Zemřel autor nejpoužívanější učebnice anatomie v zemi Radomír Čihák ****************************************************************************************** * Zemřel autor nejpoužívanější učebnice anatomie v zemi Radomír Čihák ****************************************************************************************** Jméno profesora Radomíra Čiháka z Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty UK znají všichni medicíny. Jeho učebnice anatomie letos vyšla už ve třetím vydání. Profesor Čihák se zapoji oslav 700. výročí narození Karla IV. a při té příležitosti poskytl redakci Forum obsáhlý r antropologickém výzkumu kosterních ostatků římského císaře. Tento článek vám nyní přináším Co zatajili doboví portrétisté Karla IV.? Vypadal Karel IV. opravdu tak, jak ho známe z obrazů? A jak se Karlův v mládí poměrně buja odrazil na jeho zdraví? Díky podrobnému antropologickému bádání profesora Emanuela Vlčka o otázky již známe. Výzkum tehdy probíhal mj. v Anatomickém ústavu 1. LF UK, kde ho pracovní bezprostředně sledovat. Zatím nejdůkladnější analýza kosterních ostatků Karla IV. se uskutečnila u příležitosti še jeho úmrtí. Z královské hrobky na Pražském hradě byly ostatky vyzvednuty 6. prosince 1976 roky putovaly do Antropologického oddělení Národního muzea, jehož byl profesor Vlček předn ale Národní muzeum nedisponovalo potřebným laboratorním zázemím, probíhala velká část výzk Anatomického ústavu 1. LF UK blízko Karlova náměstí. „Od začátku jsme byli s profesorem Vl a věděli jsme o Karlu IV. prakticky všechno, některé zapeklité otázky týkající se zranění zhojení s námi konzultoval. Dokonce pro fakultní veřejnost uspořádal 26. dubna 1978 speciá kde všechny svoje nálezy prezentoval,“ vzpomíná profesor Radomír Čihák. Pokud by k převážení ostatků docházelo dnes, pravděpodobně by u toho asistovala ochranka. se však bezpečnost tolik neřešila, pro badatele tak nebyl problém dát lebku do obyčejné ig a přenést ji. Stejně tak se antropologové při své práci museli vzdát jakékoli posvátné úct ostatkům. „Když potřebujete na lebce vidět to, co potřebujete vidět, tak ji musíte bez úct obrátit tak, abyste to viděl. Navíc výzkum už probíhal dlouho, profesor Vlček postupně pro královské hroby, které v Čechách jsou, takže jsme už na to byli tak zvyklí, že nám to nepř než pohled na jinou lebku,“ popisuje profesor Čihák. Utajená jizva Kosterní pozůstatky toho vypoví o člověku opravdu mnoho a historici zde stojí před novou s informace nezískávají z psaného pramene, tedy z mínění pisatele, ale objektivně jako příro Lebka Karla IV. prozrazuje, že panovník byl krátkolebý, pravděpodobně po obou rodičích. Mě obličej. V pravé horní čelisti chybějí tři zuby, k jejich vypadnutí ale došlo až po smrti. Karlovy ostatky v minulých stoletích, tak při tom ztratili drobné kůstky ruky a nohy, tři části těla,“ vyjmenovává nenahraditelné ztráty profesor Čihák. Panovníkův chrup byl napros Najdeme na něm jen jediný malý kaz a obrovskou abrazi zubů, která byla typická až do 19. s mletí mouky mlýnskými kameny se do ní dostávala kamenná drť, jež zuby obrušovala. Díky tom kazy, protože se zubovina vždy zbrousila do čerstvého materiálu,“ vysvětluje Radomír Čihák Na lebce najdeme i následky zranění. Jedno dobře vyhojené zranění je sečná rána, vedená od nadočnicového oblouku přes kořen nosu pod pravou očnici, jeho následkem jsou nosní kůstky doleva. Karel IV. měl tedy nos mírně uhnutý doleva, ovšem ne tolik, aby to bylo na první p „Zajímavé je, že z vyhojené jizvy musel mít kožní jizvu, docela nápadnou, která ovšem na ž portrétu není zaznamenána,“ konstatuje profesor Čihák. Portrétisté krále vylepšovali. Následky turnaje Velmi těžké zranění, které mělo doživotní následky, najdeme na dolní čelisti. Její bradová vylomena a vražena dovnitř; stopou po tom jsou pruhy zahuštěné kosti a zesílená povrchová dolním okraji bradové části čelisti. V důsledku velké rány do brady došlo k odlomení kloub čelist se spánkovou kostí. Při srůstu nastala deformace a posunutí kloubních výběžků, což boku vypadalo, jako by měl císař mírný horní předkus. Toto zranění vzniklo s největší pravděpodobností při některém z rytířských turnajů, jimž p od soupeře mohl například dostat úder dřevcem přímo do brady. K úrazu došlo na podzim 1350 po čtyři měsíce nemocen a na veřejnosti se tajilo, co mu vlastně je. I papež Kliment VI. ( Pierre Roger de Rosi?res, Karlův učitel z Francie) dostal zprávu, že jde jen o všeobecnou Další deformace najdeme i na Karlově páteři. Místo typických vyklenutí s konvexitou dopřed bederní oblasti je tu plynulý oblouk s konvexitou dozadu a na krční páteři vlevo na kloubn najdeme spoustu kostních výrůstků, které ji deformují. V důsledku velkého úderu do brady t zvrácení hlavy dozadu – zde se ovšem výklady odborníků rozcházejí. Docent Ramba, stomatolo že páteř císaři zmáčkl dolní okraj přilby, zatímco profesor Vlček se domnívá, že to byl lí „Já bych souhlasil spíš s Vlčkem, protože nejvíce změn najdeme na šestém krčním obratli, k dosahovala maximálně ke třetímu. Tedy úder do brady způsobil vyvrácení hlavy, úraz páteře páteřního kanálu, kvůli kterému Karel ochrnul na všechny čtyři končetiny, a trvalo čtyři m výron vstřebal a úraz se zhojil,“ říká profesor Čihák. Toto zranění jistě muselo být ve st fatální a zhojení čelisti jen s malou změnou skusu a skutečnost, že Karel končetiny nakone výsledkem práce velmi zkušených ranhojičů, pocházejících pravděpodobně z Itálie. Rodový znak Podrobný výzkum také prozradil, že Karel IV. měl rozštěp křížové kosti – oblouky obratlů p obratle nebyly srostlé a měl dozadu otevřený páteřní kanál v rozsahu 3. až 5. křížového ob populaci najdeme tento stav velmi často, jde o vrozenou variaci. Podobný rozštěp našel pro všech Lucemburků, které zkoumal – u Jana Lucemburského, Václava IV., moravských Lucemburků i u Ladislava Pohrobka, vnuka Zikmunda Lucemburského, který byl Lucemburk po matce. Na pán lze spatřit ještě jednu zajímavost: výrůstky z dolního okraje sedacích kostí do okostice, o intenzivní jezdecké aktivitě krále. „Zkrátka tato část těla byla hodně otlučená o sedlo, několikrát prokřižoval celou Evropu,“ upřesňuje profesor Čihák. Zrádná pneumonie Rozříznutá hrudní kost naznačuje, že tělo bylo mumifikováno. Našla se dokonce velká mycí h uložena zřejmě v břišní dutině a jež obsahovala přibližně tři až tři a půl litru balzamačn Skelet horních končetin je silný a zdravý, změnu najdeme na klíční kosti, kde chybí deflex tedy mírné ohnutí kosti od lopatky směrem dolů k hrudní kosti. Profesor Vlček to vykládal držení těla změnou tvaru páteře. Na horních končetinách chybí obě kosti vřetenní, které se dřívějších staletích také pravděpodobně při překládání ostatků. Známku úrazu nese i levá loketní kost – v konečné části, v hlavičce, došlo ke zlomenině v chrupavky. Protože právě z dolní chrupavky roste kost aktivněji do délky, měl Karel v důsl kost zkrácenou o 17 mm. Chrupavka přirozeným způsobem zaniká s koncem růstového období mez osmnáctým rokem. Vzhledem k tomu, že z ní nenarostlo 17 mm, dokážeme odhadnout, že k úrazu dříve, již kolem 15. roku života. Většina drobných kostí ruky byla ztracena, výrůstky na dochovaných částech prstů ale nesou dny. „O Karlovi IV. je známo, že prsty trénoval. Když dával audience, řezal při tom proutk cvičil a rehabilitoval, protože dnové záchvaty jsou velice bolestivé a nepříjemné. Zmiňova jsou důsledkem ukládání krystalků močové kyseliny, jejíž přebytek je typický pro převážně vysvětluje profesor Čihák. Král tedy nebyl rozhodně žádný asketa, minimálně v konzumaci ma Na dolních končetinách je několik dalších zvláštností. V kolenním kloubu je stopa po krevn dokonce uvnitř kosti nastala jistá strukturální změna, z čehož vyplývá, že koleno muselo d úder, ale bez zlomeniny. Levá lýtková kost nese stopy po zlomenině, ovšem velmi dobře zhoj fatálním úrazem Karla IV. byla zlomenina krčku levé stehenní kosti, ke které muselo dojít listopadu 1378. Ta ho upoutala na lůžko a podle tehdejších možností nedovedli lékaři zabrá pneumonie, na jejíž následky císař 29. listopadu zemřel. Lépe už to nejde Ostatky Karla IV., stejně jako ostatky dalších panovníků, byly profesorem Vlčkem prozkoumá podrobně, přesto se však nabízí otázka, zda by současné moderní zobrazovací technologie ne odhalit ještě další zajímavosti. „Myslím si, že tehdy antropologové udělali všechno, co mo prováděly u profesora Sehra na 3. lékařské fakultě, který disponoval velmi citlivým xeroxo takže snímky jsou naprosto dokonalé. Podle mého názoru už bychom nic dalšího neobjevili,“ Čihák. Karel IV. už o sobě tedy asi vydal všechna svá tajemství. Prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., začal pracovat v Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty soustředil na vývojovou morfologii pohybového aparátu a biomechaniku. Aktivně se věnoval U