I z lokality poškozené vykradači lze získat důležité informace ****************************************************************************************** * I z lokality poškozené vykradači lze získat důležité informace ****************************************************************************************** Výzkum v lokalitě Jurta-Strojno, jejž realizovali doktorandi Ústavu pro klasickou archeolo "http://ukar.ff.cuni.cz/"] , začal v roce 2014.  Všechny dosavadní nálezy z této oblasti p ilegálních výkopů zlodějů, kteří místo systematicky ničí. Z tohoto důvodu zde začal třílet výzkum, od počátku definován jako záchranný, zaměřený na získání maximálního množství info kompletním zničením celého sídliště. Archeologové se ve svých výzkumech zaměřili na římské venkovské osídlení, které bylo založ století v provincii Thrákie, v jihovýchodní části Balkánského poloostrova. Provincie Thrák 45 za vlády císaře Claudia a nebyla nikdy provincií sousedící přímo s barbarikem – nehrozi nebezpečí vpádu nepřátelských kmenů. „V Thrákii se nenacházely žádné římské legie, setkává zejména s venkovským osídlením, s takzvanými villae rusticae a vici, do kterých se často s veteráni římské armády se svými rodinami po ukončení vojenské služby a věnovali se zeměděl řemeslům,“ popisuje Petra Tušlová z Ústavu pro klasickou archeologii. V průběhu definovaného rozmezí tří let badatelé kombinovali destruktivní a nedestruktivní kterých se zaměřili na prozkoumání architektury jednoho domu a na povrchovou prospekci rep části lokality. V této druhé části využili ve svůj prospěch práce zlodějů, kteří v podstat napříč celou lokalitou až na kulturní vrstvy a zanechali na povrchu vše, co nebylo zpeněži převážně keramika, sklo, ale i kovy a v několika případech rovněž architektonické prvky. J – ve čtvercích o straně deset metrů jsme vysbírali až osm kilogramů keramiky a 180 kilogra krytiny. Mimo to jsme ale nacházeli i části terakotových lamp a figurek, opracovaných kost množství rozmanitých železných nástrojů,“ vyjmenovává doktorandka Petra Tušlová. Destruktivní část výzkumu odhalila kamenné základy západo-východně orientovaného domu o pě vnitřním dvorem na severu. Dům byl přibližně 25 metrů dlouhý, s místnostmi pět metrů širok dvoru měřila minimálně 7,5 metru. Stěny byly z hrázděného zdiva v kombinaci nepálených cih trámů. V rámci mohutnosti základů, které sahající až 80 centimetrů pod povrch, lze předpok patra domu. Střecha byla pokryta lakónskými taškami. Čtyři z místností měly zřejmě obytný zbývající spíše užitkový, neboť měla štěrkovou podlahou se zapuštěnou terakotovou trubkou. „Během povrchové prospekce jsme intenzivně prozkoumali dva a půl hektaru z celkové tříhekt Podařilo se nám identifikovat místo zpracování skla a získali jsme důkazy o hutnění železn v lokalitě. Místy odhalené základy zdí byly analogické ke zkoumanému domu, tvořené z nasuc kamenů. Pouze v severní části lokality jsme zaznamenali větší koncentraci honosnějších arc prvků nálezem mramorového bubnu sloupu a několika kusů hlavic dórského řádu,“ uvádí příkla doktorandka Barbora Weissová. Velké množství thrácké, ručně vyráběné keramiky nalezené v lokalitě ukázalo na předchozí o v pozdní době železné, díky importovaným předmětům získali archeologové důkazy o kontaktu egejskou oblastí i s Černomořím. Materiálové studie pomohly stanovit časové určení lokalit se nacházejí předměty datované až do pozdní antiky, což rozšířilo dataci na předřímské obd osídlení trvající od 2. do 5. až 6. století. Nálezy několika řeckých nápisů i jednotlivých písmen alfabety vyrytých na různých předměte jev charakteristický pro celou Thrákii. Ačkoli oficiálním jazykem provincie byla latina, o zachovalo v běžném životě silnou tradici užívání řečtiny. Do výzkumu se během tří let zapojilo na 25 specialistů a studentů z různých institucí. Veš výzkumu byl mezi ně rozdělen, ač většinu nálezů dostali ke zpracování studenti Filozofické fakulty UK. „Nyní připravujeme publikaci, kterou bychom rádi upozornili na to, že i z loka vykradači lze získat množství zajímavých a důležitých informací vztahujícím se jak k chara sídliště, tak i k lidem, kteří v něm žili,“ dodává Barbora Weissová.