Vojtěch Jandečka ****************************************************************************************** * Vojtěch Jandečka (* 3. 10. 1914, Neurazy u Nepomuku – † 28. 7. 1973, Praha) ****************************************************************************************** Pro většinu internovaných českých studentů byl pobyt v Sachsenhausenu jedinou životní zkuš politických vězňů. Pro Vojtěcha Jandečku šlo jen o „krátkou vstupní epizodu“. Dlouholetý p strávil v koncentračních táborech a kriminálech celkem sedmnáct let svého života. Vojtěch Jandečka se narodil v rodině drobného západočeského rolníka. Absolvoval Jirsíkovo Českých Budějovicích a od podzimu 1936 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. B katolických studentských organizacích a v samosprávě Hlávkovy koleje, které předsedal. V l se účastnil příprav Opletalova pohřbu, byl zatčen s ostatními vysokoškoláky a internován v táboře Sachsenhausen. Po propuštění v roce 1942 se zapojil do protinacistického odboje, v organizoval skupiny studentů účastnících se Pražského povstání. V říjnu 1945 byl promován doktorem práv. Stal se předsedou přípravného výboru prvního pová kongresu studentů v Praze a vedl skupinu bývalých sachsenhausenských vězňů pojmenovanou „1 Politicky se zapojil do činnosti Československé strany lidové, pracoval v úřadu předsednic vrchní ministerský komisař. 25. září1948 spoluorganizoval schůzku několika nekomunistickýc faře ve Vinoři, která byla později Státní bezpečností označena za počátek protikomunistick stala se základem pro vykonstruování procesu s Miladou Horákovou. V lednu 1949 byl zatčen Státní bezpečností a 1. července 1949 odsouzen Státním soudem za ú k 20 letům odnětí svobody. Byl obviněn, že se podílel na vzniku protistátní skupiny a byl zahraniční zpravodajskou službou. Strávil více než deset let v komunistických kriminálech táborech. Propuštěn byl díky amnestii v květnu 1960. V červnu následujícího roku byl opět odsouzen za organizování ilegální křesťansko- demokratické strany ke čtyřletému vězení. Z třetího politického žaláře byl propuštěn ve zbědovaném fyzickém stavu na Vánoce 1964. V období pražského jara se zapojil do činnosti K-231, organizoval obnovení historické skup listopad“, podílel se na kampaních volajících po rehabilitacích politických vězňů. Sám byl v květnu 1969. Po nástupu normalizace však byl rehabilitační rozsudek zrušen a jeho případ novému soudnímu projednání. Výsledku vlekoucího se soudního jednání se již nedožil. Zemřel 1973.