Projev prof. Pavlíčka na slavnostním koncertu v Karolinu ****************************************************************************************** * Projev prof. Pavlíčka na slavnostním koncertu v Karolinu ****************************************************************************************** Vaše Magnificence, pane rektore, členové akademické obce, vážení hosté, dovolte, abych vás všechny přivítal jménem Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových jako s dnešního koncertu a shromáždění věnovanému 17. listopadu. Připomínáme si události 17. listopadu 1939, kdy německá okupační moc uzavřela české vysoké studentské představitele a další příslušníky české inteligence a studenty deportovala do k táborů, zejména do Sachsenhausenu. V koncentračních táborech, ve vězeních nebo na popraviš někteří profesoři vysokých škol. Okupanti to deklarovali jako trest za projevenou věrnost hodnotám demokratického Československa a jeho představitelům, prezidentům Masarykovi a Ben projevili při demonstracích 28. října v Praze a při pohřbu studenta lékařské fakulty Jana byl 28. října smrtelně zraněn. Vzpomněli jsme tyto události ráno u Hlávkovy koleje a rád b myšlenkám vrátil. Represivní akce řízené bývalým sudetoněmeckým vůdcem a v té době státním tajemníkem K. H. zastrašit a zasáhnout celý český národ a všechny jeho skupiny bez rozdílu politické orient odpovídal i výběr popravených příslušníků mladé české inteligence. Připomínáme si také prohlášení, které v Londýně v roce 1941 přečetl Lubor Zink jménem stud Británie, všech jeho dominií a Indie, Sovětského svazu, Severní a Jižní Ameriky, Belgie, Č Číny, Francie, Holandska, Jugoslávie, Norska, Polska, Řecka a všech ostatních národů bojuj kteří vyjádřili hlubokou úctu popraveným československým studentům, což dalo v Evropě dalš masovému odporu proti nacistickým okupantům. Z těchto důvodů byl 17. listopad prohlášen za studentstva, aby byl uchováván v paměti v celém světě pro budoucí generace a připomínal ty americký prezident F. D. Roosevelt při setkání s delegací československého studentstva oce událostí, právě tak jako britský ministerský předseda W. Churchill. Pravidelně svými proje k symbolu 17. listopadu vracel prezident Beneš a jejich hrdinství oceňoval. 17. listopad se tak ve válce i po jejím skončení stal připomínkou obětí, ale také statečno generace, která se postavila na odpor okupační moci, přihlásila se k hodnotám demokracie v Evropě vítězily diktatury a mnozí klesali na duchu. Mezinárodní solidarita projevená tehdy v Londýně byla posilou pro síly demokracie v různýc i v dalších letech. Význam symbolu Mezinárodního studentského dne využili a na něj navázal Praze také v roce 1989 při demonstraci, která byla poslední rozhodující roznětkou ke změně ztratil jakoukoli vnější i vnitřní podporu. Od 17. listopadu 1939 uplynulo 75 let. Vynikající český filozof Karel Kosík v Dialektice k napsal, že získat k událostem objektivní přístup vyžaduje dostatečný odstup. Zdálo by se, než tři generace je dostatečně dlouhá, aby se nestaly předmětem politických sporů. Ukazuje tak nemusí být. Úsilí Českého svazu bojovníků za svobodu, aby 17. listopadu bylo vráceno o kterém se dohodli představitelé studentů zemí protinacistické koalice v roce 1941, bylo v neúspěšné. Sotva může při znalosti základních historických souvislostí obstát argument, kt parlamentu zazněl, že jde o označení poznamenané komunistickou ideologií. Československé studenty, kteří prosadili uznání symbolu 17. listopadu jako Mezinárodního d tehdy rozdělovala politická orientace i náboženské vyznání. Spojovala je láska k vlasti a k obnovení demokratického Československa. Jsou to hodnoty, ke kterým se hlásí i značná čás v současné době, a tak přispívají k udržení a posílení české státnosti. Jestliže události před 75 lety vyvolávají dosud politické emoce místo analýzy historických je pochopitelné, že tomu tak je ohledně 17. listopadu před 25 lety. Zpravidla další genera dříve tradovaným pravdám a chce revidovat hodnocení toho, co je dílem jejich rodičů, kteří vidění světa. Bývá tomu v různých oblastech v umění i v politice. Velký vliv mají také méd spíše na emoce a vedou k povrchnosti, než aby podněcovaly k racionální analýze. Žádný kritický pohled na osoby a děje před 25 lety by nám neměl zakrýt skutečnost, že pád otevřel opět prostor demokracii a svobodě obecně, jakož i akademickým svobodám, zejména sv se a vést dialog. Vrátil na vysoké školy také ty učitele, kteří se o demokracii a svobodu v 60. letech a byli v době normalizace za to často svými kolegy z vysokých škol vyhnáni. O emigrace, nebo do nekvalifikovaných zaměstnání. Záleží na každé generaci, zda se jí podaří své svobody, které nabyly, také udržet před neb jedné ideologie, jež by si chtěla vydobýt monopolní postavení. Žádná generace takového neb ušetřena. Ohlédnutí za posledními 75 i 25 lety by pro nás mělo být poučením, abychom dávali přednost kritickému rozumu, pluralitě názorů a demokracii v Masarykově pojetí, racionálním analýzám fanatismem politickým i náboženským a jimi vyvolávanými jednostrannými soudy a povrchnosti Dovolte mi, abych v závěru svého vystoupení tlumočil několik informací k výběru skladeb dn Po dohodě s dirigentem jsme se rozhodli připomenout při příležitosti letošních významných listopadu díla dvou velikánů české hudby, jejichž jubilea si letos připomínáme – Bedřicha Antonína Dvořáka. Jejich hudba posilovala v době války český národ tehdy, když slova nemoh zaznít. Z monumentálního díla Bedřicha Smetany, cyklu symfonických básní Má vlast, bude uvedena čt Z českých luhů a hájů. Na rozdíl od jiných skladeb tohoto cyklu je tato část, která byla d 1875 a poprvé provedena v roce 1876, abstraktnější a inspirovaná skladatelovým vnímáním kr venkova a přírody. V té době byl již Smetana dva roky hluchý, přesto komponoval svá nejlep Dvořákovo Oratorium sv. Ludmila, napsané na text Jaroslava Vrchlického, je považováno za j nejvýznamnějších děl. Skladatel je dokončil v roce 1885 na objednávku anglického nakladate a bylo určeno pro hudební festival v Anglii. Dvořák dobře znal anglickou tradici sborových jisté míry se nechal těmito vzory inspirovat. Svatá Ludmila je velice originální a ryze če díky opakujícímu se motivu nejstaršího českého chorálu Hospodine, pomiluj ny. Tento chorál velice silné asociace jak s hudbou prováděnou v kostelích, tak zejména při slavnostních př také sloužil jako píseň válečná. Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu. Mistr Jan Hus v Betlémské kapli. Patří k prvním českým národním hymnám. Dvořák chtěl touto skladbou ukázat světu monumentálnost a noblesu českých historických tra napsáno v době nemalého politického napětí a Dvořák chtěl přispět k českému vlasteneckému nakladatel Simrock se jej snažil přesvědčit, aby se raději vyhnul vlasteneckým tématům, al dopise zdvořile odmítl. „Promiňte mi to, ale chtěl jsem vám říci, že umělec má také vlast, musí mít pevnou víru a vřelé srdce.“ Svatá Ludmila je jednou z nejkrásnějších ukázek tohot cyklu. Celé Oratorium trvá necelé 3 hodiny, ale i dnešní krátký výběr o těchto Dvořákových přesvědčí. Přeji vám hluboké zážitky z dnešního koncertu a orchestru a sboru Univerzity Karlovy přeji