řešili průměrné problémy a n zlepšovat. Tak to ale nejde. Výzkum je třeba cíleně někam směřovat a hledat odpovědi na ob Když se výzkum nijak nevyvíjí a vědci jsou znudění svou vlastní prací, není správné, aby v Jakou obecnější otázku si tedy pokládáte vy ve svém výzkumu? Grant Evropské výzkumné rady jsem dostala proto, abych vyvinula přístroj, pomocí kterého s principu hmotnostní spektrometrie v kombinaci s infračervenou spektroskopií charakterizova částice. Grant jsem získala, protože jsem měla nápad studovat reaktivní částice z katalyti Mým obecnějším záměrem je vyvíjet tuto novou metodu a aplikovat ji pro různé chemické reak relevantním nástrojem k tomu, abychom získali mnohem více informací z reakčních směsí. Prá reakcí se věnují naše jednotlivé projekty. Jedním z nich je nyní např. nový projekt podpořený Grantovou agenturou ČR, který je na vel Budeme velmi úzce spolupracovat se španělským profesorem Miquelem Costasem, který má mimoc Evropské výzkumné rady. Jeho tým vyvíjí katalyzátory, které mají mít obdobné funkce jako e schopní tyto katalyzátory našimi metodami studovat. Můžete představit svůj tým? Mám jednoho stálého spolupracovníka, fyzika Juraje Jašíka. On je ten, který staví stroje, by měl stroj umět, a on vymyslí, jak ho postavit. Je pro mě nezbytnou osobou v týmu. Pak m dva na experimentální a jednoho na teoretickou práci, jsou to dva Češi a Skot. V týmu je i Ruska, dva Slováci a dvě Češky. Peníze z grantu Evropské výzkumné rady budete moci využívat do konce roku 2015, co bude po To je velká otázka, nevím to a obávám se toho. Svůj rozpočet nemohou sanovat z rozpočtu ka nezískám nějaké jiné granty, které by byly v podobné výši, což neočekávám. I když samozřej o získání další podpory Evropské výzkumné rady, tým se bude muset pravděpodobně zmenšit. N určitě zvládneme. Prof. Mgr. Jana Roithová, Ph.D., (narozená roku 1974) vystudovala organickou chemii na Pří technologické. Poté odešla na berlínskou Technickou univerzitu, kde jako postdoktorandka p nejdříve na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, potom na Ústavu organické současné době vede katedru organické chemie. Prostřednictvím hmotnostní spektrometrie v kombinaci s infračervenou spektroskopií profeso jednotlivých reakčních částic. Aplikace jejího výzkumu může vést k objasnění detailního pr být možné vylepšit výrobní postupy u různých chemických produktů. Profesorka Roithová získala řadu vědeckých grantů a její výzkum byl mnohokrát vyznamenán. vědeckým pracovníkům. O tři roky později získala stipendium společnosti L’Oréal Pro ženy v UK. Obrovským oceněním a zároveň finančním nábojem jejího výzkumu znamenalo v roce 2010 zí reakčních intermediátů. Evropská výzkumná rada na její projekt uvolnila 1,29 milionů euro, Také letošní rok je pro Janu Roithovou velmi úspěšným. Na jaře byla jmenována profesorkou, chemie a o týden později též Cenu Učené společnosti ČR pro mladé vědce. Její výzkum letos