Učitelé musí nad svou výukou přemýšlet očima žáka, říká Klára Horáčková ****************************************************************************************** * Učitelé musí nad svou výukou přemýšlet očima žáka, říká doktorandka Klára Horáčková ****************************************************************************************** O předsudcích vůči cizincům, inkluzi nebo o trendech ve vzdělávání v zahraničí hovořila Kl která je doktorandkou na katedře primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK. V současné do Finsku a dlouhodobě se zabývá vzděláváním žáků s odlišným mateřským jazykem a jejich začle Kde se zrovna teď nacházíte? Momentálně jsem na semestrální stáži na University of Jyväskylä ve Finsku, rozhodla jsem s možnosti programu Erasmus+. Pracuji tady na své disertační práci a také tady připravuji me výzkumu, který budu realizovat po návratu. Jsou tu k tomu takřka ideální podmínky. Univerz je velmi dobře vybavená, jsou tu dostupné publikace, o kterých se mi ani nezdálo. Mám možn i místní školy a rozšiřuji si obzory například v oblasti výuky s prvky CLILu či Jolly Phon každodenní inspirace. Jak se liší studium ve Finsku a tady? Navštěvuji řadu seminářů, kde se mohu setkávat s místními studenty učitelství. Velký rozdí motivaci a také znalostech. Finské pedagogické fakulty jsou známy tím, že pečlivě vybírají některé realizují až deset kol přijímacího řízení. Pedagogická profese je tu vnímána úplně zodpovědnost, kterou se většina finských učitelů vyznačuje, je pozorovatelná už na student interaktivní realizace seminářů a přednášek, důraz na práci s literaturou a samozřejmě tak předmětů probíhá v angličtině i pro místní studenty. Jaké je téma vaší disertační práce? Moje téma je Vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem v primární škole. Zabývám se hla integrací těchto žáků, tedy jak si učitelé počínají, mají-li ve své třídě takové žáky. K tomuto tématu mne přivedla paní ředitelka Libuše Vlková, která před lety vedla školu v P škole bylo velké množství dětí cizinců, kteří žili v jejím okolí. Díky získanému grantu js výukou češtiny jako druhého jazyka. Byla jsem tehdy ještě studentka a vše jsem se učila za jedné skupině byly děti od první do deváté třídy, takže bylo nutné situaci řešit tematicky skupinovou prací. Zcela přirozeně jsem pak narazila na neziskovou organizaci META. To jsem že tam budu jednou i pracovat. Proč jste se rozhodla právě pro Pedagogickou fakultu? Oba moji rodiče jsou učitelé. Před dvaceti lety jsme se přistěhovali do Prahy ze Sokolova, na střední odborné škole. Maminka ve školství setrvala, tatínek nikoli, pracuje v komunika pořád se k učení vrací. Moje maminka učí na střední škole v centru Prahy a spolupracuje s žije pro své žáky a neunikne jí žádná akce. Výběr učitelství nebyl náhodný. Na gymnáziu jsem postrádala pedagogické vzory. Samozřejmě doma, ale nemohla jsem se smířit s některými postupy našich učitelů. Zároveň jsem byla v p jsem si cestu záškoláctví a do školy jsem chodila jen na písemné práce a zkoušení, abych m známek. Kvůli mnoha absencím jsem málem nebyla připuštěna k maturitě. Hlásila jsem se na r ale nejvíc jsem samozřejmě chtěla do Prahy. Když jsem zjistila, že jsem přijatá, brala jse zodpovědnost a novou výzvu. Jaké jsou předsudky ohledně začleňování cizinců? Před třemi lety jsem začala pracovat v neziskové organizaci META, která se zabývá vzdělává začleňováním cizinců nejen ve školách, ale pracuje také s rodinami a dospělými cizinci. Já do pedagogické sekce. Spolupracovala jsem s učiteli a pomáhala jim se začleňováním žáků, k česky. Co se týče předsudků vůči cizincům, ty nejčastější vidíme všude kolem sebe, obzvláš době. Pro mě bylo ale nejvíc překvapivé, že většina učitelů nepovažovala pomoc a podporu t za svou povinnost. Často jsem se setkávala s tím, že je nechávali sedět ve třídě, aby, pod „nasáli” češtinu. Myslím, že velkým problémem bylo, že sami neměli zkušenost, jaké to je, třídě, kde ničemu nerozumíte a nevíte, co se po vás chce. Potvrdilo se mi to i později, kd vzdělávací semináře a jiné akce pro učitele, kde jsme jim tento zážitek zprostředkovali. N pohled ve vteřině změnil. Začali nad svou výukou přemýšlet očima žáka, což je v dnešní dob Jaká je vaše osobní nejemotivnější zkušenost s integrací cizinců? Napadá mne jeden zážitek z malé školy, kam si mě pozvali, abych pomohla s nastavením systé dvou dívek, které přišly v průběhu roku. Obě mluvily plynně anglicky, protože byly z bilin Navštívila jsem hodinu angličtiny, která probíhala tak, že žáci vyplňovali cvičení v učebn hodině mluvila pouze paní učitelka. Po hodině za mnou přišla a oznámila mi, že dívky mají „samozřejmě” trojku, protože jim dělá problém překlad. Tento zážitek ve mně nejspíš zůstan poté jsem se s touto „optikou” některých učitelů-jazykářů setkala bohužel ještě mnohokrát. Souvisí vaše téma s momentálně velmi diskutovanou otázkou inkluze? Moje téma s inkluzí souvisí velmi úzce. Podle dostupných statistik přibývá žáků, kteří ner jazyku. Problém je, že nemáme dosud vypracován systém jejich podpory. Takový žák je zařaze jeho třídní učitel a spolužáci se o tom často dozví v den jeho nástupu. Školy nejsou stále informované a činí nesmyslné kroky ve spěchu a tlaku. Tím se spouští řada problémů, které jeden za druhým. Myslím, že je důležitá inspirace ze zahraničí. Máme kolem sebe tolik zemí mají a funguje jim už desítky let. V METĚ jsme na takovém propracovaném systému pracovali ze všech klíčových institucí, ale ministerstvo školství to stále nepovažovalo za prioritu. Hovořila jste o zahraničních systémech. Jaké jsou trendy ve vzdělávání cizojazyčných dětí zemích? Mohu mluvit například o Finsku, jehož systém jsem detailně zpracovávala po návštěvě města spolupráci s tamní univerzitou. Řada dalších zemí má, stejně jako Finsko, flexibilní systé především na intenzivní jazykové podpoře. Ve Finsku je to například rok výuky finštiny jak jazyka, v průběhu se žáci učí matematice či dalším předmětům, stále v jednoduché finštině. přípravě jsou teprve začleněni do běžné třídy, ale finština je stále jako druhý jazyk. Důl mateřského jazyka, což je u nás zatím absolutně „v plenkách”.