Radim Palouš: Mít na zřeteli dlouhodobé cíle a neotročit krátkodechým akualitám ****************************************************************************************** * Radim Palouš: Mít vždy na zřeteli dlouhodobé cíle a neotročit krátkodechým aktualitám ****************************************************************************************** První polistopadový rektor Univerzity Karlovy profesor Radim Palouš slaví 6. listopadu své Univerzitě Karlově doporučuje dát prostor nadaným studentům a posílat je na vyspělá pracov především mít dlouhodobé cíle a dobré kontakty s absolventy. Akademický senát Univerzity Karlovy vás zvolil prvním polistopadovým rektorem. Na který ok vzpomínáte? Nebyl jsem při hlasování, ale potom oznámili, že jsem se stal rektorem. Senát mne zvolil d většinou. Vnitřně jsem strnul. Co mne nejvíce dojalo, bylo, že celý senát vstal a začal zp Václave, vévodo české země, neboť svatý Václav je patronem Univerzity Karlovy. Čekal na vás nelehký úkol proměnit univerzitu od základů. Jak se vám to dařilo? Kdo jiný mohl být tehdy docentem a profesorem, ne-li ten, kdo byl prověřen příslušnými kom institucemi. Každý, kdo směl učit, ať už ve funkci docenta, nebo profesora, musel projít k které končilo na OV nebo ÚV KSČ. Jeden velký úkol tedy byl, chcete-li provinilé nebo polit angažované, vyměnit. Tehdy ještě platily staré zákony, takže když jsem rozpustil Ústav mar kde byl velký počet zaměstnanců, tak se bránili a nepřijímali to. Měl jsem ale štěstí, že spolupracovníky bylo velmi mnoho kvalifikovaně připravených lidí, kteří to dokázali zařídi Co vás na tehdejším stavu univerzity nejvíce trápilo? Velkým překvapením bylo, že univerzita měla malou mezinárodní úroveň. Při osobních návštěv jsem byl zván od Evropy přes Asii až po Afriku, jsem musel předávat sdělení, že jsme tady Svět byl k nám velice otevřený a vlídný a renomé Univerzity Karlovy z dřívější doby stále člověk měl na co navazovat. Univerzita byla skutečně přijata mezinárodně do svazku svobodn zdatných univerzit. Vědecké výkony jednotlivých fakult asi byly odlišné... V některých oborech to nebylo tak špatné a fakulty byly na náležité úrovni, zvláště ty pří a lékařské. Fakulty typu filozofická a právnická musely prodělávat mnohé změny a moji spol prorektoři mi pomáhali. (Poznám red.: prvními polistopadovými prorektory byli: Zdeněk Lojd Jaroslav Mihule, Josef Paca?k, Josef Petra?ň a Petr Vopěnka)

Cesta je po mém soudu jediná: skýtat prostor nadaným st absolventům a posílat je na vyspělá pracoviště; sledovat úspěšné univerzity a poučovat se zkušeností - z příjímaní uchazečů na studium i na vyučování a na vědu; mít vždy na zřeteli a neotročit krátkodechým akualitám; pěstovat co nejužší kontakty se svými absolventy.

Palouš pro Forum č. 15
Z čeho máte při ohlédnutí se zpět velkou radost? Nejdůležitější bylo, že se univerzita mohla znovu postavit na vlastní nohy a hlásit, že js rovnocennými partnery. To, myslím, byla největší věc, která se podařila. Důležité také byl začala nově vnitřně komunikovat. Už neplatilo, že každá věc, která se týkala třeba jedné f jít přes OV KSČ, nýbrž rektorát přímo komunikoval s jednotlivými fakultami a jednotlivými konečně neméně důležité také bylo, že studenti sami byli schopni uchopit své věci do vlast jsme nebyli odděleni clonou stranicko-politického rozhodování. Takže happy end... Můj život byl složen spíše ze složitostí, pronásledování a vyhazovů. Po doktorátu z filozo soustružníka v Poldovce na Kladně. Pozor, já nehubuji na tu práci, ale že jsem musel vstáv hodiny a v půl páté být na autobuse. Vrátil jsem se ve čtyři odpoledne a to bylo velice ná jsme totiž u nás Patočkův seminář, a když Patočka v sedm hodin přišel, aby rozvíjel náročn téma, tak jsem si říkal, že příště si musím dát sirky do očí, aby se mi mimoděk nezavíraly neklesala. Že končí někdy život happyendem, to jsem nikdy netušil. Když po roce 1989 byla svoboda a m s Občanským fórem do Ženevy vyjednávat přístroje, ještě jsem netušil, že to je end. Nicmén nic politicky zlého nestalo a mohl jsem to jako happy end mého života vnímat. Do roku 2003 filozofii a pak jsem se uchýlil ke svému počítači a do rodinného soukromí. Takže ano, happ nepřišel. Prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c. mult., (*6. listopadu 1924) absolvoval Filozofickou fa rigorózní práci na téma Masarykovo filosofické mládí. Absolvoval rovněž Přírodovědeckou fa 1957 obsadil na základě konkursu místo asistenta analytické chemie. K oboru filozofie se m moderního věku) a v roce 1990 pak vysokoškolským profesorem. Účastnil se a také sám organizoval ilegální filozofické semináře a působil jako editor sam v období 1982 až 1983 byl jejím mluvčím. V roce 1989 byl jedním z organizátorů listopadové kulturu. Od ledna 1990 do února 1994 byl profesor Radim Palouš rektorem Univerzity Karlovy. Prof. Radim Palouš je doktorem honoris causa na univerzitách v řadě evropských zemí (Krako 1992) a v Asii (Soul 1993). Je držitelem mnoha cen a čestných uznání, například Ceny ČSAV medaile UK. V roce 1997 obdržel z rukou prezidenta České republiky státní Řád T. G. Masary Publikoval přes 300 prací: mezi knižními tituly např. Škola stáří, Čas výchovy, Světověk, Totalismus a holismus, Ars Docendi, Dobrodružství pobytu vezdejšího a mnohé další.