Naučit se cizí jazyk je jako otevřít bránu k dalším lidským duším, říká děkan KTF ****************************************************************************************** * Naučit se cizí jazyk je jako otevřít bránu k dalším lidským duším, říká děkan KTF UK ****************************************************************************************** Kdybychom vzali doslova rčení „kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“, měla by Katolická fakulta UK [ URL "http://www.ktf.cuni.cz/"] ve svém čele hned deset děkanů. ThLic. Prokop totiž vedle biblických jazyků – řečtiny, hebrejštiny a latiny – skvěle ovládá i italštinu dohovoří se anglicky a španělsky a v mládí se učil pochopitelně také ruštinu. Letos v létě že splní slib a své znalosti v rámci měsíčního pobytu ve Francii rozšíří o další jazyk – o Vedle toho se snaží porozumět i řeči koní. Když potřebuje nechat odpočinout hlavu, vyhoupn a vyjede do přírody. Tento zájem doplnil i o další trochu netradiční koníček jak vystřižen westernu – práskání bičem. Zdá se, že máte mimořádnou zálibu v učení se cizím jazykům. Celý červenec ve „sladké Franc krásně strávené léto. Teď už se domluvíte i s Francouzi v jejich rodné řeči? Naučil jsem se slyšet francouzštinu a napodobit její přízvuk, to je v tomto jazyce základn (smích). Co se týká psaného projevu, gramatiky a slovní zásoby, tam jsem víc doma, protože španělštinu, což jsou v tomto ohledu jazyky dost podobné. Proč jste se tentokrát rozhodl právě pro francouzštinu? Je to jazyk, který jsem ještě neuměl, znal jsem jen jeho základy. Navíc jsem členem širšíh časopisu Communio, který vychází v 11 jazykových verzích. V současné době jsou to právě Fr hodně přispívají k řízení a vedení tohoto periodika. Pro mě je to důležitá platforma, prot pozoruhodným způsobem kultivuje a dělá teologie. Můžeme si jen přát, aby se i v České repu teologie takovým způsobem. Kolegům spjatým s časopisem jsem už dlouho sliboval, že se nauč Těšil jsem se na to a letos jsem se konečně ke studiu také odhodlal. Jeden z redaktorů, Je Armogathe, je ředitelem jedné pařížské internátní školy, na léto odjel pryč a nabídl mi, ž půjčit celý jeho apartmán. To byla nabídka, která se neodmítá. Přihlásil jsem se tedy na l kurz, který pravidelně pořádá katolická univerzita Institut Catholique de Paris. Studoval Paříž. Měl jste možnost porozhlédnout se i po jiných částech Francie? Škola byla hodně časově náročná, prošel jsem si tedy hlavně Paříž. O víkendech jsem se jel Rouen, trošku jsem si prošel Normandii. Další víkendy jsem vyjížděl spíše do míst nedaleko jsem se tak např. do Chartres. Čekají vás ještě nějaká další prázdninová dobrodružství? Udělat si celý měsíc prázdnin byl pro mě velký luxus. Běží projekty, na nichž se musím akt Chtěl bych proto využít klidnější dobu před začátkem nového akademického roku ke studiu. Se svými třemi bratry prý každý rok chodíte na pouť do Vambeřic. Už jste měli letos čas se Daří se nám tuto tradici udržovat už asi deset nebo dvanáct roků. Během zimy si vždy naplá který všem vyhovuje, a pak za lepšího počasí vyrazíme z našeho rodného Červeného Kostelce. třicetikilometrový úsek. Část cesty jezdíme autem, část jdeme pěšky. V posledních letech s dorost – synovce a neteře – takže si cestu trošku zkracujeme, aby ji zvládli i oni. Proč jste si vybrali právě Vambeřice? A víte, že vlastně nevím? Možná je to tím, že v kraji, ze kterého pocházíme, se udržuje si do Vambeřic. Možná jsme se nechali inspirovat i tím, že do Vambeřic chodívala babička Bože jsme se každý rok vydávali také do Malých Svatoňovic, což je ale jen asi 7 kilometrů od Ko s bratry hledali i nějakou větší pouť. Několik let jste pobýval na studiích v Římě, podnikl jste někdy také tradiční pouť do toho Pěšky ne. Rád bych ale zkusil absolvovat pouť do Santiaga de Compostela. Chce to ale mít d vyšetřit si ho pro mě není bohužel snadné. Španělsko mě vůbec zajímá, rád bych se vydal na pak naopak na sever po stopách karmelitánů – Jana od Kříže, Terezie z Ávily – a svatého Ig Četla jsem, že máte blízký vztah k horám a horolezectví, ve kterém českém skalním městě vá Horolezectví jsem dělal spíš v mládí – to bychom se sešli v Adršpachu, bohužel teď na to n musí mít pro tento sport vynikající fyzickou kondici a hodně se mu věnovat. Nejde lézt jen hodně nezodpovědné a nebezpečné. Do hor ale jezdím pořád rád, když je čas. Naposled jsem b lety na Korsice, kde jsme zdolali nejvyšší tamní vrchol Monte Cinto. Když nemáte čas na horolezectví, kompenzujete to nějakými jinými sportovními aktivitami? Asi druhým rokem se učím jezdit na koni. Z toho, jak jsem pořád seděl a díval se do monito mít problémy se zády a nevěděl jsem, jak je řešit. Pak mi někdo poradil, ať zkusím jezdit opravdu to pomohlo. Vyjížďky jsou krásné, pro mě rozhodně více relaxační než sportovní, sp že kam člověk dojede či doskočí, tam je… Pořád ale trénuji, než se naučíte s koněm základn cval, chvíli to trvá… A pak mám ještě jeden koníček – práskání bičem. To je skvělá věc na odreagování. Mám tři 2 dlouhé biče, které mi na míru zhotovil jeden pán z Moravy. Vyrábějí se i pětimetrové, ale zbytečně dlouhé. S biči se dělají různé sestavy, existují základní čtyři typy prásků. Nezd má sílu, je hodně náročný na předloktí, šlachy a úpony. Když si nedáte pozor, můžete si pě Ať už se ale jedná o studium nových řečí, různé sporty nebo i práskání bičem, všechny tyto pro mě cestou, jak poznávat lidskou duši a duši života jinak. Jak se učí takový správný švih? A kde trénujete? Na internetu je spousta videí, existují i různé publikace. Nejlepší je jít ven, někam, kde prostoru. Zrovna salónní sport to není (smích). Začal jsem s ním před pár roky, když jsem potřebuji změnu. Dřív si člověk mohl rozplánovat čas tak nějak víc rozmanitě, teď pořád je počítačů. Proč si tedy neobohatit čas i jiným typem činnosti. Několikrát do týdne, když se si proto zajdu někam ven a párkrát si prásknu bičem…