Vojmír Srdečný












            ******************************************************************************************

            * Vojmír Srdečný (1919)
            ******************************************************************************************
            Vojmír Srdečný, jeden ze studentů vězněných v Sachsenhausenu, je průkopníkem sportu zdravo

            Myšlenka, že by sport mohl pomáhat v jejich rehabilitaci, byla ještě na konci čtyřicátých 
            mírně řečeno neobvyklá. První paralympiáda se v Římě konala až v roce 1960. V Českoslovens
            Srdečnému odehrály první sportovní hry zdravotně postižených již tři roky po konci války.

            Vojmír Srdečný se narodil do rodiny úředníka pojišťovny v roce 1919. Jeho otec zakládal v 
            sokolskou jednotu a také své syny, pojmenované po staročesku Vojmír a Zdar, vedl ke cvičen
            zúčastnil několika sokolských sletů a o pár let později se rozhodl, že se stane učitelem t

            V roce 1939 se proto přihlásil ke studiu na Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchov
            Zároveň se zapsal ke studiu zeměpisu na Přírodovědecké fakultě. Po pěti týdnech jeho studi

            listopad.
            Vojmír Srdečný byl na koleji zatčen a stejně jako stovky jeho kolegů se ocitl v koncentrač
            Sachsenhausenu. Propuštěn byl po více než jednom roce. Pracoval pak v rodných Albrechticíc

            Vojmír Srdečný v pojišťovně a po dvou letech byl nuceně nasazen ve slévárenské továrně v H
            štěstí se vyhnul nasazení přímo v Říši.
            V protektorátní době se dál věnoval i sportu, účastnil se běžeckých závodů – a také hudbě,

            piano a harmoniku při tanečních zábavách.
            Po válce dokončil studia tělesné výchovy a nastoupil jako rehabilitační pracovník do ústav
            později se přesunul do Velkých Losin. V Kladrubech založil dodnes trvající Kladrubské hry 

            sportovců. O sportu zdravotně postižených napsal několik knih, svůj obor vyučoval v letech
            odborný asistent na pedagogické fakultě v Hradci Králové a studentům přednáší dodnes – ať 
            výchově, anebo jako pamětník o vězeňské zkušenosti. Angažuje se v organizacích bývalých po

            Hned po válce se podílel na evidenci deportovaných studentů, dnes je předsedou Historické 
            listopad 1939 a českým reprezentantem v Mezinárodním výboru Sachsenhausen.