Lubomír Holeček












            ******************************************************************************************

            * Lubomír Holeček (* 9. 2. 1946, Kolín † květen 1976, Praha)
            ******************************************************************************************
            Jeden z nejvýraznějších politicky angažovaných studentů druhé poloviny šedesátých let. S j

            vstupuje do českého prostředí typ studentského vůdce, řečníka a aktivisty, jakého znali Fr
            levicovější a radikálnější podobě Daniela Cohn-Bendita či Němci v Rudi Dutschkem.
            Lubomír Holeček studoval od roku 1964 na Fakultě strojního inženýrství ČVUT v Praze. Stal 

            časopisu Buchar, angažoval se v Československém svazu mládeže na celostátní úrovni. Stal s
            komise, která usilovala o odstřižení ČSM od vlivu komunistické strany. Již po třech letech
            ze studentské politiky „odstraněn“, musel nastoupit k základní vojenské službě a posléze b

            vyloučen.
            Na vysokou školu se vrátil v roce 1968, nyní ovšem na obory sociologie a politická ekonomi

            fakultu UK. Znovu stál v popředí studentského hnutí. Jako řečník vystupoval na velkých shr
            Odvážně promluvil na mítinku na holešovickém výstavišti 20. března. Před 15 tisíci lidmi a
            rozhlasovém přenosu odmítl vedoucí úlohu KSČ.

            Po okupaci se v listopadu 1968 podílel na organizování studentské stávky. Byl členem Akční
            pražských studentů, který chystal akce k výročí 17. listopadu. Studenti chtěli uspořádat m
            průvod Prahou, což jim ale město zakázalo s odůvodněním, že by pochodu mohly zneužít „prov

            Studenti se proto rozhodli pro okupační stávku na fakultách, jež však skončila neúspěchem 
            širokou veřejnou podporu, ale prosazení byť jediného ze svých požadavků nedosáhli. Na Lubo
            v lednu 1969 obrátil Jan Palach, který mu na veřejném shromáždění na fi lozofi cké fakultě

            s návrhem na obsazení Československého rozhlasu a vysílání výzvy ke generální stávce. Podr
            Holečka, když po svém činu ležel v nemocnici a chtěl nejznámějšího studentského předáka in
            motivacích. Nástup normalizace znamenal pro Luboše Holečka druhé vyloučení ze školy. Zemře

            poté, co jej srazilo auto na tramvajovém ostrůvku.