Málo anatomů aneb Konec medicíny v Čechách ****************************************************************************************** * Málo anatomů aneb Konec medicíny v Čechách ****************************************************************************************** Za pět let nebude mít v ČR kdo učit anatomii. Pedagogů významně ubývá. Jací budou lékaři, mít kdo učit anatomii? S jakými znalostmi pak budou předstupovat před své pacienty? A kdo poznatky posouvat českou vědu dál? O tom v dvojrozhovoru mluví děkan 1. lékařské fakulty U Aleksi Šedo, DrSc., a přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK prof. MUDr. Karel Smetana, Dr Proč začínají anatomové v medicínském školství scházet?    Prof. Karel Smetana: Nedostatek a stárnutí lékařů je známý fenomén. Méně známo je, že tato dramaticky dotýká právě lékařů, kteří vyučují medicínu na lékařských fakultách. Nedostatek trápí už dnes. Už nyní značnou část výuky v našem ústavu pokrývají externisté, což není id se nedíváme do daleké budoucnosti, za pět let nebude mít anatomii kdo učit. Nejde přitom jen o náš Anatomický ústav nebo jen o Prahu, problém mají v celé ČR a potýkaj země po celém světě – USA, Japonsko i západní Evropa, kde na teoretických pracovištích pra přírodovědeckých fakult. Ti se většinou do vědecké práce i do výuky dobře zapojí, ale chyb znalosti. Kam až tedy může nedostatek anatomů v Čechách vést? K. S.: Čím méně bude učitelů anatomie, tím více se budou muset hledat nepřirozené náhrady. nepřestaneme vychovávat lékaře, ale první ročníky budou doslova teoretické a studenti nezí zkušenosti, které jsou nezbytné pro pokračování studia medicíny. Bez těchto zkušeností pos ročníků, kde se budou opět učit na trenažérech. Úroveň přípravy, a tím i mladých lékařů, b klesat. Jak souvisí schopnost lékaře dobře léčit s kvalitou teoretické přípravy? Prof. Aleksi Šedo: Jednoznačně. Je to zásadní řetězec. Medici musí nejprve pochopit základ existence živé hmoty, regulační postupy v buňkách, biochemické procesy a z fyziologického komunikaci jednotlivých celků. Není možné naučit se medicínu z internetu. Jde o ucelený sy má nesčetně zpětných vazeb. Nejvyšším pilířem medicíny je pak diferenciální diagnostika – pravděpodobné diagnózy. To je detektivně analytická práce, kde se uvažuje nad konkrétním p souvislostí může diagnózu zjistit jen ten, kdo je dobře připraven. K. S.: Stále se mluví o odchodu lékařů do Skandinávie, Velké Británie či Německa. Čeští lé velmi dobře obstojí, ať už v konkurenci místních či jiných zahraničních lékařů, právě prot skvělou teoretickou přípravu, kam patří i praxe pitvat. Nemohou výuku anatomů částečně nahradit zobrazovací technologie? K. S.: Samozřejmě existují počítačově vytvořená virtuální těla, ale klasický způsob výuky, předkové učili na nebožtících s rukama zanořenýma do těla, se při výuce nedá ničím nahradi totiž získávají dokonalý pocit o 3D uspořádání těla, to žádná výpočetní technika není scho imitovat. Výukové systémy jsou často využívány například v Holandsku, odkud k nám jezdí na studenti. Ti byli ve srovnání s našimi mediky při zkouškách na pitevně naprosto zoufalí a musí pro připuštění ke zkoušce mít alespoň 21 bodů, tito holandští studenti získávají běžn bod. Na pitevní kurzy k nám ze zahraničí jezdí i vystudovaní lékaři, protože tělo před tím neviděli. Osobně bych se nechtěl nechat operovat od chirurga, který absolvoval anatomii na na obrazovce. Na druhé straně, klasická pitva je sice nenahraditelná, ale v dnešních podmí luxusem. Jsem vděčný, že nám ji fakulta stále umožňuje, i když jedno tělo od dovezení do ú fixace, odvozu a kremace vychází fakultu na 40 až 50 tisíc korun a dokáže se na něm „vyuči Roční spotřeba se přitom pohybuje mezi 60 až 70 těly. Jak tedy problém nedostatku anatomů řešit? A. Š.: Je třeba vypěstovat nové generace medicínských vědců, vystudovaných lékařů, kteří z zůstanou pracovat ve vědě a naučí se přednášet a zkoušet. Je naším úkolem vést studenty k výzkumu, který posouvá medicínu kupředu, což se neděje při klinické péči o pacienta, ale p teoretickým pracovištím. Studium základních medicínských oborů, kam kromě anatomie patří n biochemie, fyziologie nebo patofyziologie, je ideální pro studenty, kteří se chtějí dát na a rozhodují se mezi biologií a medicínou, kde u nich vedle zájmu o vědu panuje také motiva lidi. Zároveň je třeba pozměnit společenské chápání lékaře vědce. Společnost, ale i ti, kteří uv často vnímají lékaře pouze jako člověka v nemocnici, který v bílém plášti léčí své pacient ale třeba vnímat v širším kontextu, nejde jen o současnou léčbu, ale o to, jak bude lékař deset, patnáct let. A tyto posuny startuje medicínská věda. Proto musí trvat spojení medic s biomedicínskou vědou. U anatomie spíše než představa atraktivní vědy panuje zažitý obraz těla na pitevním stole. oblastech anatomové vlastně vědecky bádají? K. S.: Anatomie poskytuje velmi široký pohled na stavbu těla a jeho vznik, tedy vývoj celé toho plynou i hlavní vědecké oblasti, které jsou na Anatomickém ústavu řešeny – molekulárn vývoje zárodku, zejména s ohledem na vývoj kardiovaskulární soustavy a neurální lišty, mez vztahy u embrya, fungování maligních nádorů, díky čemuž lze lépe pochopit, co se v nádoru možnosti využití těchto informací při léčbě. Lékaři zde zkoumají například zákonitosti kar krku, což je šestý nejčastější a smrtící nádor. Řeší také možnosti využití kmenových buněk inženýrství či orgánovým náhradám. V současnosti vyvíjejí například funkční hlasivkovou pr umožní komunikaci u pacientů po ztrátě hrtanu. Metodami normální a forenzní antropologie z ostatky dávno zemřelých, hodnotí jejich zdravotní stav a rekonstruují jejich vzhled. Jde o medicínského výzkumu. Jsou čeští medicínští vědci adekvátně finančně ohodnoceni? A. Š.: Spojit svoji cestu s teoretickou medicínou neznamená odsoudit se k ekonomické záhub již fakulty mají prostředky pro to, aby lidem, kteří se věnují teoretickým oborům, nabídly ohodnocení. Také jejich budoucí uplatnění na lékařských fakultách je velmi dobré. Pracoviš oborů jsou na evropské poměry dobře technicky vybavena, mají slušné prostředky na výzkum a vyhlídky na velmi dobrou profesní kariéru. Zajímavý a užitečný výzkum spojuje medicínu a a nejde jen o klinické studie, které jsou spíše statistikou, ale skutečně vědecký přístup a jejichž výsledky jsou pro budoucnost medicíny nezbytné.