„Palach nasadil svůj život, co mohu udělat já,“ ptá se prof. Trojan ****************************************************************************************** * „Palach nasadil ve prospěch celé společnosti svůj život, co mohu udělat já,“ ptá se prof ****************************************************************************************** Jakub S. Trojan je evangelický teolog, jeden z prvních signatářů Charty 77. Veřejnosti je jako farář, který doprovodil Jana Palacha na jeho poslední cestě. V současnosti vyučuje na vášní je psaní poezie a rád si odpočine u muškaření. Na rozhovor jej doprovodila manželka evangelická farářka, se kterou letos oslaví 67. výročí svatby. Letos oslavíte významné životní jubileum – bude vám devadesát let. Pamatujete tedy normali a druhou světovou válku i první republiku. Které z těchto období vám připadalo nejsložitěj Nejtěžší ze všeho pro mě bylo období postupu vojsk. Nicméně já jsem ho prožil ve velmi dob Jednak v rodině – jsme spolu s manželkou od roku 1950, tedy šedesát šest let –, dále jsem společenství uvnitř církve a měl jsem také řadu přátel. Spolu jsme to zvládali. Za druhé světové války jste byl nuceně nasazen. Byl jsem nasazen v Technische Nothilfe v Havlíčkově Brodě. Ta byla pod správou Němců a já skoro rok. Nebylo to lehké, navíc v zimě. Samozřejmě nebylo jisté, kdy se vrátíme domů a z vrátíme, což bylo nejhorší. S několika dalšími mladíky jsme se rozhodli utéci zpět do Prah dramatické. Jak to dopadlo? Dobře. Ale jednoho z kamarádů zastřelili. Na vojně jste byl na Slovensku, zdá se, že s armádou máte bohaté zkušenosti. Byl jsem u tzv. PTP – Pomocného technického praporu. Mezi sto padesáti čtyřmi katolickými byl jediný evangelík. To byl zážitek nad zážitky. Když mě odvedli, byli jsme s manželkou o pět měsíců. Měli jsme štěstí, že asi sto metrů od našich ubikací byla jedna samostatná bud být, takže prázdniny trávila se mnou. Na toto období mám vlastně nádherné vzpomínky. Bylo Bystricí a Zvolenem v Hájnikách u říčky Hron, tam jsem taky hodně muškařil. Pohřbíval jste Jana Palacha. Vzpomínky na něj a na události té doby ve vás musejí být hlub Vzpomínka na Jana Palacha je ve mně velmi hluboko. Palach byl opravdovou osobností. Chodil s maminkou do nedělního shromáždění. Při jednom setkání jsme si vyměnili pár vět a z našeh patrné, že je to mimořádný mladý muž. Byl pozoruhodný. Zanechal ve mně hluboký dojem. Vzpomínáte si na moment, kdy jste se o Palachově činu dozvěděl? Já jsem to nevěděl hned. Pamatuji se, že jsem četl zprávu a tam stálo, že nějaký mladý muž sáhl na život, ale nebylo tam uvedeno celé jméno. Záhy jsem se však dozvěděl, co se stalo. Jak tehdy reagovala veřejnost? V den Palachova pohřbu zavládlo v ulicích takové hluboké soustředění. Byly tam tisíce a ti to naprosto mimořádný pohřeb, já si pamatuji pohřeb Masarykův a Benešův a tohle bylo více minimálně co do počtu lidí v ulicích. Všichni byli v hlubokém sevření, všechny to neobyčej To, že si mladý člověk sáhne na život, ne z důvodu zoufalství, ale pozitivně. Aby svým čin nepřeslechnutelnou výzvu. Jak reagovali političtí představitelé země? Tehdejší představitelé vlády a komunistické strany zareagovali způsobem, který svědčil o t Palachovou smrtí sami hluboce zasaženi a že nevěděli, co dělat. Zvláště když se k Palachov celá řada dalších mladých lidí. Bylo vidět, že nevědí, jak to zastavit. Obraceli se na mla prosbou, aby už dál nepokračovali. Vnímáte šíření Palachova odkazu jako své osobní poslání? Nevnímám to jako svůj hlavní úkol. Ale provází mě to celým životem – neustále si kladu otá nasadil ve prospěch celé společnosti svůj život, co mohu udělat já? Vyslovil tímto činem n všechny zastavit a oslovit, svým činem nám všem vlastně položil otázku, pro co a jak žijem provází a bránila mi, abych v životě podléhal skepsím a rezignaci, takové myšlenky za komu mělo mnoho lidí. Jeho čin jako by prolomil právě onu bezmocnost, do které se propadla spou jsem ochoten položit život, tak co vy teď? Jak Palachovo sebeupálení vnímáte z teologického hlediska? Není sebevražda v protikladu s Život je dar. Ten čin je hluboce oslovující a klade nám otázku nad sebou samým. Já jsem to pozitivně. Navíc jsem měl Palacha doprovázet na jeho poslední cestě a kázat nad jeho rakví jasné, že ten čin nemohu schválit. Mezitím si totiž na život sáhlo asi dvacet dalších mlad jsem jeho čin schválit, a vyvolat tak něco, za co bych nesl odpovědnost. Zároveň jsem ten ani nechtěl odsoudit. Letos si připomínáme čtyřicáté výročí vzniku Charty 77. Vy jste jedním z jejích prvních si vám dokument dostal? Jakub S. Trojan: Dost náhodně. Prostě, přinesl jsem ji domů a říkám: hele, tady... Karla Trojanová: Bylo to trochu jinak. Myslím si, že do práce za tebou přišel Miloš Rejchr Protože domů se nedávala. Podepsala se kartička a bylo to Jakub S. Trojan: Ale protože já jsem takových protestních dokumentů podepsal mnoho, tak ve Charty 77 nezanechal žádný mimořádný pocit. Takže to pro vás bylo podepsání Charty 77 jen jedním z mnoha protestů? Ano, jeden z mnoha. Ten text se mi líbil. Nenašel jsem v něm nic, co by mě odrazovalo od p jsem si řekl: proč ne. Až teprve dodatečně jsem si uvědomil, že se ze strany režimu rozpou vzruch kvůli takové opovážlivosti. Pocítili jste nějaké bezprostřední dopady? Asi dvakrát nebo třikrát jsem byl na několik dní zadržen a vyslýchán. Ty výslechy mně doce samozřejmě věc nátury, někteří mí přátelé se strašně báli, když dostali povolávací rozkaz mě to bavilo. Na stanici byli všichni tak o dvacet let mladší než já a věková převaha mi d Navíc jsem si byl jist, že věc, kterou zastávám, je správná. To pro mě bylo a je důležité. Vaší velkou vášní je poezie. Ano. V posledních deseti letech jsem vydal asi sedm básnických sbírek. Kde berete inspiraci? To je taková zvláštní věc. Musíte si před sebe dát bílý papír, vzít si tužku a musíte poez říkat: přijď, jsem tady. Musíte se uzavřít proti všem zvukům a věnovat jí celou svou pozor přijde a vy budete žasnout. A najednou napíšete první řádku a múza si vás podrobí – jako b Samozřejmě je v tom také kus praktické práce, kdy musíte škrtat a počítat slabiky. Víte, k sonetů? Tři sta dvacet tři. A dnes jsem taky jeden napsal. Proč píšete zrovna sonety? Sonet se mi líbí, protože je v něm jistá rafinovanost. Rozvinete ho v třech čtyřverších a nebo třířádkový dovětek. Já volím dvouřádkové. To je vyvrcholení, zpětná reflexe předcháze mě strašně baví. Básně mají být srozumitelné. Vždycky mě naštve, když čtu nějaké postmoder vůbec neví, o čem je řeč. K čemu to je? Prof. ThDr. Ing. Jakub Schwarz Trojan Český teolog, emeritní děkan ETF UK, autor mnoha filozofických a teologických publikací. N protestům proti komunistickému režimu byl vyloučen z vysokého školství Československa. Od byl v této době i Jan Palach, kterého Trojan roku 1969 pochoval na Olšanských hřbitovech. ETF UK, kde dodnes vyučuje na katedře teologické etiky. Příspěvek do diskuse Stačí se zastavit, rozhlédnout a hned víme, zlomky spatřily naše oči, pestrá je skutečnost a co o ní potom ve slovech vypovíme, liší se navzájem, kdo by to popíral, víc než dost. Jak je to s bytím však opravdu? Kdo z nás to ví? Nebo ta otázka sama je zcestná? Od počátku? Už se někdo hlásí, zvědav jsem, co vysloví. Povstal a řekl jen: pár buchet pro Vás nesu v šátku. Ticho. Pak někdo mlasknul. Kdekdo se otočí, pár tváří strnulo a jiné vpluly do úsměvu. Všem, kdo seděli mu poblíž, ztvrdlo obočí, nikdo však, s jistotou teď říkám, nepropadl hněvu. Buchty pak mizely rychle v našich útrobách a ze všech stran pak dlouho bylo slyšet vzdechy: óch, ách. Jakub Schwarz Trojan