Objev, že pískovcové skály ovládají svou erozi, nás šokoval, připustil vědec ****************************************************************************************** * Objev, že pískovcové skály ovládají svou erozi, nás šokoval, připustil vědec ****************************************************************************************** Do všech koutů světa se v polovině léta rozletěla zpráva o mimořádném objevu týmu vědců po Jiřího Bruthanse, Ph.D., z Přírodovědecké fakulty UK [ URL "http://www.natur.cuni.cz/fakul tým dokázal, že pískovec není jen hmota vydaná na milost a nemilost erozi, jak si dosud vě vysvětlil, jak vznikají krásné pískovcové útvary, které jsou k vidění třeba v Adršpachu ne skalách. Článek o objevu se jim podařilo publikovat v prestižním vědeckém časopise Nature vyšel právě v době, kdy Jiří Bruthans odcestoval na dovolenou. Jak jste si užil dovolenou na Korsice? Předpokládám, že jste strávil čas hlavně zvedáním t e-mailů a vysvětlováním principů překvapivého objevu… Když jsem odjížděl na dovolenou, nevěděl jsem, kdy článek v Nature Geoscience vyjde, termí dozvěděl až asi třetí den, co jsem byl pryč. Netušil jsem, jak rozvětvenou síť kontaktů pr svých témat časopis má. Byl jsem proto velmi překvapen, když mi poté, co článek vyšel, zač maily z mnoha světových médií, od BBC po New Scientist a dalších. Nečekali jsme velký záje jsem několik hodin telefonováním především s lidmi ze Spojených států amerických. A to se obraceli rovnou na našeho amerického spolupracovníka Alana Mayo, když mě nesehnali hned. S také e-mailoval, takže manželka byla během dovolené opravdu nadšená (smích). Jak obtížné je prosadit svůj článek do této světově nejproslulejší skupiny vědeckých perio Toto byl jediný článek, který jsme tam zkusili poslat, takže obecně obtížnost prosazení ne Když jsem viděl během našich prvních pokusů v laboratoři, co se děje, bylo to tak ohromují věděl, že se musíme pokusit nabídnout téma hodně vysoko. Bylo mi ale jasné, že napsat krát a poutavý článek bude nesmírně těžké. Poté, co jsme objev učinili, nám trvalo asi rok a pů vymysleli, jak jej co nejlépe představit. První problém byl v tom, že jsme pokusy dělali n který je velmi vzácný. My jsme ale potřebovali ukázat, že proces funguje v pískovcích obec spočíval v přípravě co nejjednodušších experimentů, které by mluvily samy za sebe, kdy by vyrazila dech. Text článku jsme přepisovali snad desetkrát, než jsme byli úplně spokojení ho. Se psaním velmi pomáhal náš americký kolega Alan Mayo, který na experimentu tolik nepr trochu odstup, což je pro psaní článku výhodnější, pokud jej píšete pro čtenáře, kterým vh Strukturu textu nakonec zásadně vylepšil kolega David Mašín. To, že se týmu, ve kterém výrazně převažují autoři z Česka, podařilo dostat článek do tako vyvolalo v geologické komunitě značné překvapení. A to i v kontextu skutečnosti, že prvním někdo, kdo má relativně málo článků s impakt faktorem. Myslím, že teď začne své materiály v podobných periodikách mnohem víc lidí, což je dobře. Pamatujete si na ten výjimečný den, kdy jste objev učinil? To vím docela přesně, bylo to 18. prosince 2011. Již během následujícího měsíce jsme klíčo ověřili řadou experimentů. Za samotným objevem stála vlastně náhoda. Tři roky jsme v lomu Českém ráji detailně studovali pískovec. Objevili jsme tam pískovcové formy, jaké se vysky například sloupky a oblouky. Bylo nám jasné, že musejí vznikat v relativně krátkém časovém Objevovaly se na lomových stěnách, pár let, měsíců, týdnů, dokonce i jen několik dnů starý nás, jak rychle pískovec eroduje. Hledali jsme erozní proces, který formy tak rychle vytvá dopisovali článek o erozi a o tom, jak v lomu vznikají jeskyně prouděním vody, udělali jsm jsme do nádoby s vodou dali pískovcový blok a hledali jsme, pod jakým sklonem hladiny se p v písek. Ukázalo se, že nejsme schopní tak strmý sklon vytvořit, když jsme ale zaplavili p ze všech stran, rozpadl se. To nám naprosto vyrazilo dech. Pískovec se choval naprosto jin je popsáno v odborné literatuře. Jeden student, který u experimentu byl, se začal smát a v a výstižně situaci glosoval slovy „nějak to nefunguje“. Tím velmi přesně shrnul to, že, ne že zásadní proces chování pískovců nechápeme. Když vám dojde, že je mimo i odborná literat přemýšlet mnohem otevřeněji, už není nic, co by nebylo možné. Začnete zkoušet různé varian hledáte, která je ta správná. A jak jste tu správnou našel? Pískovec ze Střelče se snadno rozpadá. Nejlepší způsob, jak ho přepravit, je nařezat ho do válečku a pevně stáhnout vázací fólií. Bezděky mě napadlo, že válec i s folií nařežu na pl ve folii je pověsím do vody. K mému překvapení se pískovec nerozpadl, když jsem ale fólii se uvolnil, pískovec se ihned rozpadl. Mohl jsem to zkoušet donekonečna a výsledek byl poř Bylo jasné, že rozpadu pískovce brání stlačení a že na to je neprůstřelný důkaz. To by ješ šokující, zajímavé bylo to, že erozi něco koordinuje. Když se pískovcový plátek ponoří do chvilku probíhá. Ukázalo se, že celý proces řídí napětí, tedy stlačení pískovce buď vnější tlakem nadloží. Odborná veřejnost se tedy dosud zabývala jen nepatrným výsekem celé proble vlastně není podstatné, samotnou erozí. Neuvažovalo se nad tím, že něco ve skále erozi říd základní princip, který je naprosto odlišný od toho, jak se na problematiku pohlíželo dřív pískovcových formách, protože na nich lze náš objev pěkně demonstrovat, ve skutečnosti vša poselství, a to takové, že pokud neodhalíte základní řídící procesy, bude vám unikat napro nebo problém věci. To se ukazuje například ve slavném jordánském skalním městě Petra, kde masivně ovlivňují zvětrávání. Ostrohranné obdélníkové půdorysy vytesaných staveb se mění z hlediska v krásné dokonale vykroužené tvary. Dosud se hovořilo o tom, že to způsobuje soln vědci však nebyli schopní vysvětlit, proč je eroze někde větší a někde menší. Náš objev to Naše zjištění mají značný přesah, ukazuje se totiž, že jsme v mnoha ohledech byli slepí, ž považovali za „hloupý kus šutru“, který nemá schopnost cokoliv koordinovat či ovládat, sku přesně opačná. Pískovec je de facto uskupení miliard zrn, která jsou propojena napěťovým p odpadne kus pískovce, je celý masiv změnou napětí informován, kde a v jakém množství k tom je hodně zatížené, tedy nosná konstrukce, eroduje pomalu, to, co je zatížené málo, tedy ba rychle. Vznikající skalní forma se tak samovolně zbavuje toho, co ohrožuje její stabilitu. formy vypadají tak dokonale a objevují se skoro ve všech dobrodružných filmech, lidé v nic podivně logického a krásného. Eroze je přitom pouhým nástrojem. Sochařem, který nástroj plně ovládá, je napěťové pole. S považujeme za dílo sochařovo a ani nám nestojí za zmínku, že musel pro svou práci použít n jsou skalní formy v pískovci mistrovským dílem napětí v hornině, nikoli eroze. To, že neko sama o sobě nic hezkého nevytvoří, je vidět třeba na skalách z břidlice či buližníku, žádn na nich nenajdete. RNDr. Jiří Bruthans, Ph.D., (*1976) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK, kde vystudov geofyziky [ URL "http://www.natur.cuni.cz/geologie/hydrogeologie"] . Věnuje se hydrogeolog Na výzkumu pískovců pracoval spolu se studenty a kolegy z Ústavu hydrogeologie, inženýrské věd ČR a z Brigham Young University v Utahu (USA) (jmenovitě Jan Soukup, Jana Vaculíková, Jaroslav Řihošek). Jiří Bruthans patří do skupiny geologů a speleologů, kterým se během expedic do Íránu na p solnou jeskyni světa o délce přes šest kilometrů.